Martin Schulz, bývalý knihkupec, který za dlouhá léta své politické kariéry prošoupal v bruselských chodbách pěkných pár párů bot a momentálně je předsedou německých sociálních demokratů, kteří dostali v nedávných volbách nařezáno skoro jako ti čeští, o sobě zřejmě rád čte v novinách. Tím se snad dá vysvětlit jeho nedávné vystoupení, kde vyzval k bleskové federalizaci Evropy. Spojené státy evropské by měly vzniknout do roku 2025.
Pomineme fakt, že jako Němec by měl dobře vědět, jak podobné blitzkriegy pro Německo dopadají. Na druhé straně politická stupidita jeho nápadu stojí za zaznamenání. Schulz chce sepsat ústavní smlouvu o federální Evropě a nechat o ní hlasovat evropské voliče.
Země, kde by referendum neprošlo, by pak z Unie musely vystoupit. To je vskutku spásný nápad, protože po zkušenostech s prvním pokusem o evropskou ústavu transformovaným pro neúspěch ve Francii, Irsku a Nizozemsku v Lisabonskou smlouvu, o níž se raději nehlasovalo, je celkem jasné, jak by to dopadlo. Spojené státy evropské by nakonec vytvořilo s Německem zřejmě jen Lucembursko, kde by to asi vzhledem k počtu obyvatel rodina J. C. Junckera dokázala prohlasovat. A Německo by patrně bylo v hranicích roku 1989, protože spolkové země z bývalé NDR by se dobrovolně odtrhly.
V Bruselu musí být nějaké prazvláštní povětří, když po delším dýchání tamního vzduchu ztratí člověk veškerý smysl pro realitu a napadá ho, že krize vyvolaná čím dál tužší integrací a zbavováním členských zemí Unie posledních zbytků suverenity, například pomocí takzvané společné azylové politiky, se dá vyřešit ještě tužší integrací do federace. Nezbývá než těmto lidem stále opakovat, že nikdy v historii žádná federace nevznikla jiným způsobem než válkou a násilím a ani nikdy jinou cestou nevznikne. A ten brexit fakt nebyl omyl, ale logický a nevyhnutelný výsledek takzvané evropské politiky, která bez zásadní změny kurzu nemůže skončit jinak než v podobě výše prognózovaného výsledku Schulzových referend.
Přijetí eura: kdo v Evropě zchudl a kdo zbohatl?
Čtěte další komentáře Pavla Párala:
ČLÁNKY DO MAILU