Východní partnerství budou Rusové interpretovat jako strategickou prohru
EURO: Kam dle vás patří Rusko? Do Evropy, nebo je to hráč, který má naopak zájem rozvíjet vztahy v Asii? LO: Evropa si musí uvědomit, že z dlouhodobého hlediska se k ní Moskva začne znovu přiklánět. Vím, že je těžké si to nyní představit, protože vztahy s Ruskem ovlivňuje mnoho problémů. Je však důležité, aby si evropští lídři zapamatovali, že Rusko nemá jinou alternativu.
EURO: Co vás vede k tomuto závěru? LO: Ve dvacetileté perspektivě Rusko chce být mnohem víc vnímané jako evropská mocnost. Geografické a kulturní dispozice však způsobují, že Rusko neustále bojuje o příslušnost k nějakému širšímu společenství. Evropané je nepovažují za součást svého kontinentu. Pro Asii je však Rusko něčím cizorodým. Kromě specifických oblastí, například vlastnictví jaderných zbraní, nepatří Ruská federace mezi globální hráče.
EURO: Někteří Evropané se obávají, že by Rusko mohlo obrátit toky svých energetických surovin k asijským trhům, například do Číny. Sdílíte tuto obavu? LO: Obavy z přesunu dodávek plynu z Evropy do Číny jsou zcela nereálné. Rusové rádi dělají byznys s těmi, kterým rozumějí. Navíc Číňané vždy požadují závratné slevy. Dalším důvodem je, že plyn představuje pouhá tři procenta energetické spotřeby Číny. Většinu její spotřeby tvoří zkapalněný zemní plyn ze střední Asie. Říká-li tedy šéf Gazpromu Alexej Miller, že se společnost přesune z Evropy jinam, nemluví pravdu. Nemá totiž kam.
EURO: Loni v listopadu ruský prezident Dmitrij Medveděv představil plán budoucího bezpečnostního uspořádání Evropy včetně mezinárodních organizací, jako jsou EU a NATO. Čeho tím chtěl dosáhnout? LO: Domnívám se, že se Medveděvův plán týká především Evropy, a nikoli USA. Doufá, že se Rusku podaří obejít Spojené státy americké při vytváření reality mezinárodních vztahů. Ruský prezident chce prezentovat svou zemi jako konstruktivního hráče. Nechce, aby Moskva byla věčně vnímána jako negativní hráč, který se dosud nerozešel se sovětskými praktikami. V podstatě je vedena snahou o znovuobjevení Ruska jako velmoci.
EURO: Kdo dle vás v současném Rusku rozhoduje? Premiér Vladimir Putin, nebo prezident Medveděv? LO: Ruská politická elita, za kterou považuji Putina i Medveděva, důsledně koordinuje své aktivity. Zároveň však Medveděv nechce vypadat jako Putinova loutka. Chce být považován za nezávislou politickou osobnost, která nicméně s premiérem spolupracuje a netříští jednotný postoj Ruska. Putin si vybral Medveděva, protože je politicky slabý. Medveděv má liberální instinkt, který však může uplatnit v reálné politice jen omezeně.
EURO: Jak do vztahů s Ruskem zasáhne nová americká administrativa prezidenta Baracka Obamy? LO: Obama není příliš nakloněn myšlence výstavby radarové základny v ČR. Hrozba případného útoku je stále vágně definovaná. Pokud USA odmítnou instalovat další části protiraketového deštníku, bude Obamova administrativa vypadat, jako by Rusku ustupovala. Hypotetickým řešením může být nabídka ruské strany, že přesvědčí Írán, aby neusiloval o jaderné zbraně. Připomíná mi to situaci z roku 1962. Tehdejšímu americkému prezidentovi Johnu Fitzgeraldovi Kennedymu se tehdy podařilo otočit sovětské lodě směřující na Kubu se strategickými raketami. Výměnou za to Američané stáhli své rakety z Turecka. Udělali to však tajně a po šesti měsících.
EURO: Jak se díváte na projekt takzvaného Východního partnerství? LO: Domnívám se, že Evropská unie udělala těmto postkomunistickým zemím správnou nabídku ve správný čas. Východní partnerství, které nabízí EU Ukrajině, Moldavsku nebo Bělorusku, navždy oddělí a zpřetrhá kulturní a politický vliv, jejž Kreml v tomto regionu dříve uplatňoval. V určitém smyslu je to rozpad impéria. V kruzích ruské politické elity to bude interpretováno jako strategická prohra. Nejde sice o rozšíření NATO, ale přesto to bude bolet.
CV:
Bobo Lo
Původem Australan. Ředitel ruského a čínského programu v Centre of European Reform v Londýně. Působil v mnoha výzkumných institucích, například v londýnském Chatham House nebo v Carnegie Moscow Center. Ve druhé polovině devadesátých let pracoval jako zástupce australského velvyslance na ambasádě v Moskvě. Dlouhodobě se věnuje problematice ruské zahraniční politiky a vztahům s Čínou. Je autorem mnoha knih a odborných článků.
NÁLEPKA:
Celý rozhovor najdete na: www.euro.cz
