Schröderovy reformy

20. 5. 2003

Mají šanci, ale pro oživení ekonomiky nebudou stačit

Neúspěšná finanční politika je sotva věcí, k níž by se chtěl ministr financí přiznat. Hans Eichel z této pozice nicméně v Německu připustil, že letošní schodek federálního rozpočtu opět přesáhne hranici tří procent hrubého domácího produktu, jež si stanovily země eurozóny při zavádění společné měny. V rozhovoru pro časopis Spiegel dokonce Eichel řekl, že se mu státní rozpočet do roku 2006 rozhodně nepodaří vyrovnat. Přiznání těchto neúspěchů přichází bezprostředně po sérii špatných zpráv: průmyslová výroba klesá, investoři ztrácejí důvěru a spotřebitelé neutrácejí. Šipky všech ukazatelů německého hospodářství v současné době směřují dolů.

Dochází však ještě k něčemu jinému. Vláda se snaží z těchto zpráv vyždímat, co se dá. Proto Eichel celému národu přiznává, že není schopen vyrovnat vládní rozpočet. V normální situaci by takové prohlášení vládě značně poškodilo reputaci. Německý kancléř Gerhard Schröder však Eichela využívá jako tiskového mluvčího pro jeden z největších počinů svého politického života. Jde o zvláštní sjezd sociálních demokratů, kteří budou 1. června v Berlíně diskutovat o Schröderově balíku reforem nazvaném Agenda 2010. Klíčovou součástí navrhovaných opatření je snižování podpory v nezaměstnanosti a postupné odstraňování některých předpisů, které zaměstnavatelům komplikují propouštění pracovníků. Navzdory odporu ze strany odborů nyní analytikové předpovídají Schröderovi vítězství. “Eichel dal jasně najevo vážnost situace,” potvrzuje Siegmar Mosdorf, bývalý náměstek ministra hospodářství Schröderovy vlády. Potíž je v tom, že Německo už dávno není ve fázi, v níž by kancléřovy opatrné reformy mohly stačit.

Jak je to možné? Schröder si jako mistr německé politiky bezpochyby i na nadcházejícím sjezdu povede brilantně. Vzpurnému levému křídlu sociálních demokratů už kancléř vyslal jasný signál. Jestliže na sjezdu nevyhraje, odstoupí. Pokud se Schröderovi nepodaří postavit vlastní stranu do latě, jeho prestiž samozřejmě utrpí těžkou ránu. “To by ho úplně vyřídilo,” tvrdí bývalý poslanec za Stranu zelených Oswald Metzger.

Ovšem 1. června v Berlíně s největší pravděpodobností k žádnému zásadnímu střetu názorů nedojde. Jakkoliv jsou členové levicového křídla Schröderovy koalice proti němu, nenabízí za něj žádnou důvěryhodnou náhradu a po nucené kancléřově rezignaci by moc konzervativcům předávali jen velmi neradi. Schröderovi partneři ze Strany zelených navíc nechtějí ztratit svá křesla ve vládě tím, že by se od kancléřovy politiky distancovali.

Zdá se, že Schröder má s reformním plánem vítězství zaručené. Jde však o to, co se stane po 1. červnu. Jakmile reformy předloží parlamentu, bude muset vyjednávat s opozičními křesťanskými demokraty, kteří mají v horní sněmovně většinu. V zásadě sice jeho kroky podporují a přislíbili, že zájmy země nadřadí stranické politice, budou však v pokušení využít nízký rating Schröderovy popularity. Je možné, že se konzervativci pokusí uspíšit nové volby, v nichž by podle průzkumů veřejného mínění lehce zvítězili. Nebo – což je ještě pravděpodobnější – z něj mohou udělat loutku zbavenou veškeré moci až do konce volebního období v roce 2006.

A co když se křesťanští demokraté přidají ke Schröderovi? Problém spočívá v tom, že Agenda 2010 je stěží tak skvělá jako její název. Ze subjektů podléhajících německému zákonu na ochranu pracovních míst budou vyňaty pouze malé firmy. Kritici Agendy tvrdí, že důchodový systém a státní zdravotnictví se zhroutí, nedojde-li v těchto resortech k větším škrtům. “V balíku není ani jediná koncepční změna, která by stála za zmínku,” domnívá se šéf oddělení cenných papírů ve frankfurtské Metzler Bank Johannes Reich. Agenda 2010 může hospodářský úpadek zpomalit, ale nenavrhuje nic, co by jej mohlo zastavit.

Existuje-li nějaký důvod k optimismu, lze jej vidět v tom, že všichni – až na nejzatvrzelejší levičáky – začínají chápat závažnost této krize. Představitelé politického středu sociální demokracie, jako je bývalý předseda dolnosaské vlády Siegmar Gabriel a berlínský starosta Klaus Wowereit, patří k těm, kteří volají po radikálnějších reformách. Gabriel prosazuje snížení dotací do těžby uhlí a na zemědělství. Wowereit zase tvrdí, že univerzity, na nichž je studium dosud zdarma, by měly vybírat školné. Budou-li takové požadavky vyslyšeny, má Německo ještě naději. Prozatím se zdá, že Němce od 1. června čeká spíš politikaření než reformní politika.

Dávno po termínu Schröderova klíčová opatření