Energetické otázky mění přístup Američanů ke změnám globálního klimatu
Aspen je luxusní lyžařské středisko v americkém Coloradu, v němž tráví svou dovolenou nejbohatší a nejvlivnější lidé světa. Při nákupu tam můžete potkat Al Gora, Paris Hiltonovou i Billa Clintona. Dosud si však nikdo z místních obyvatel s oteplováním planety a se změnou klimatických podmínek hlavu nelámal. V nadmořské výšce Aspenu 2400 metrů je totiž sníh neustále. Ve vnímání změn klimatu však dnes nastává nový vývoj. A přispěli k tomu dvě studie, které odhalily důsledky současného ovlivňování klimatu lidskou činností.
Dvě studie.
První se zabývala růstem průměrných teplot. Zvýší-li se o dva stupně, ocitne se New York pod vodou. Ten je sice od Aspenu velmi daleko, ale právě z něho přijíždí více než polovina hostů. Druhou předložil John Katzenberger, ředitel Aspenského institutu pro globální změny. Jeho studie o klimatických podmínkách popisovala změnu globálního klimatu, která by mohla způsobit, že v horském Aspenu bude za sto let stejné počasí jako dnes v rozpáleném texaském Amarillu. To vedlo k iniciativě na ochranu životního prostředí, která vyústila v plány, jež si kladou za cíl radikální snížení produkce oxidu uhličitého, omezení škodlivých emisí a zpřísnění stavebních nařízení týkajících se energetické účinnosti. Aspen chce zůstat čistým a idylickým lyžařským střediskem a jeho obyvatelé se rozhodli podle toho jednat. V akčním plánu, který by v květnu měla schválit městská rada, jsou proto stanoveny velmi ambiciózní cíle. Během patnácti let mají být sníženy škodlivé emise proti roku 2004 o třetinu, a do roku 2050 dokonce o 80 procent.
Projekt pěti států.
Aspen však není jediným místem ve Spojených státech, kde se mění postoj ke změnám globálního klimatu. Al Gore, označovaný prezidentem Georgem Bushem starším za „ozonového člověka“, dostal za svůj filmový dokument Nepříjemná pravda Oscara a v Kongresu demokratická většina zřídila samostatný výbor pro globální oteplování. Ochrana globálního klimatu se stala jednou z priorit Spojených států. Na západním pobřeží byl zahájen projekt pěti států s cílem drasticky snížit škodlivé emise. Guvernéři států Kalifornie, Oregon, Arizona, Nové Mexiko a Washington chtějí zavést během šesti měsíců maximální a závazné limity pro produkci oxidu uhličitého a začít s obchodem s emisemi.
Tvrdá realita.
V čele stojí Kalifornie, osmá největší ekonomika světa. Tento stát se považuje za avantgardu na americkém kontinentě a na rozdíl od staršího a konzervativnějšího východního pobřeží hledá nové cesty. Ekologické téma pomohlo kalifornskému republikánskému guvernérovi Arnoldu Schwarzeneggerovi s přehledem zvítězit ve volbách pro jeho druhé volební období, přestože před dvěma lety byla jeho pozice ve všech průzkumech veřejného mínění beznadějná, a jen málokdo tedy počítal s tím, že bude loni na podzim znovu zvolen. Samozřejmě že nejde o náhlé prozření, ale o tvrdá ekonomická fakta spojená s politickým vývojem. Šéfové amerického hospodářství totiž nechtějí zaostat v konkurenceschopnosti za mezinárodními soupeři. A protože i na ochraně životního prostředí lze dobře vydělat, Washington naléhá na zavedení jednotných pravidel pro celý americký trh. Politická elita zase chce zajistit národní energetickou bezpečnost. A závislost na ropě z arabského světa a neustálé provokace autoritativních ropných států, jako jsou Venezuela, Rusko nebo Írán, tuto tendenci jen posilují.
Volba Američanů.
Američané stojí před volbou: buď budou pomáhat svým spojencům a vystupovat jako garant bezpečnosti zasahující na celém světě, nebo se více koncentrují na vlastní existenční zájmy. Nejsou to totiž nepřátelé Spojených států nebo země „osy zla“, kteří způsobují Američanům problémy, ale jejich spojenci. Teroristé, kteří 11. září 2001 zaútočili letadly na Světové obchodní centrum, byli občany Saúdské Arábie a al-Káida dále přežívá v Pákistánu, ale Evropané se snaží Spojené státy více zapojit do vyjednávacích procesů mezinárodního společenství, a tím omezit jejich samostatné jednání.
Připomeňme si výrok Gerharda Schrödera, bývalého německého kancléře, o amerických plánech na invazi do Iráku, že Německo nebude podporovat žádné „vojenské dobrodružství“. A vyjádření francouzského prezidenta Jacquese Chiraka, že Francie bude v OSN vetovat druhou rezoluci „za jakýchkoli okolností“. Americká snaha stabilizovat Blízký východ je však hlavně ku prospěchu Evropanů, protože jsou hlavními odběrateli arabské ropy.
Změna energetické doktríny.
Spojené státy odebírají ropu hlavně z Kanady, Mexika a Jižní Ameriky. Udržovat bezpečnost ve vzdálených zemích, jejichž problémy nejsou americkými, je však finančně nesmírně nákladné a nepřispívá to k popularitě účasti v takových konfliktech. Americká nechuť vázat se podpisem pod iniciativy, jako je Kjótský protokol, v němž vidí spíše nástroj, který omezuje USA, aby reagovaly nezávisle v otázkách svých národních zájmů, je tedy pochopitelná.
Změna energetické doktríny proto představuje důležitý faktor v budoucím vývoji národních zájmů USA. Přičemž důležitým aspektem je zachování principu amerického způsobu života.
Dosud byli ekologičtí aktivisté spojováni spise s násilnými demonstracemi, utopickými ideály a s alternativně-anarchickým původem inspirovaným marxismem.
Pravicový Arnold Schwarzenegger se však pokouší vysílat „signály“, že se ochrana životního prostředí a zábava, v níž se otáčejí velké peníze, nevylučují.
Schwarzeneggerova proměna.
A byl to právě on, kdo přesvědčil General Motors, aby vyvinul civilní verzi vojenského transportéru Humvee. V roce 1991 koupil svého prvního hummera a brzy vlastnil flotilu osmi těchto vozů v hodnotě 950 000 dolarů a se spotřebou 30 litrů na sto kilometrů. Když se stal politikem, se však změnil. Omezil se na dva vozy a ve spolupráci s GM nechal jeden z nich předělat na hybridní pohon. Jeho „poselství“ je jasné: ochrana životního prostředí může být sexy a Kalifornie má ekonomický a výzkumný potenciál, aby hrála vedoucí roli v nových alternativních energetických technologiích. Schwarzenegger je stejně jako prezident George W. Bush republikán a právě na tom se ukazuje, že změna myšlení probíhá napříč stranami. Bush, který je známý svým skeptickým postojem k teoriím globálního oteplování, se tak dostává do defenzivy, na což se snaží reagovat iniciativami, jejichž cílem je vyřešit americkou energetickou soběstačnost. Tato skutečnost je o to zajímavější, připomeneme-li si, že ještě v roce 2005 otřásal Bílým domem skandál týkající se zmanipulovaných studií o změnách globálního klimatu.
Zmanipulované analýzy.
Philip Cooney, bývalý lobbista Amerického ropného institutu (American Petroleum Institute) - největší zájmové skupiny amerického ropného průmyslu -, se stal šéfem výboru pro životní prostředí a jako vystudovaný právník subtilně zmanipuloval vědecké studie určené veřejnosti. Podle deníku New York Times, který tento skandál odhalil, přidáním slov - například „extrémní“ - měnil význam zásadních výpovědí. Zkreslená věta pak zněla: „Propojovat biologické a ekologické změny s tou klimatu lze jen extrémně obtížně.“ Původní znění jiné věty bylo následující: „Mnoho vědeckých pozorování ukazuje, že se naše planeta nachází ve fázi rychlých změn.“ Cooneyho verze byla: „Mnoho vědeckých pozorování naznačuje, že by se naše planeta mohla nacházet v relativně rychlém procesu změn.“ Cooney musel odstoupit a začal pracovat pro Exxon Mobil.
Nový přístup.
Jeho pokus o manipulaci však nemohl zabránit změnám v přístupu k energetickým otázkám a tato nová tendence je vidět na mnoha místech.
Spojené státy jsou nejrychleji rostoucím trhem s větrnou energií na světě. V Texasu, tradičním domovu amerického ropného průmyslu, dnes stoji největší větrné elektrárny na kontinentě. Když se USA rozhodly, že do roku 2030 pokryjí americkou spotřebu paliv z jedné třetiny etanolem, zažívají státy středozápadu obrovský boom v produkci kukuřice, která se používá k jeho výrobě. V republikánské straně se stále častěji ozývají hlasy vyzývající k tomu, aby se Kjótský protokol přestal démonizovat. A Pentagon dokonce spolufinancoval studii Vítězství v konečném řešení ropné otázky (Winning the Oil Endgame), která analyzovala možnosti, jak by se do roku 2040 Spojené státy mohly stát nezávislé na ropě.
