Zemek jednal s Francouzi o výměně hutních pohledávek za ČSAD
Hutní velkopodnikatel Zdeněk Zemek hledá pro svou nynější krizi podobenství ve světě automobilismu. „Pojedete po silnici a před vůz vám vběhne malé děcko. Strhnete volant, načež se dostanete mimo vozovku a vrazíte do stromu. Většina kolemjdoucích si o vás asi řekne, že jste špatný řidič, protože jste nedokázal auto uřídit. Nikdo už nevidí ten zachráněný lidský život…“ Těmi zachráněnými mají být hutní podniky a jejich zaměstnanci. Přestože Zemek tvrdí, že se z krize postupně dostává a vysoké úvěrové zatížení svého holdingu Z-group pozvolna snižuje, ve státní administrativě i u bankéřů mezitím upadl v nemilost. Ochota mocných spojovat budoucnost českého hutnictví (či spíše hutní druhovýroby) se Zemkovým jménem se blíží nule. „Jestliže pan Zemek tvrdí, že mu jde o lidi, o zaměstnance, tak nechť umožní někomu, aby to začal reálně provozovat. On kupříkladu pronajal část výrobního zařízení ve Veselí nad Moravou Třineckým železárnám, proč to tedy rovnou neprodal?“ podivuje se generální ředitel a předseda představenstva České konsolidační agentury Pavel Řežábek. Ptá se, proč Zemek nejeví vstřícnost přenechat jiným investorům část majetku, o nějž by byl zájem, a umořit tak alespoň část svých dluhů. Byznysmen z moravského Vlčnova si však velmi zakládá na tom, aby na veřejnosti nevzbudil dojem, že za ním zůstává spálená zem. „Mohl jsem jít pryč už dávno. Proč ale odcházet, aby pak mohl někdo říct, že jsem to zhuntoval? Řadu firem jsem už dokázal opět postavit na nohy,“ stále věří v příchod lepších časů.
Jeden a půl zájemce.
Z-group dluží České konsolidační agentuře (ČKA) a její dceřiné společnosti Konpo zhruba čtyři miliardy korun (přesné číslo není nikde uvedeno, protože také neexistuje jednotný pohled na celkovou výši úroků, sankčních úroků, penále.) Převážná většina pohledávek za hutní a obchodní částí Zemkova holdingu je zaparkována v ČKA (přešla tam z ČSOB, která je zase převzala z Investiční a Poštovní banky). V dceřiném Konpu, kde jsou shromážděna někdejší ztrátová aktiva Komerční banky, je objem menší.
Na začátku loňského prosince ČKA vyhlásila veřejné výběrové řízení o nejvhodnější nabídku na postoupení bloku pohledávek za Zemkem. Uzávěrka byla 18. ledna. Zájemci museli jako kauci složit minimálně 300 milionů korun. V souběžně probíhající soutěži pořádané Konpem byla kauce pět milionů korun. Do obou výběrových řízení se přihlásila pražská akciová společnost Investiční klub. Nabídla dohromady 350 milionů korun. O pohledávky se měla ucházet ještě jedna firma, jejíž jméno nebylo zveřejněno, ta ale chtěla pouze aktiva z Konpa (údajně za ně nabídla 100 milionů korun).
Výběrové řízení bylo nakonec dozorčí radou, v níž zasedají poslanci ODS a ČSSD, zrušeno. „Zájemce (Investiční klub – pozn.red.) měl několik dodatečných podmínek, které byly pro nás nepřijatelné,“ zdůvodnila ČKA své rozhodnutí.
Jaroslav Otenšlégr, předseda představenstva Investičního klubu, k tomu poznamenává, že jeho firma žádala zpětnou opci. „Chtěli jsme mít možnost vrátit pohledávky v případě, že by někdy těsně po prodeji byl v holdingu Z-group prohlášen konkurs. Pohledávky by pak ztratily na ceně. Nechtěli jsme riskovat, že podepíšeme smlouvu, zaplatíme, a v době předávání přijde konkurs, který bychom nedokázali odvrátit. Nestačili bychom obejít soudy s naším návrhem řešení. Byli jsme ale samozřejmě ochotni s agenturou o této naší podmínce dále vyjednávat,“ dodává na svou „obranu“ Otenšlégr.
Zemkovy hutní podniky jsou konkursy ohroženy již od října 2000, kdy návrhy podala ČSOB (na Železárny Hrádek, Veselí, Chomutov, kladenský Noval, chomutovské Válcovny trub a dále na obchodní společnosti Ferromet, Ferra a Českomoravskou obchodní a výrobní společnost). V Železárnách Chomutov byl již loni konkurs prohlášen a odvrácení dalších se daří asi jen díky „zručnosti“ Zemkových právníků.
Odmítnutý Investiční klub měl i další podmínku: aby mu byly prodány úplně všechny pohledávky - z ČKA i Konpa - včetně případných dalších, pokud by se někde dohledaly. Tento obecný požadavek by asi vedení konsolidační agentury větší potíže nečinil. „Bylo jasně deklarováno, že prodej může být uskutečněn pouze tehdy, když někdo koupí všechno najednou,“ poznamenal již předtím ředitel ČKA Pavel Řežábek.
Dramatický Zemkův sešup. Jediný širokospektrální uchazeč o pohledávky je ale vystaven spekulacím, že se za ním skrývá samotný Zemek, který takto hodlá levně odkoupit své vlastní dluhy. Šéf Investičního klubu Jaroslav Otenšlégr prohlašuje, že tomu tak není. „S panem Zemkem jsme současnou situaci samozřejmě konzultovali, mimo jiné jsme od něj potřebovali nejrůznější data. To by přece musel udělat každý další seriózní zájemce. Nepřátelské převzetí je vždy riskantnější než přátelské. Dosáhli jsme určité dohody, spočívající v tom, že by došlo ke kapitalizaci námi odkoupených pohledávek. Pan Zemek by tomu nebránil – chápe totiž, že krizi je třeba nějak řešit. Znamenalo by to ovšem, že jeho majetkový podíl by velmi dramaticky poklesl.“ Investiční klub působí na trhu jako licencovaný obchodník s cennými papíry a investiční poradce pro restrukturalizaci podniků, fúze a akvizice. Je nabíledni, že nemůže jít o jeho sólo akci a nějakého klienta za sebou má. „Máme finančního investora, který je schopen zabezpečit jak větší část prostředků na nákup pohledávek, tak provozní financování. Menší část jsme schopni zajistit z vlastních zdrojů,“ uvádí Otenšlégr. Jméno partnera s ohledem na obchodní tajemství však zatím nechce sdělovat. Neoficiálně se v kuloárech hovoří o tom, že jím má být jistá velká česká finanční skupina. V projektu, který Investiční klub předložil, se mimo jiné hovoří o „vstupu dalších strategických partnerů do jednotlivých podniků skupiny Z-group“. Otenšlégrova firma nevylučuje, že se přihlásí do druhého kola výběrového řízení, pokud se blokový prodej bude opakovat. „Máme v projektu nainvestováno už dost peněz,“ dodává na vysvětlenou šéf společnosti.
Šest cest, žádná ideální.
Jaký bude nový scénář řešení pohledávek, není zatím nikdo schopen sdělit. „Měli bychom od představenstva agentury dostat návrh řešení. My nejsme ti, kteří by návrhy vyráběli. V konsolidační agentuře je dost lidí, kteří by všechny možné další varianty měli podchytit,“ uvedl 25. února v rozhovoru pro týdeník EURO poslanec Josef Hojdar, místopředseda dozorčí rady ČKA.
Dozorčí rada se možnými variantami postupu zabývala již o čtyři dny dříve (21. února). Na zasedání se hovořilo o šesti cestách řešení (konkurs, mimosoudní vyrovnání, realizace zástav, projekt restrukturalizace a kapitalizace pohledávek, prodej pohledávek odděleně, opětovný prodej bloku pohledávek).
Týdeník EURO má informace, že ani jeden navržený způsob nezískal výraznější podporu. Pro konkursní variantu měli být členové dozorčí rady Vladimír Doležal (ODS) a Josef Hojdar (ČSSD), pro realizaci zástav Milan Urban a Miloslav Vlček (oba ČSSD), pro opětovný prodej bloku pohledávek Vlastimil Tlustý a Libor Ježek (oba ODS). Žádné řešení tedy až do minulého týdne přijato nebylo.
Představenstvo ČKA připravuje pro dozorčí radu na tento týden nový materiál. Tentokrát už má obsahovat pouze dvě varianty řešení dluhů: konkurs a nové výběrové řízení.
Třinec jako vzor.
Konkursní cesta se stává den ode dne reálnější, ač vzbuzuje řadu emocí. „Myslím, že konkursy nejsou tak nevýhodné, jak mnozí tvrdí. Některé provozy by určitě bylo možné v rámci konkursního řízení znovu postavit na nohy. Prozatím je pronajmout a později - až se restrukturalizují - se mohou prodat, a bude z toho určitý výnos. V holdingu Z-group jsou samozřejmě i podniky, která do budoucna šanci nemají,“ míní Josef Hojdar.
Místopředseda dozorčí rady ČKA uvádí jako příklad úspěšného převzetí výroby novým investorem působení Třineckých železáren ve Veselí nad Moravou, kde si v květnu loňského roku firma pronajala tažírnu oceli. „Měl jsem možnost se na vlastní oči přesvědčit, jak tam zvyšují výrobu a produktivitu práce. Postupně se dostávají až na projektovanou kapacitu. Stejně tak dokázala firma již dříve znovu rozhýbat kladenskou sochorovou válcovnu Dříň. Nechci, aby to vyznělo tak, že Třinec nějak propaguji, ale každý musí vidět, že právě toto jsou projekty, které fungují,“ poznamenává Hojdar. Připomíná, že Třinečtí mají zájem také o některé další Zemkovy hutní provozy.
Sám generální ředitel Třineckých železáren Jiří Cienciala prohlásil, že pokud to půjde, rádi by ze skupiny Z-group některá aktiva odkoupili. Kromě tažírny ve Veselí by se jim zamlouvala i tamní svařovna trub (ve spolupráci s Novou Hutí). Mají zájem také o technologii v konkursem postižených Železárnách Chomutov.
Zdeněk Zemek pochvaly na adresu Třince neslyší rád. „Na tažírně trub ve Veselí jsme udělali loni v dubnu, když jsem tam končili, 4700 tun. Třinec po zbytek roku vyráběl v průměru 2600 tun měsíčně, teprve letos v únoru se dostal na 4200, a to mi manažeři v době podpisu nájemní smlouvy slibovali, že to zvednou na 7000. Všechno je to jenom účelová mystifikace od lidí, kteří sami sebe vydávají za spasitele hutnictví. Chtějí od státu peníze, aby zakryli vlastní problémy,“ vyjadřuje Zemek své rozhořčení.
Vlastník Z-group poukazuje na to, že Třinec dostal na financování výroby ve Veselí úvěr do Komerční banky ve výši 300 milionů korun, na nějž mu Konsolidační banka (předchůdce ČKA) poskytla bankovní garanci. Stát prý hutníkům neměří stejným metrem. Zatímco severomoravským pomáhá, jak se dá – ač je názoru, že zatížení cizími zdroji u nich dosahuje nepoměrně vyšších hodnot a potíže jsou minimálně srovnatelné -, jeho chtějí státní úředníci z hutnictví násilím vystrnadit.
Zemek tvrdí, že konkursů se nebojí, protože v jeho účetnictví „žádní kostlivci nejsou“, ale konkursní cesta by obecně měla neblahé důsledky. „Konkursy by trvaly možná i deset let. Vedly by k likvidaci některých podniků, k výraznému omezení výrobních programů, které stále mají šanci přežít. Nepochybně by to mělo velký vliv na zaměstnanost a výnos pro stát by byl minimální. Enormně na tom všem vydělají jenom lidé, kteří se točí kolem konkursů a obchodu s pohledávkami,“ soudí.
Autobusy za hutě. Místopředseda dozorčí rady ČKA Josef Hojdar není stoupencem pokusu č. 2 o prodej bloku pohledávek i proto, že se domnívá, že může být z povzdálí režírován právě Zemkem. „Dostaly se k nám určité informace, že o pohledávky v prvním kole výběrového řízení měl zájem jistý velký francouzský autodopravce, který je potom chtěl vyměnit za Zemkovy podíly v dopravních firmách.“ Tato nejmenovaná firma se ale nakonec nepřihlásila, nebo spíše nestačila včas podat konečnou nabídku. Zemek Hojdarovi informace v podstatě potvrdil, pouze s tím rozdílem, že nebyl iniciátorem uvedeného obchodu. „Nebyl jsem jeho strůjcem, byl jsem pouze ochoten jej akceptovat. Francouzi měli zájem o vstup do dopravní skupiny. Spolupráce s nimi by ale byla velmi tvrdě zaplacená, a pro mě naprosto nevýhodná,“ tvrdí. Francouzští dopravci ale prý neměli v úmyslu jít do tendru přímo, nýbrž ve spolupráci s jinou firmou, která měla celý obchod zprostředkovat. V první fázi měli zájem o Zemkem vlastněné podniky ČSAD v Plzni, Karlových Varech a ve Zlíně. Jejich nynější vlastník ale jedním dechem dodává, že západočeské dopravní podniky by za normálních okolností nikdy neprodal. „Proběhla tam perfektní restrukturalizace, je to bez dluhů a hlavně po vstupu do Evropské unie mohou Západočeši začít okamžitě konkurovat, protože jsou hned u hranic,“ vysvětluje Zemek, proč by se ČSAD v sousedství Německa velmi nerad zbavoval.
Do deseti let to máte zpátky.
Zdeněk Zemek předal 6. února konsolidační agentuře svůj vlastní plán „nekonkursního řešení pohledávek“, který by státu údajně měl zajistit stoprocentní úhradu závazků Z-group. V předloženém projektu se hovoří o dlužné částce 2,77 miliardy korun, kterou by holding uhradil během deseti let (nezahrnuje pohledávky vůči Železárnám Chomutov v konkursu, ani úroky a sankce).
Hned při podpisu smlouvy by prý státu zaplatil sto milionů, v prvním roce dalších dvě stě milionů, druhý rok 270 milionů, zbytek pak ve splátkách třetí až desátý rok. Účinky přechodu vlastnického práva by na základě Zemkova návrhu nastaly až po úplném zaplacení a v případě porušení splátkového kalendáře by agentura mohla od smlouvy odstoupit a uplatnit vysokou smluvní pokutu. Zemek dodává, že se tímto modelem jen chce vrátit k desetiletému splátkovému kalendáři, jenž měl kdysi dohodnut z Investiční a Poštovní bankou, a který v roce 2000 - po nuceném přechodu aktiv na ČSOB - ze dne na den padl. Tím prý započala jeho finanční krize.
Zástupci státu však v upřímnou snahu Zdeňka Zemka začít splácet nevěří. Šéf ČKA Pavel Řežábek říká, že projekt agentura vyhodnotila a konstatovala, že je pro ni „momentálně“ neakceptovatelný. „Jestliže pan Zemek uvádí, že je schopen všechno zaplatit, tak bych k tomu měl jediný skromný dotaz: Proč už teď nezaplatí alespoň něco? Jak můžeme jeho slibům věřit? Pokud bychom mu podepsali, co od nás žádá, jeho situace by se tím stabilizovala a naše manévrovací pole zúžilo,“ komentuje.
Josef Hojdar důvěrou také neoplývá. „S panem Zemkem jsem měl možnost vést rozhovor dvakrát nebo třikrát. Pokaždé jsme se na něčem dohodli, a pokaždé to nakonec neplatilo,“ zachovává si rezervovaný odstup.
Zázraky neumím.
Vlčnovský hutní byznysmen si je vědom některých svých akvizičních chyb. Dnes by si již prý více rozmyslel investici do mrtvé Poldi Kladno (1998), kde na novém rozjezdu „utopil“ miliardu korun. Finančně náročná byla i akvizice kladenské válcovny Noval. Na rozjezd silně zadlužených Válcoven trub Chomutov (1997) spotřeboval téměř 600 milionů korun. Možná v těchto firmách zachránil několik set pracovních míst, ale za cenu velkých ekonomických ztrát. Stále si však myslí, že kdyby v roce 1999 nevypukla hutní krize a on následně nepřišel o provozní financování, i tyto projekty by byly návratné.
Zemkův pohled na věc je takový, že pro svůj byznys neměl odpovídající podmínky, zejména finanční, a tak od něj nikdo nemůže chtít zázraky na počkání. „Posaďte Michaela Schumachera v Praze do trabanta a vedle něj průměrného šoféra do luxusní limuzíny. Kdo z těch dvou bude asi první v Brně?,“ relativizuje vlastní síly a schopnosti.
Box:
Sedm tisíc závislých
Zemkova Z-group představuje kapitálově provázanou skupinu přibližně třiceti firem podnikajících v oblastech hutnictví, strojírenství, nákladní a autobusové dopravy, obchodu ocelářským zbožím a ve službách. Zaměstnává asi sedm tisíc osob. Klíčovou pozici má železářská větev, v nichž pracují čtyři tisíce lidí (především Železárny Veselí, Železárny Hrádek, Železárny Chomutov, Válcovny trub Chomutov). Kromě hutního subholdingu hraje v rámci české ekonomiky důležitou roli i Zemkova dopravní podskupina ČSAD Invest (ČSAD Vsetín, ČSAD Autobusy Plzeň, ČSAD Autobusy Karlovy Vary, ČASD Semily, Zlínská dopravní, ČSAD Diesel a Camion Zlín). V jeho impériu je i řada dalších, velmi rozličných firem. Například Hřebčín Napajedla, fotbalový klub FC Karviná, lázeňská sanatoria Miramare v Luhačovicích a Royal v Mariánských Lázních. Zemek tvrdí, že všechny jeho firmy jsou již v černých číslech a úvěrové zatížení se každým rokem snižuje. „Nikdy jsem sám od sebe žádnou firmu neposlal do likvidace či konkursu. Vždy jsem se snažil je udržet při životě a ozdravit,“ pokládá za svůj úspěch.
