Schlecker versus dodavatelka

Malá podnikatelka obviňuje síť drogerií z nelegálního nátlaku na dodavatele

Energická majitelka firmy Tomexo Hana Tomášková, která pod značkou Hanna Maria dodává do maloobchodních sítí éterické oleje, vonné svíčky a drobné dárkové předměty, si stěžuje: „Oni vědí, jak na vás, jsou na to školení. Psychologické zastrašování ovládají dokonale.“ „Oni“ jsou v tomto případě zástupci společnosti Schlecker, která provozuje největší síť drogerií v Evropě. Do tohoto obchodního řetězce dodávala dříve i firma Tomexo. Dnes ale její výrobky v regálech Schleckeru nenajdete a bývalá dodavatelka tvrdí, že jí postupem německého drogerijního gigantu vznikla přímá škoda ve výši přes 1,2 milionu korun. Současně dodává, že postup představitelů společnosti byl nekorektní a je dobrým příkladem způsobu, jakým velké obchodní sítě tlačí na své dodavatele.
„Firma Schlecker jedná na našem trhu velmi agresivně a z pozice síly, dodavatelé jsou nuceni platit poplatky za možnost dodávat této síti i za aktivity, které nejsou nikde ve světě. Schlecker jako jediný řetězec snad v celé Evropě si účtoval v období své počáteční činnosti na českém trhu takzvané svatební bonusy, které jsou zapuštěny i do smluv s dodavateli. Je to poplatek, který nedokáže pochopit nejen Hospodářská komora ČR, ale ani nikdo z dodavatelů,“ říká Hana Tomášková.
Jednatel české pobočky Schleckeru Petr Novotný celou kauzu komentovat odmítl s tím, že o žádném sporu neví. Neodpověděl ani na dotaz týdeníku EURO, co je podstatou takzvaného svatebního bonusu. Neoficiálně se prý má jednat o poplatek majiteli firmy, německému miliardáři Antonu Schleckerovi. „Svatební“ se bonus jmenuje proto, že Schlecker v první polovině roku 2007 koupil řetězec Droxi a převzal všechny jeho pobočky. Z menší sítě, která měla své prodejny hlavně v pohraničí, se Schlecker díky velké investici stal dvojkou na českém trhu, hned za řetězcem drogerií Teta. Kromě svatebního bonusu si firma účtuje i další poplatky, například za marketing, zalistování jednotlivých položek do seznamu prodávaného zboží či bonus za obrat. „Celkově to bylo kolem 22 tisíc měsíčně jen za to, že můžeme dodávat do jejich sítě,“ říká Tomášková.

Kdo jste? Neznáme vás! V čem je podstata sporu? Nesoulad začal již zmíněným momentem, kdy prodejny Droxi, ve kterých se aromaterapeutické produkty firmy Tomexo prodávaly od roku 2006, přešly pod nového majitele. Ten zaslal dodavatelům výzvu k uzavření nových smluv. V praxi se ale jednalo o dodatky ke starým smlouvám. Na počátku roku 2008 potom obě strany začaly domlouvat smlouvu na tento rok. Dohoda o nové výši poplatků nakonec nebyla uzavřena a v platnosti zůstala původní smlouva z roku 2007.
„Počátkem března si Schlecker vyžádal jednání ve svých prostorách. Při naší osobní schůzce, kdy si mne zástupci Schleckeru zavolali na 19.00 hodinu večer a pak mne nechali z psychologických důvodů čekat minimálně dalších 30 minut, vyplynulo, že se mnou nepočítají, vůbec mě neznají a mám jim ukázat smlouvu jako důkaz spolupráce. Mimo jiné jsem vyslechla z vedlejší místnosti evidentně úmyslně netlumený rozhovor, kde se připravovali, jak se mnou zatočí, že to bude rychlý proces a že zadržovaná smlouva je prostředek k vydírání,“ říká Tomášková a popisuje svoji verzi toho, jak drogerijní řetězec přistupuje k malým dodavatelům.
Strategie údajně vypadá následovně: síť si od firmy objedná velké množství zboží v celkovém objemu výrazně vyšším, než byly dřívější dodávky. Namísto prodejních artiklů například za milion korun tak síť odebere za dva miliony i více. Po nějaké době neprodané zboží, které ani nebylo rozvezeno do obchodů, dodavateli vrátí. Pravidelné měsíční poplatky se už ale účtují z vyššího obratu. Sítě si také přísně hlídají, aby zboží, které mají ve svých regálech, nebylo ve všech drogeriích. Pokud tedy například dodavatel dodává zboží do všech sítí, jako jsou Schlecker, DM nebo Rossmann, hrozí mu, že ho některá ze seznamu obchodních partnerů vyškrtne.
„Podobné praktiky jsou známé i z jiných oblastí maloobchodu. Obchodní řetězce si dělají, co chtějí. Je běžné, že například přesvědčí dodavatele, aby kvůli nim rozšířili výrobu. Potom jsou na nich totiž závislí a řetězce si mohou diktovat podmínky,“ říká sociálnědemokratická poslankyně Ludmila Navrátilová, která patří ke kritikům způsobů velkých řetězců.
Objevují se ale i opačné názory. Například podle odborníka na maloobchod Zdeňka Skály ze společnosti INCOMA Research řetězce svého postavení nijak nezneužívají. „Každý chce vydělávat, ale firmy také vědí, že kdyby na dodavatele příliš tlačily, tak o ně mohou přijít. Dobré vztahy jsou oboustranně výhodné,“ domnívá se Skála.

Dluhy a likvidace Dnes vypadá obchodní bilance Schleckeru a firmy Tomexo podle každé strany zcela jinak. Hana Tomášková tvrdí, že jí německá firma dluží přes 105 tisíc korun. Schleckeru naopak z účetnictví vychází, že jeho dlužníkem je Tomexo, které má vůči drogeriím závazky ve výši asi 27 tisíc korun. „Do tohoto dne smlouva z roku 2007 nebyla firmou Schlecker vypovězena. Nedošlo k narovnání sporných faktur. Všechno zboží, které bylo od druhé poloviny roku 2007 řádně a dle objednávek dodáno, bylo v průběhu období 2008 násilně a vynuceně vráceno, tedy nezaplaceno. Poplatky, svatební bonusy a marketingové bonusy však firmě Schlecker zůstaly,“ říká Tomášková, které zbyly hlavně dluhy. „Pokud malé firmě nezaplatí řetězec, jenž si objedná velké množství zboží, je to pro ni konec. Nedokážete zaplatit odvody DPH, které se hradí i z nezaplacených faktur, nemůžete zaplatit dodavatelům či bance. Jste rychle v registru neplatičů, půjčky od bank jsou na několik let tabu, není z čeho podnikatelsky žít,“ dodává.
Jedním z navrhovaných řešení podobných situací je zákon o významné tržní síle, který má omezit velké řetězce a dát větší práva malým dodavatelům. Předpis prošel oběma komorami Parlamentu, ale koncem září jej vetoval prezident Václav Klaus. „Zákon je zcela nevhodným regulačním zásahem do vztahů mezi dodavateli a odběrateli na maloobchodním trhu. Vymyká se všem dosud zavedeným legislativním zvyklostem a vykazuje řadu legislativních nedostatků,“ píše se v prohlášení prezidenta. Kritici podobné regulace se také obávají, že její dopad na malé firmy by mohl situaci těchto dodavatelů ještě zhoršit. Hrozí totiž, že by se velké obchodní sítě z obavy před možnými soudy snažily vyhnout komplikacím tím, že budou nakupovat pouze u velkých výrobců. To by znamenalo paradoxně výrazně horší tržní situaci malých lokálních producentů.