Sekuritizace úvěrů
Již třetím rokem trvá trestní stíhání lidí z Motoinvestu za finanční operaci provedenou se špatnými úvěry v Kreditní bance Plzeň. Přitom od té doby se podařilo provést v podstatě stejné operace v takzvaném konsolidačním programu České národní banky pro malé peněžní ústavy a na konci loňského roku mezi Českou spořitelnou a státní Konsolidační bankou.
Podstatou všech výše uvedených akcí bylo a je vyvést na čas nebo na trvalo část špatných úvěrů ven z banky, mimo konsolidovanou skupinu, a rozložit tím potřebu tvorby rezerv ke klasifikovaným úvěrům na delší dobu. Smyslem operací je zajisti t pro banky dostatečnou výši kapitálové přiměřenosti, tedy poměru kapitálu banky k rizikově váženým aktivům. Tím, že se z banky vyvede ven část špatných úvěrů, sníží se objem rizikových aktiv, a banka tak získá čas na vytvoření potřebných rezerv.
Pionýři uliček
Lze říci, že průkopníkem této myšlenky byli právě lidé ze skupiny Motoinvest, která v létě roku 1994 vstoupila do Kreditní banky Plzeň. Problémy se špatnými úvěry zjistil bankovní dohled v bance již koncem roku 1993, ovšem tato informace vyšla najevo až v létě o tři roky později, kdy ji zveřejnil deník Právo. Nízkou kvalitu úvěrů tak Motoinvest zjistil zřejmě až poté, co do banky vstoupil.
Centrální banka sama řešila problémy Kreditní banky (KrB) především tím, že tlačila na Českou pojišťovnu - majoritního akcionáře - aby posilovala její kapitál. Ovšem ČNB se nebránila ani návrhům na čištění portfolia banky, se kterými přišel Motoinvest.
„Nalezli jsme řešení, které mohlo pomoci bance od části špatných úvěrů a konzultovali jsme je jak s Českou národní bankou, tak Českou pojišťovnou, s ministerstvem financí i auditorem banky, uvedl týdeníku EURO Jan Dienstl, ředitel b ývalého Motoinvestu, nyní společnosti DEPOT. Přesto bylo v roce 1996 obviněno v kauze Kreditní banky pět lidí, z toho Dienstl a David Knop-Kostka z Moto- investu za údajné podvodné machinace, na základě kterých byly prý převedeny na účty mimo banku protiprávně téměř tři miliardy korun.
Předběhli dobu
Podstatou operace, o niž šlo, bylo, že nedobytné pohledávky byly vysunuty z hospodaření banky, přičemž si na ně banka mohla kdykoliv sáhnout. Jenom je nemusela vykazovat v konsolidované závěrce. K celé operaci KrB využila své dceřiné firmy Kreditaktiv, jejíž základní jmění navýšila o 600 milionů korun na 620 milionů. Za to samozřejmě získala její akcie. Kreditaktiv za takto získané peníze koupil od KrB část jejích špatných úvěrů. Banka tím získala své peníze zpět a nádavkem akcie Kreditaktivu.
Ovšem protože šlo o dceru banky, jejíž hospodaření se započítává do konsolidovaných výsledků, vstoupily do hry společnosti Jama a Lexus, které koupily od banky akcie Kreditaktivu a peníze získaly tím, že prodaly bance opci na to, že si akcie Kreditaktivu bude moci koupit zpět. Účetní výhoda byl a na straně banky nejen proto, že vytlačila špatné úvěry vně své skupiny, ale tehdy se ještě mohly opce dávat do nákladů. Jak vidno, smyslem celé operace skutečně bylo ulehčit bance od části špatných úvěrů. Faktem je, že vyšetřovatelé „vytrhli z ce lé operace pouze její část, a sice smlouvu mezi bankou a Lexusem. Ovšem celá operace nemohla skončit jen vyčleněním úvěrů, bylo zapotřebí ještě sehnat bance dlouhodobé primární zdroje. A právě na to měla být takzvaná akce Fondy (kampaň Drobní akcionáři, plačte), kterou prováděl Motoinvest ve spolupráci s Kre ditní bankou a Českou pojišťovnou. Kreditní banka měla nakoupit akcie fondů, ty přeměnit na cash peníze a uložit v bance jako dlouhodobé termínované vklady. Celá operace ovšem skončila v půli, protože z ní vystoupila Česká pojišť ovna. Ta měla na starosti komunikaci s velkými bankami. Přitom se bance podařilo pomocí necelé miliardy korun nakoupit významné deseti až patnáctiprocentní podíly v takových velkých bankovních fondech, jako byl IPF Komerční banky, Kvanto fondy založené Čs. obchodní bankou, 1. IF Živnobanky. Například CS Fondy ovládla banka úplně.
Nakonec měla Kreditní banku zachránit Čs. obchodní banka, která ji měla koupit společně s Pragobankou. Ovšem z této záchrany ČSOB vycouvala. Chvíli to vypadalo, že záchrana přijde ze strany Investiční a Poštovní banky a společnosti P PF, ovšem v srpnu 1996 požádala sama KrB o zavedení nucené správy a ČNB jí odebrala bankovní licenci. Peníze na následnou výplatu klientům šly z peněz České pojišťovny.
Dražší a netržní cesta
První pokus o záchranu banky částečným očištěním tedy nevyšel. Ovšem Kreditní banka nebyla jediným menším bankovním domem, který měl problémy se špatnými úvěry. A tak stejný scénář, ovšem s jinými herci, přišel poměrně rychle znovu na scén u. Měl již jednodušší druhou fázi představení, a to získání hotovostních peněz namísto špatných úvěrů. Ty totiž již nezískaly banky nákupy a prodeji cenných papírů, ale dostaly je přímo od centrální banky, respektive státního rozpočtu a daňových poplatníků, tedy cestou ne zcela tržní. Šlo o takzvaný konsolidační program II České národní banky.
Týkal se subsektoru malých bank a začal v roce 1996. Podstatou programu byl odkup nebonitních pohledávek od bank za jejich nominální hodnotu Českou finanční. Každá banka mohla odprodat úvěry v objemu 1,2násobku svého základního kapitálu a za ně získala hotovostní peníze. Podmínkou účasti na programu ovšem byla i povinnost plně se podřídit zpřísněnému dohledu centrální banky. Ve prospěch České finanční byly banky povinny vystavit záruku za dobytnost svých pohledávek a po uk ončení sedmiletého stabilizačního programu mají České finanční uhradit tu část pohledávek, kterou se jí nepodařilo realizovat. Do programu vstoupilo celkem sedm ústavů. Jak je patrné, princip operace je stejný, jaký zvolil Motoinvest - vyčlenit z bank špatné úvěry, nalít do nich místo nich hotovost a získat čas na vydobývání pohledávek a tvorbu rezerv. Podle odhadu ČNB přijde konsolidace v rámci toho to programu na 41 miliardu korun.
„Podle mého názoru nejsou operace Motoinvestu s úvěry Kreditní banky a operace v rámci konsolidačního programu totožné. V aktivech Kreditní banky totiž namísto špatných úvěrů zůstaly akcie Kreditaktivu, ovšem bezcenné. Na rozdíl od k onsolidačního programu zde ani nepřitekly do banky žádné nové peníze, uvedl na dotaz týdeníku EURO mluvčí centrální banky Martin Švehla.
Spořitelní klikotoč
Koncem loňského roku se do problémů se špatnými úvěry dostala i Česká spořitelna. Na základě usnesení vlády bylo rozhodnuto posílit její kapitál, převzít její pohledávky z dob před revolucí poskytnuté na bytovou výstavbu a jako novomanžels ké půjčky a konečně odkoupit část jejích špatných pohledávek. Tedy opět stejný princip - vyčlenění špatných úvěrů - tentokrát natrvalo - z banky. Tím, kdo ony úvěry koupil, byla Konsolidační banka, operace se týkala úvěrů v nominální hodno tě 10,4 miliardy korun s výší nekrytého rizika osm miliard korun. Bylo dohodnuto, že o nekryté riziko se spořitelna podělí s Konsolidační bankou rovným dílem. „Za tyto úvěry Česká spořitelna dostala od Konsolidační banky cash peníze v ;objemu 6,4 miliardy korun, potvrdil týdeníku EURO její mluvčí Martin Horák. To znamená, že úvěry jsou nyní již Konsolidační banky, a ta se snaží je vydobýt. Česká spořitelna se zbavila špatných úvěrů v řádu miliard korun a za ně získala přes šest miliard korun. Opět tedy stejný kolotoč, ovšem spořitelna má ve srovnání s menšími bankovními domy tu podstatnou výhodu, že úvěry se jí již nevrátí.
Komerční pokus
Poměrně hůř je na tom Komerční banka se svými pěti miliardami špatných úvěrů, jejichž riziko si díky záruce od dcery CS First Boston mohla rozložit na dvacet let. Na rozdíl od spořitelny operace s úvěry v této bance zatím neklade žádné nároky n a státní kasu, je tedy čistě tržní.
Oproti České spořitelně úvěry Komerční banky, s nimiž byla provedena očistná operace, zůstávají dál v její bilanci. Dcera CS First Boston dala záruku na nezajištěnou část těchto úvěrů, ovšem i po zmíněných dvaceti letech, kdy záruka skončí , budou úvěry patřit Komerční bance, nikoliv CS First Boston.
Provizi, jejíž výši banka pochopitelně nezveřejnila, tedy platí pouze za vystavení záruky. Avšak díky ní auditor zatím nepožaduje, aby banka na nedobytné úvěry, na něž je vystavena záruka, tvořila rezervy. Výhodou této sekuritizace je tedy opět fakt, že banka si vylepší portfolio a získá čas na vytvoření potřebného objemu rezerv.
Ovšem banka již nezíská hotovostní peníze, protože za tuto operaci naopak platí. Objem peněz ve výši záruky musí držet jako rezervu zmíněná dcera CS First Boston, a tím, jak Komerční banka dotváří potřebné rezervy, se snižuje výše záruky, a te dy i výše potřebné rezervy.
Se stejnou firmou provádí sekuritizaci i Investiční a Poštovní banka, ta však objem úvěrů, jichž se týká, nezveřejnila. Podle informací z bankovních kruhů se ovšem pohybuje v řádu několika miliard korun.
Již jsme psali o tom, že je otázkou, zda podle mezinárodních účetních standardů auditor bankám celou operaci uzná. Jak uvedl minulý týden na tiskové konferenci generální ředitel Komerční banky Jan Kollert, auditorská firma Delloite & Touche proti n í žádné výhrady nevyslovila. Podle náměstka banky Petra Budinského ale zatím banka další operaci tohoto typu nechystá. Deník Financial Times ovšem počátkem března uvedl, že japonská vláda prošetřuje, zda CS First Boston nepomáhala japonským bankám zprost ředkováním určitých finančních operací ukrývat ztráty. Podle deníku jde o nejvážnější obvinění v historii CS First Boston a japonská vláda hrozí, že pokud se obvinění potvrdí, sáhne k vysokým sankcím či odejmutí licence. Názor auditora v příštích letech se tedy může změnit a zaručené úvěry mohou ztratit n álepku ratingu AAA. Ovšem v případě Komerční banky nejde o tak velký objem úvěrů, aby to banku výrazněji postihlo. IPB dosud podrobnosti k celé operaci neuvedla.
Variant celá řada
Variant sekuritizace je celá řada a tu, kterou si vybrala Komerční banka, ani nelze označit za „pravou sekuritizaci. Tu chystá ve spolupráci s holandskou ING Barings a mezinárodní ratingovou agenturou Moody s brněnská firma D. S. Leasing. Firma zastaví svoje pohledávky společnosti, která bude pro tento účel založena. Ta potom emituje dluhopisy a prodá je investorům, což budou zahraniční banky. Ty je poté umístí na trhu. Namísto pohledávek tak získá D. S. Leasing hotovostní peníze, a to zhruba na dobu tří čtyř let, tedy dobu splatnosti vydaných dluhopisů.
Ačkoliv k operaci, jíž zřejmě firma Motoinvest v Kreditní bance předběhla svoji dobu, mohou být odborné výhrady, faktem je, že jevově je shodná s těmi následnými výše popsanými. Princip vyčlenění špatných úvěrů je stejný u všech a stěží kdo asi vymyslí jiný. Argument, že Kreditní banka již nezískala namísto špatných úvěrů hotovost, je namístě, ovšem velké peněžní domy včetně České národní banky jí to zastavením akce Fondy ani neumožnily. Je fakt, že akcie Kreditaktivu nebyly ni jak cenné, ale jak poznamenal s trochou nadsázky jeden nejmenovaný odborník, ono bůhví jak to dopadne s kreditem Konsolidační banky, pokud bude dál sbírat úvěrový hnůj. Ono jde totiž při kolotoči s úvěry především o to, aby se neutrhala všechna sedátka.
