Jako prostředník má posloužit přecpaná státní žumpa
Finanční pomoc pro Komerční banku až do výše čtyřiceti miliard korun schválila minulý týden v pondělí vláda. Vyplývá to z dokumentu, který kabinet podle informací týdeníku EURO odsouhlasil, jeho obsah ovšem nezveřejnil, protože jej považuje za t ajný.
Kabinet tedy dosud neurčil přesný objem pomoci, nýbrž pouze její rámec. Nestanovil ani její konkrétní podobu, na té totiž ministerstvo financí teprve začalo pracovat. Lze očekávat, že půjde především o další odkup špatných úvěrů. Nelze samozřejmě vyloučit ani poskytnutí státní garance na některé úvěry.
Na doraz.
Vládou schválená čtyřicítka je vesměs rozumným, ale i lehce odvoditelným číslem. Poté, co již v loňském roce Konsolidační banka odkoupila od komerční dámy špatné úvěry v nominální hodnotě 23,1 miliardy korun, zůstává právě onen z míněný objem čtyřiceti miliard klasifikovaných úvěrů.
Přesná čísla za loňský rok banka ještě nezveřejnila, takže je nutné vycházet z údajů ke třetímu čtvrtletí 1999. Podle nich měla banka zhruba za 64 miliardy klasifikovaných úvěrů, a to z celkového objemu 220 miliard poskytnutých půjček. V nich ovšem ještě není započtena zmíněná operace s Konsolidační bankou. Odečteme-li tedy 23,1 miliardy z objemu klasifikovaných úvěrů, dojdeme k vládou schválenému rámci finační pomoci. Pokud by dosáhla až schválené horní hranice, stal a by se vlastně Komerční banka poměrně velmi čistým peněžním ústavem (neberme ovšem v úvahu údaje v podrozvaze, které, jak se veřejnost přesvědčila, mohou skrývat nemalá tajemství).
Kam s tím?
Na řadu ale logicky přichází otázka, kam ony špatné úvěry Komerční banky uklidit. „Konsolidační banka je v současné době na hranici svých kapacit, řekl její generální ředitel Kamil Ziegler v odpovědi na otázku, zda by ústav je ště mohl odkoupit špatné úvěry v objemu dalších desítek miliard korun. Především díky odkupům špatných úvěrů od bank končí hospodaření Konsolidační banky za rok 1999 v hluboké ztrátě, podle Zieglera v objemu mezi 32 až 37 miliardami koru n. Otázku převedení dalších špatných úvěrů Komerční banky do této státní peněžní instituce považuje za velmi předčasnou. Potvrdil ovšem, že do transakce, již vláda v zájmu očištění KB chystá, bude jeho banka zapojena. „S ministerstvem financí na tét o věci spolupracujeme, uvedl.
Protože Konsolidační banka zjevně nebyla založena na „zpracovávání takového objemu marastu, jaký do ní v poslední době připlouvá, není pro ni patrně již technicky ani kapacitně možné řešit další vysoké objemy špatných pohledávek. Ministerstvo fina ncí tedy spolu s ní bude zřejmě hledat jinou variantu, než použilo například při čištění České spořitelny. „Připravujeme návrhy několika variant pomoci, konstatoval bez dalších upřesnění Ziegler.
Prodej není vyloučen.
Vedle možnosti poskytnutí garance na některé úvěry může přicházet v úvahu například operace, kterou Konsolidační banka v poslední době poměrně běžně provádí, a sice zprostředkování prodeje špatných úvěrů třetímu subje ktu. V takovém případě by se sice zúčastnila pomoci bance, ovšem nepřitížilo by to jejímu objemu již odkoupených špatných pohledávek a nezatížilo by ji to nadměrně ani po technické stránce. Pro stát by taková operace byla výhodná také, protože by nezvýšila hladinu schodku veřejných rozpočtů. Vládou navrhovaný deficit ve výši pětatřiceti miliard by totiž v opačnému případě po započtení očekávané ztráty KoB z transakce s úvěry Komerční banky za rok 2000 ztloustl o patnáct až dvacet miliard korun. Tvrdě obhajované stanovisko ministra financí Pavla Mertlíka o tom, že do návrhu letošního státního rozpočtu nebude započtena očekávaná ztráta Konsolidační banky, tak lze naprosto chápat. Její výše totiž může být velmi různá podle toho, jak se podaří vyřešit problém se špatnými úvěry Komerční banky.
Pokud by se ovšem úspěšně podařilo dokončit hlubokou očistu této banky, pak by se jistě objevili na scéně i solidní investoři. Dlužno ovšem daňovým poplatníkům přiznat, že náklady státu na přípravu této banky k prodeji zřejmě převýší výnosy, j ež do erární kasy připlynou z prodeje. V případě poskytnutí garancí by se náklady státu na celou operaci rozložily v čase.
