Schody na liberecké hody

23. 5. 2002

Za úspěchy stojí sklářské a stavební firmy

Po léta v sportu jen průměrně úspěšný Liberec se letos překvapivě prosadil ve dvou v Česku nejpopulárnějších sportovních odvětvích. Místní hokejisté poprvé v historii postoupili do nejvyšší domácí soutěže, liberečtí fotbalisté nejen prošli až do čtvrtfinále Poháru UEFA (druhého nejvýznamnějšího měření sil evropských klubů), ale stali se i mistry fotbalové ligy. Zdánlivý sportovní zázrak je výsledkem solidního zázemí a finančního zabezpečení, na severu Čech ne vždy obvyklého.

Sklo a beton.

Když liberečtí fotbalisté zvedali nad hlavu mistrovský pohár, slavilo se i v sousedním Jablonci. Majoritním vlastníkem a největším mecenášem Slovanu Liberec totiž je jablonecká společnost Preciosa. Šéf klubu Zbyněk Štiller tvrdí, že podíl Preciosy ve Slovanu se pohybuje kolem pětašedesáti až sedmdesáti procent. Byznys jablonecké firmy se točí kolem skla a skleněných produktů – bižuterie, figurek nebo ozdobných lustrů. Ředitelem a největším vlastníkem Preciosy je Ludvík Karl, člověk, který v čele firmy stojí od její privatizace na počátku devadesátých let, dalším ze spolumajitelů je například Štiller.
Až se v září rozběhne nový ročník hokejové extraligy, budou u toho poprvé i Bílí Tygři Liberec, za kterými stojí místní stavební firma Syner. Společnost s obratem přesahujícím půldruhé miliardy korun do libereckého hokeje vstoupila v roce 1993, hlavní roli hrál fakt, že prezident klubu a spolumajitel Syneru Petr Syrovátko je bývalým aktivním hokejistou.

Bez generálního partnera.

S postupem mezi českou hokejovou elitu se v Liberci počítalo výhledově do roku 2004, prezident klubu a spolumajitel Syneru Petr Syrovátko ale tvrdí, že předčasný úspěch nikoho nezaskočil. Nejmarkantnější rozdíl mezi nejvyšší a nižšími soutěžemi vidí ve sledovanosti, publicitě a samozřejmě ve finanční náročnosti. „Zatímco poslední dva roky jsme pracovali s rozpočtem dvaceti až pětadvaceti milionů, do extraligy vstupujeme s finančním plánem kolem 45 milionů korun,“ řekl týdeníku EURO Petr Syrovátko. Na takřka dvojnásobném zvýšení se nejvíce podílejí mzdy a nákup nových hráčů, většině kádru zůstávají ještě „původní“ prvoligové smlouvy. „Pokud se v extralize udržíme, počítáme s tím, že se s rozpočtem dostaneme na úroveň 55 až 60 milionů, to jsou peníze, s jakými hospodaří například Litvínov nebo Karlovy Vary (pozn. redakce - týmy ze středu, případně dna ligové tabulky),“ vysvětluje Syrovátko. Dodává, že Syner se na finančním chodu klubu podílí dominantním způsobem, konkrétnější však být nechce. „Do dnešního dne se nám nepodařilo najít jiného generálního partnera, proto zbytek financování stavíme na velkém množství menších sponzorů,“ říká Syrovátko.

Hned za pražskými "S".

Na základní chod fotbalového Slovanu prý stačí kolem 40 milionů korun ročně. „To jsou ale peníze určené pouze na běžný provoz, údržbu stadionu, platy hráčů a působení v lize,“ upozorňuje Štiller. Zvlášť jsou vyčleněné peníze na dostavbu a rekonstrukci stadionu, investice na nákup fotbalistů a náklady potřebné pro starty v evropských pohárech. „Každé kolo Poháru UEFA nás průměrně stálo kolem tří milionů korun,“ vypočítává Štiller. Celkovým rozpočtem se Slovan prý řadí do první šestky v lize. Tomáš Petera ze společnosti Persport, která je akcionářem klubu, upřesňuje, že liberecký finanční plán je po Spartě a Slavii třetí nejvyšší v Česku. Zdroje týdeníku EURO potvrdily, že se v Liberci ročně hospodaří s minimálně sedmdesáti až osmdesáti miliony korun. Po letošní nejúspěšnější sezoně Slovan nepočítá, že by se rozpočet nějak výrazně zvyšoval. „Tlak hráčů na vyšší platy tady samozřejmě je, mají však jistotu, že peníze dostanou vždy a včas, a tak to nijak dramatické nebude,“ říká Petera. Peníze na chod klubu prý dokáže ze třetiny vydělat samotný Slovan. „Ze vstupného, merchandasingu a z financí, které dostaneme z fotbalového svazu, uhradíme přibližně třetinu rozpočtu. Zhruba polovina připadá na akcionáře a zbytek přinesou velké sponzorské smlouvy,“ vysvětluje Štiller.

Kanibalismus?

Postup hokejového klubu do extraligy skrývá riziko vzájemné konkurence fotbalu a hokeje ve městě, a to jak u diváků, tak i u sponzorů. Štiller, Syrovátko i Petera se shodují, že tento „kanibalismus“ hrozí zejména v návštěvnosti. „Sympatie diváků se teď asi budou trochu dělit, ale v otázce sponzorství problém nevidím. Peníze pro fotbal sháníme především v Praze,“ soudí Petera. Štiller spatřuje největší problém v kolizi termínů: „Extraliga hokeje se hraje především v pátek a neděli, což jsou také hrací dny fotbalové ligy.“ Spolumajitel Syneru Jiří Urban připomíná, že ve městě pod Ještědem „hrozí“ konkurence i odjinud. „Volejbalisté byli mistry Česka v loňském roce, florbalistky letos. V zimě jste z města na lyžařských svazích za deset minut, jsou tu i dva aquaparky. Navíc do sousedního Jablonce to je deset kilometrů. Logicky se pak zájem lidí musí tříštit,“ vysvětluje Urban. Štiller soudí, že liberecký region trpí tím, že většina firem je řízena ze zahraničí nebo z Prahy, takže nemají potřebu se mediálně prezentovat a dávat peníze do místního sportu.

Lukrativní prsa.

Historický úspěch libereckých hokejistů i fotbalistů přináší i zvýšený zájem sponzorů, není však nijak závratný. „Bylo by to fajn, zatím jsme ale spíše zviditelnili klub a město, zvýšil se také zájem o hráče. Je ale pravda, že se nám teď lépe jedná s potenciálními partnery,“ soudí Štiller. Očekává, že teprve opakovaná účast v evropských pohárech, a zejména v nejprestižnější evropské klubové soutěži Lize mistrů může přinést výrazné zvýšení přísunu sponzorských peněz. Tomáš Petera říká, že když jeho firma před třemi lety vstupovala do Slovanu, vytvořil se pětiletý marketingový plán, kterého se klub drží. „Nejsme proto nuceni prodávat pod cenou reklamu na prsou fotbalistů, což je nejlukrativnější sponzorské místo,“ vysvětluje. Vzápětí ale dodává, že cena klubu bezpochyby roste. „Příjmy z reklamy za poslední tři roky stoupají průměrně o třicet procent, letos se zvýšily až o polovinu,“ vypočítává Petera. Jiří Urban tvrdí, že partneři hokejových Bílých Tygrů jsou ochotni na extraligu dávat více peněz než vloni, ale přidat bude muset i samotný Syner. „Důležité je především dobře zvládnout marketing, například v zahraničí zajímá samotný hokej jen třetinu lidí, ostatní jdou na stadion, aby viděli show,“ je přesvědčen Urban. I proto klub navázal kontakt s manažerem bývalého vsetínského hráče a reprezentanta Jiřího Dopity. „Zatím šlo jen o první kontakt. Pokud bude Dopita volný, můžeme se o jeho angažmá začít bavit,“ tvrdí Syrovátko, který je přesvědčen, že hráč, jako Dopita, může přitáhnout další sponzory a především diváky.

Dortmundská cesta.

Liberečtí fotbalisté svou cestu Pohárem UEFA zakončili porážkou s německý Dortmundem, do budoucna však může klub z této prohry hodně těžit. „V souvislosti s čtvrtfinálovými zápasy jsme navázali kontakt s jedním z partnerů dortmundského fotbalu,“ říká Petera. „Je to firma z energetického byznysu,“ poodhaluje tajemství. Hlavním sponzorem klubu Borussia Dortmund je energetický gigant E.ON. Petera zaregistroval zájem o liberecký fotbal také z jiného koutu Evropy: „V nejbližší době máme sjednané dvě schůzky s potenciálními partnery z Itálie. Jedním z nich je potravinářská společnost Parmalat.“ Kontakt s Italy by přitom nemusel být jen sponzorský, týdeník EURO získal informace, že Parmalat dokonce zvažuje majetkový vstup do klubu.

Dvacet platů.

S jistě velice příjemným pocitem odjížděli na letošní dovolenou fotbalisté Slovanu. Kromě sportovního úspěchu je mohl hřát i pocit mistrovských prémií. „Konkrétní sumu vám říci nemohu, ale hráči za titul dostali přibližně dvacetkrát tolik, co za jeden měsíc,“ řekl týdeníku EURO Petera. Pokud bychom vzali v úvahu průměrný plat v české lize, který se pohybuje kolem padesáti tisíc korun, tak za mistrovský titul každý fotbalista Slovanu inkasoval kolem milionu korun. I s takovými výdaji prý klub dopředu počítal. „Když se blížil závěr ligy a naskytla se šance titul vyhrát, zařadili jsme tuto mimořádnou položku do rozpočtu,“ ujišťuje Petera.

Kdo je vlastní? Bílí Tygři Liberec 88 % Syner
10 % František Vozka
2 % TJ Stadion Liberec