SCHRÖDERŮV TRAPAS

Novináři získali tajný záznam rozhovoru s prezidentem USA

CO VŠE MŮŽE ZPŮSOBIT zveřejnění tajného rozhovoru německého kancléře a amerického prezidenta? Mnohé. Náznak roztržky se Spojenými státy, ohrožení nového rusko–německého partnerství, popuzení řady arabských vůdců, vnitropolitický neklid v Německu a vzrůstající nedůvěru tamní veřejnosti vůči vládě. To vše se začalo dít poté, co německý tisk v minulých dnech zveřejnil citlivé části zápisu z jednání Gerharda Schrödera a George Bushe na konci března ve Washingtonu. Američané nestačili žasnout. Zápis z jednání pořídil německý velvyslanec v USA Jürgen Chrobog a rozeslal ho řadě adresátů na úřadu kancléře a berlínském ministerstvu zahraničí. Nikdo zatím neví, jak se nakonec dostal k novinářům. Američané však nechápou ani to, že se k supertajnému materiálu může v Německu dostat tolik úředníků. Ústa na špacír. Kromě Schrödera a Bushe se rozhovoru zúčastnili americký ministr zahraničí Colin Powell, Bushova poradkyně pro národní bezpečnost Condoleezza Riceová, velvyslanec Chrobog a Schröderův poradce Michael Steiner. Ten před nástupem do této funkce působil krátce jako německý velvyslanec v Praze. Nikdo z přítomných se zřejmě příliš neomezoval v tom, co říká. Schröder a Bush se shodli, že neposkytnou žádnou další finanční pomoc Rusku, dokud budou obrovské sumy ruských peněz mizet za jeho hranicemi. Schröder vyjádřil pochybnost, zda je ruský prezident Vladimir Putin schopen čelit elitám, jež se formovaly ještě za sovětské éry. Colin Powell označil palestinského vůdce Jásira Arafata za muže, který už zcela ztratil smysl pro realitu. Podle Schrödera je jordánský král Abdulláh jedním z nejinteligentnějších vůdců v oblasti, který však ztratil svou moc. Kancléř také prozradil, že Německo tajně poskytuje Izraeli vojenskou pomoc. Američané žádají po Němcích vysvětlení úniku informací, zdá se však, že nechtějí příliš přilévat olej do ohně. Celý skandál oficiálně označují za vnitroněmeckou záležitost. List Wall Street Journal přesto připomněl, že konfliktních ploch je v americko–německých vztazích nyní více. Němci se nevyjadřují právě nejlichotivěji k americkému plánu protiraketové obrany. Také transatlantické obchodní spory se zatím nedaří odstranit. Poklábosil s Kaddáfím. Korunu všemu však při rozhovoru ve Washingtonu nasadil poradce Michael Steiner. Podle uniklého zápisu Američanům tvrdil, že se mu osobně libyjský vůdce Muammar Kaddáfí přiznal k podílu na teroristických útocích. Nyní chce Kaddáfí od terorismu upustit, prohlašoval Steiner. Informace o takovém setkání s libyjským diktátorem je pro německou veřejnost velmi citlivá. Pět Libyjců je v současné době souzeno za účast na teroristickém útoku na berlínskou diskotéku La Belle v roce 1986. Soudce minulý týden předvolal Steinera, aby přišel v tomto případě svědčit. I když pozorovatelé pochybují o tom, zda Michael Steiner vůbec mluvil pravdu a zda velvyslanec Chrobog správně zaznamenal jeho slova, faktem je, že Steiner četl Chrobogův zápis jako první a nevznesl žádné námitky. List International Herald Tribune přinesl informace, podle nichž je ministr zahraničí Joschka Fischer Steinerem znechucen na nejvyšší míru. Kvůli aféře se tedy zvýšilo napětí rovněž mezi ministerstvem zahraničí a kancléřovým úřadem. Rusko a křesťanský Západ. Tajný zápis však nemusí sloužit pouze jako důvod ke zlobě. Leccos zajímavého v něm bezpochyby najdou ti, kdo se zabývají studiem mezinárodních vztahů. Právě ta část rozhovoru, která se týkala Ruska, je mimořádně podnětná. Americký prezident prohlásil, že Rusko nepovažuje za nepřítele. Předtím, než mu Západ poskytne další hospodářskou pomoc, by však měl podle Bushe zjistit více o politice prezidenta Vladimira Putina a analyzovat jeho cíle. Gerhard Schröder zase přispěl svou charakteristikou šéfa ruského státu. Vladimir Putin podle něj přišel ze starého sovětského aparátu, ale dále se vyvíjel. „Věří, že mezi Ruskem a křesťanským Západem by měly existovat těsné vztahy, prohlásil dále o Putinovi německý kancléř. Za křesťanský Západ považuje na prvním místě Evropu, ale také Spojené státy. Tento Schröderův postřeh skutečně odpovídá tomu, co pozorují ruští i zahraniční analytici. Západní Evropa se stává prioritou moskevské zahraniční politiky, Rusové často zdůrazňují, že jsou evropskou zemí. Ve vztazích s Evropskou unií usilují o spolupráci v energetice, ale mají také zájem o politický dialog. Jedni v tom vidí naději pro bezpečnost kontinentu, druzí hrozbu. Francouzská historička Francoise Thomová je přesvědčena, že Rusko především chce Evropu ovládat. Údajně se k tomu snaží využívat svých vztahů se Spojenými státy a hodlá vždy vrážet klín mezi Evropu a Ameriku. Obrácený klín. Jenže právě teď měli mnozí Rusové pocit, že se někdo snaží vrazit klín mezi ně a Evropu. „Naši domnělí přátelé konspirují za našimi zády, prohlásil šéf zemědělsko–průmyslové skupiny v ruském parlamentu Nikolaj Charitonov podle citace agentury Interfax. Tento politik tvrdí, že zatímco Bill Clinton a Helmut Kohl pomáhali Borisi Jelcinovi, jejich nástupci jsou vůči Rusku mnohem méně vstřícní. Řada západních expertů – včetně historičky Thomové – se přitom domnívá, že dřívější jednání Putina se Schröderem naopak vedla ke vzniku nové silné osy Moskva–Berlín. Český filozof Miloslav Bednář, který je jedním z autorů známého Manifestu eurorealismu ODS, vidí právě v této ose důvod k tomu, aby se Česko ve své zahraniční orientaci více obracelo na Washington a zapomnělo na Evropskou unii. Sám prezident Vladimir Putin označil uniklé informace za provokaci. „Nemám důvod, abych tomu věřil, prohlásil ruský prezident. Tím podle všeho umožnil Němcům z celé záležitosti vybruslit vcelku se ctí. Do značné míry se tak potvrdila Schröderova slova, že Putin má o spolupráci se Západem skutečný zájem. Ostatně ruskému prezidentovi se možná zalíbila i další věta německého kancléře ze špatně utajeného zápisu: Putin nemá v dnešním Rusku alternativu. Ani se zmíněnou finanční pomocí to zřejmě není tak horké. Moskva zatím o další půjčky údajně neusiluje a hodlá především řešit své zadlužení ve spolupráci s pařížským klubem věřitelů. Vladimir Putin navíc sám prohlásil, že bude dělat vše pro to, aby zamezil úniku peněz ze země. Němcov to ví lépe. Přesto zveřejněný zápis rozhovoru mezi německým kancléřem a americkým prezidentem může v Rusku povzbudit protizápadní nálady. Zatímco komunistický předák Gennadij Zjuganov podle vlastních slov překvapivě chápe obavy Bushe a Schrödera z úniku ruských peněz do zahraničí, své znechucení nad výroky obou západních státníků vyjádřila řada jiných ruských politiků. Vůdce ruské pravice Boris Němcov kancléři a prezidentovi vyčetl, že nechápou, o co jde. „Musejí pochopit, že zahraniční kapitál se bude vracet do země pouze tehdy, když nikdo a nic nebude ohrožovat lidi, kteří tento kapitál zase odvážejí, a pokud v zemi bude politická a hospodářská stabilita. Tento problém nemůže být vyřešen najednou a o to je stanovisko západních vůdců podivnější, uvedl Boris Němcov (citace agentury Interfax). Komentátoři ruského listu Vremja Novostěj se zase domnívají, že rozhovor mezi Bushem a Schröderem utvrzuje ty, kteří jsou přesvědčeni o teorii dalekosáhlého spiknutí proti Rusku. Taková interpretace však také posiluje sebevědomí Moskvy. „Je hezké myslet si, že proti nám stojí nejenom nějaká malá ryba, ale dvě vůdčí světové mocnosti, napsali s nadsázkou komentátoři Vremja Novostěj.