Společnost INCO engineering je spoluautorem myšlenky sdružení českých výrobců dobývací techniky CDT (Česká dobývací technika). Jako první exportní aliance vystoupili její členové mimo území republiky a za pomoci CzechTrade se začali zviditelňovat v dalších částech světa. Zejména v oblastech, kde se těží nerosty.
Přitom směřovali na východ - do Ruska, na Ukrajinu nebo do Kazachstánu.
Těžební průmysl v tomto v regionu zažíval a zažívá obrovský nárůst. České zařízení se přitom na tyto trhy nikdy nedodávalo. „Stáli jsme zde jako zcela nová neznámá společnost, a tak nám velmi prospěla podpora státních institucí. Při prezentacích a výstavách bylo velmi důležité, že jsme měli lvíčka a státní vlajku za zády,“ vzpomíná generální ředitel společnosti Antonín Jaroš.
Kromě agentury CzechTrade byla oporou i Česká exportní banka v oblasti financování. Aliance si tak vytvořila základní předpoklady ke vstupu na „východní“ trh. Až nebývale rychle uspěla a zhruba po roce v Rusku podepsala první kontrakt. A brzy následovaly další. Specifikem tohoto podnikání je jeho dlouhodobost. „Není to tak, že se dnes podepíše kontrakt a zítra se plní. Například v některých oblastech za polárním kruhem je v tamních klimatických podmínkách možné montovat a stavět dva až tři měsíce v roce. Běžná doba realizace zakázky v takovém případě je až pět let,“ objasňuje Jaroš.
Řadu zakázek má společnost rozpracovanou v oblasti velkého Uralu - v Čeljabinské, Permské, Sverdlovské oblasti. Jedná se zejména o těžbu nerostů, jako jsou měď, draselné soli a další suroviny. Kromě uhlí. Uhelné doly zde už byly zavřeny.
Mít státní garanci za zády se vyplatí i na mnohem exotičtějších trzích, než je ruské teritorium. „Před rokem, dvěma, jsme byli v Santiagu de Chile. Šance tam sice jsou, ale situace je mnohem složitější,“ vzpomíná Jaroš. Podmínky pro vstup považuje dokonce za náročnější než při pokusech proniknout na východní trhy. Větší šance naopak vidí v Peru. Tam ale případným odběratelům chybějí peníze.
Společnosti INCO engineering vznikla v roce 1994, kdy se rozpadaly velké státní průmyslové podniky. Protože také docházelo k útlumu těžby, ČKD Praha zrušila výrobu vertikálních zařízení pro dopravu v dolech. Bývalí zaměstnanci ale věřili, že výtahy a dopravníky budou i nadále potřeba a založili tedy vlastní společnosti. „Byl to krok proti tehdejší logice věci, nicméně se ukázal jako správný,“ vzpomíná Jaroš. Firma pronikla nejdříve na polský trh, přestože to trvalo půldruhého roku. Zhruba dvacet let se tam těžní stroje z Česka sice nedodávaly, nicméně řada zařízení v hlubinných dolech byla ještě stále v provozu z předcházejícího období.
