Je česká zahraniční politika v otázce Iráku blíže politice USA, nebo postojům představitelů Francie a Německa?
- blíže postojům Francie a Německa 26,5 %
- blíže politice USA 48,0 %
- není jasné, ke komu se přiklání 25,5 %
Jaké jsou postoje české zahraniční politiky? Ke komu se přiklání v otázce války proti Iráku? A dá se vůbec z vyjádření českých nejvyšších představitelů nějaký názor vysledovat? Patrně ano, ale jde to velmi těžko. Téměř polovina účastníků ankety týdeníku EURO má za to, že se v současné mezinárodní situaci přikláníme na stranu Spojených států. Nejvíce komentářů však manažeři věnovali rozbředlosti českých postojů a tomu, že „jasno“ není slovem, které by se k naší zahraniční politice hodilo. Nejpříhodněji českou politickou scénu ve vztahu k Iráku vystihl zřejmě citát použitý jedním manažerem: „V Procházkově knize Politika pro každého z konce 60. let je půvabný odstavec - „Zeptal jsem se jednoho člověka: Proč nemáme diplomatické styky se západním Německem? Odpověděl mi: Ze zásadních důvodů. Položil jsem mu tedy další otázku: A proč Sovětský svaz má diplomatické styky se západním Německem? Odpověděl mi stejně: Ze zásadních důvodů. V té chvíli jsem pochopil, proč právě tento člověk mohl být sedmnáct let ministrem zahraničních věcí tohoto státu.““
Mlhavost zahraniční politiky České republiky a její kritika se objevovaly ve všech možnostech odpovědí. Oceňován byl proto bývalý prezident Václav Havel, jenž alespoň ukázal, že má nějaký názor. „Myslíte oficiální zahraniční politiku? Obávám se, že ani ona sama neví. Jasný názor naopak měl Václav Havel, a zahraniční politika ČR mohla tedy alespoň zaujmout jasné stanovisko k postoji pana exprezidenta - označila jej za jeho soukromou záležitost,“ odpověděl jeden z ředitelů. Postřeh jeho kolegy byl ve stejném duchu: „Česká zahraniční politika je v otázce Iráku bezpohlavní. Přestože nesouhlasím s tím, že by měl odstupující prezident podepisovat jakákoliv stanoviska, v tomto případě jsem velmi rád, že to Václav Havel udělal, protože alespoň z jeho strany zazněl jasný názor. Toho se však od blekotajícího ministra zahraničí nebo od vyhýbavého premiéra asi nedočkáme.“
Ti, kteří se vyjádřili, že stojíme za USA, tak usuzovali z Havlova podpisu pod státnickou iniciativou. „Naši politici se vyjadřují velmi nejasně a zbaběle s ohledem na své vnitrostranické tlaky a své voliče. Škoda že to nejsou osobnosti, které by svou podporu USA vyjádřily zřetelně,“ formuloval odpověď jeden respondent. Jiný manažer se snažil český proamerický postoj vyvodit z chování státníků: „Prozatím není známo, že by naši představitelé hodlali zablokovat pomoc Turecku nebo že by se vymlouvali na nejasný mandát OSN, koneckonců protichemická jednotka je dávno v Kuvajtu a nedávno byla posílena. Pokud by premiér Špidla dodatečně nezpochybnil podpis prezidenta Havla pod memorandum osmi státníků, byla by odpověď zcela jednoznačná. Takto otázka získala na složitosti.“
Čtvrtina odpovědí soudila, že česká politika se blíží taktice Francie a Německa. „Nepochybně zatím sledujeme v podstatě jejich linii a Havlův podpis na dopisu osmi to mění jen opticky,“ domnívá se jeden ředitel. Další upozornil na to, že české představitele většinou trápí otázka „Jak to udělat, aby se na nás nikdo nerozzlobil“. Ve své odpovědi situaci rozebral a došel k závěru, že zvítězí česká povaha a cesta „opatrnosti“ představovaná Francií a Německem: „Nejdříve je třeba zjistit, kdo je česká zahraniční politika. Václav Havel podepsal „dopis osmi“ a je to jediný jasný názor, který z našich politických kruhů zazněl. Velikost státníků není nutně dána jenom mírou jejich intelektu, ale také schopností udělat rozhodnutí, pokud to situace vyžaduje. Politik, který se rozhodnutí bojí, nechce, nebo ho dokonce nedokáže udělat, nemůže být státníkem - leda šaškem. Vladimír Špidla raději nic neříká a opatrně lavíruje, aby nikoho nepodráždil. Jenže v životě jsou situace, kdy je nutné se rozhodnout. Nelze zároveň souložit a nesouložit. A Cyril Svoboda se dlouhodobě vyznačuje tím, že nedokáže formulovat žádný názor - pravděpodobně proto, že žádný nemá. Ani tentokrát nepřekvapil, když řekl: Pan prezident to podepsal v rámci své pravomoci jako prezident republiky. Je to jeho rozhodnutí. Mně nikdo nenabídl, abych text podepsal. Víc k tomu teď nechci říkat. Beru to jako fakt. Již sám tento myšlenkový skvost ledacos napovídá…“
O zbabělosti, nejasnosti, bezpohlavnosti či mlhavosti české zahraniční politiky toho manažeři v odpovědích na otázku uvedli mnoho. Poslední ji přiléhavě označil za schizofrenní: „Navenek se tváří, jako že bude jednat v souladu s Radou bezpečnosti, a tedy blíže k postojům Německa a Francie, ale praktické kroky a prohlášení ministra Tvrdíka, který jako by v této době převzal kompetence v provádění zahraniční politiky, jsou výrazně proamerické a zřejmě v konečném důsledku převáží.“
Pramen: Týdeník EURO – odpovídalo 98 manažerů
