Dá to práci, ale krizi přežijeme. Jsem optimistka, říká prezidentka nejstarší rodinné firmy ve Španělsku
Umíte si představit, že stojíte v čele podniku, který má 210 akcionářů, a všichni jsou členy vaší široké rodiny? Přesně v takové situaci je María del Mar Raventósová Chalbaudová, prezidentka španělské skupiny Codorníu a zároveň Podnikatelka roku Španělska 2012.
„Někdy je možná těžší vyjít s pár členy nejbližší rodiny než se stovkami příbuzných. Ale jen si nemyslete, že to je všechno – celkem máme 553 rodinných příslušníků,“ podotýká Raventósová, jejíž společnost patří k jednomu z největších producentů španělského šumivého vína cava.
Rodina energické Španělky patří k tamní podnikatelské šlechtě. Není to jen kvůli tomu, že skupina Codorníu i přes ekonomickou krizi v roce 2012 zvedla tržby o 2,6 procenta na 235 milionů eur a pro letošek čeká obdobné výsledky. Je totiž i nejstarší rodinnou firmou ve Španělsku, o níž existují písemné zmínky už z roku 1551.
Rodina, základ firmy Jedním z nejvýznamnějších přelomů v historii společnosti Codorníu byl rok 1872, kdy tehdejší majitel Josep Raventós odzátkoval první cavu, tedy španělský sekt, který se vyrábí tradiční „šampaňskou metodou“ dvojího kvašení v láhvi. Ta si postupně získala poměrně velkou popularitu a Codorníu se dnes přetahuje s konkurenční společností Freixenet o pozici největšího producenta šumivého vína, jež jinak vyrábí přes 250 firem. Cava je zároveň největším zdrojem příjmů firmy – představuje 57 procent obratu, za dalších 34 procent odpovídá portfolio vín a devět procent příjmů plyne z distribuce.
„Svou první cavu jsem ochutnala, když mi byly dva dny. Je to rodinná tradice, v den křtin dostáváme doušek ze stříbrné lžičky,“ vysvětluje María del Mar Raventósová, pravnučka Josepa Raventóse, která si prý nechává říkat Mar. „Cavu u nás v podstatě nebereme jako alkohol, ale alkoholici nejsme,“ dodává se smíchem. Na rodinných tradicích a rodině si prezidentka skupiny dává záležet. Webové stránky společnosti mají speciální oddíl pro členy rodiny, kde se mohou dozvědět i o „světštějších“ novinkách, než jaké akcionáři běžně vyžadují. Kromě schůze akcionářů ale firma také v době sklizně pořádá setkání pro všech 553 příbuzných, kde se dozvědí podstatné informace o dění ve skupině Codorníu.
„Pokaždé také dostanou nějakou drobnost. Loni to byla čtečka s e-knihou o historii rodiny, rok předtím speciální kufr, podle něhož se mohou poznat při svých cestách světem. Jsou to detaily, ale podle mě je důležité, aby se cítili se společností spjatí a byli na své jméno hrdí,“ přibližuje Mar.
I když do interní komunikace jsou v rámci rodinného stromu zahrnuti i přivdaní a přiženění příbuzní, jsou rodinní příslušníci od akcionářů prakticky oddělení. A podobně oddělení jsou i akcionáři od činnosti firmy. Diskuse o aspektech podnikání nesmí přerůst v interní problémy, které řadu rodinných firem položily. Proto je podle Raventósové potřeba nastavit pravidla, která se dodržují. Rodinu akcionářů tak doplňuje ještě nezávislý výkonný ředitel.
„Je nezbytné mít někoho zvnějšku, kdo bude na firmu dávat pozor a pomůže ji posouvat vpřed. S takovou osobou se musí dobře vycházet a musí být v souladu se strategií společnosti,“ má jasno Raventósová, podle níž společnost zároveň věnuje desetinu ročních zisků na odkup podílů těch akcionářů, kteří se případně rozhodnou odejít. Nejde tedy o rodinné impérium, z něhož není úniku.
Sledujeme je To může být dobrá zpráva pro 17. generaci Raventósů, které je nyní mezi 18 a 35 lety a představuje zhruba polovinu členů rodiny. Ale i kdyby se jim nechtělo, může je osud zavát stejnou cestou, jako Mar, která je vůbec první šéfkou v čele společnosti založené v 16. století.
„Původně jsem v našem podniku pracovat nechtěla. Bylo mi 23 let a chtěla jsem se vdávat.
Ale dostala jsem příležitost věnovat se účetnictví, které jsem si zamilovala, a tak jsem na čas nastoupila,“ vzpomíná Raventósová, která se narodila v roce 1952 v Barceloně, kde také vystudovala ekonomiku a filozofii.
Její dočasná praxe se ale řádně protáhla.
María postupně šplhala po firemním žebříčku. Snad jediné místo, s nímž se v průběhu praxe neseznámila, je péče o půdu a vinice v terénu. Působila ve vedení oddělení akcionářů, služeb i vztahů s veřejností. V 90. letech byla i na exekutivní pozici, aby se v roce 1999 stala první prezidentkou skupiny Codorníu v historii.
Její příběh ukazuje i na to, jak má firma s 465 letou tradicí vyřešené předání další generaci. Budoucí vedoucí je vybírán z členů rodiny, kteří se do činnosti firmy zapojí. Aby vůbec mohli nastoupit, musejí mít titul a za sebou pět let zkušeností z jiných podniků.
„Nemají žádný cílený trénink. Ty, o nichž uvažujeme pro předávání otěží, sledujeme, aniž by o tom věděli. Když budou vybráni, překvapíme je nabídkou,“ říká Mar Raventósová. První, co kdysi při obdobné nabídce udělala ona, byla porada s manželem. Byla si jistá, že časově náročnější pozice jí změní život. Ale asi nebylo pochyb, že prezidentskou funkci zvládne. Ostatně během své praxe zvládla také vychovat šest dětí.
Asijská perspektiva María del Mar Raventósová Chalbaudová vynikala i v Monaku mezi účastníky finále Ernst & Young Světový podnikatel roku 2013. Nejen
proto, že byla jednou ze dvou žen mezi 49 byznysmeny z celého světa. Při osobním setkání je patrné, že si umí zjednat respekt.
Zároveň ale působí velmi optimisticky, což by leckteří od podnikatele z krizí postiženého Španělska nečekali.
„Současnou krizi určitě přežijeme. Bude to náročná práce, ale zažili jsme daleko horší časy. Třeba jako v roce 1872, kdy všechny naše vinice postihl mor révokazu a my tehdy neměli žádnou produkci. A stejně jsme pořád tady,“ vytahuje Raventósová z rukávu trumf jedné z mnoha zkušeností historií protřelé firmy.
V té aktuální krizi, kdy ve Španělsku klesá domácí poptávka, se skupině Codorníu vyplatila dlouholetá expanze na zahraniční trhy. Zatímco kdysi z mimošpanělských oblastí putovalo 32 procent příjmů, dnes je to podle Raventósové zhruba 50 na 50.
Společnosti patří deset vinic a díky mezinárodní expanzi se dají najít i v americké Kalifornii nebo argentinské Mendoze. Tím má snazší přístup na americký, ale nyní hlavně i na brazilský trh, kde rychle roste poptávka. Více se firma chystá zaměřit také na asijský, a především čínský trh, který má pro Codorníu velkou perspektivu.
„Codorníu má už při vstupu na trh jasno v tom, co zákazníci chtějí. Jsou schopní vytvořit konkrétní nabídku pro každou zemi, v níž operují. Tak to obvykle funguje u nadnárodních společností,“ komentoval strategii společnosti odborník na marketing Jaime Castelló z barcelonské univerzity ESADE.
Raventósová firmu směřuje i k tomu, aby měla co nejširší portfolio, také proto se skupovaly různé vinice a rozšiřovala nabídka vín i cavy. Mezi významné přírůstky se počítá například rosé cava z hroznů Pinot noir. Zároveň své působení firma rozšířila i o distributory, které „si pořídila“ ve Velké Británii a USA. Přes ně se ostatně chystá na distribuci tequily. Na podzim by firma Codorníu na trh měla vypustit i nové brandy.
Kvalita i atrakce „Nechceme ale byznys rozšiřovat třeba o vinnou kosmetiku a podobně, to zatím není pro nás. Zůstaneme u toho, co umíme. Víme také, že bychom mohli prodávat levné pití s nižší kvalitou a naše zisky by vystřelily vzhůru, ale to také dělat nechceme.
Záleží nám na naší pověsti,“ dodává Raventósová, jejíž firma má 80 procent příjmů z produktů spadajících do kategorie premium.
Firmě na její imagi záleží. Loni prošla rebrandingem, který ji o něco posunul do moderní doby. Upraveno bylo logo, obaly, marketingové kampaně, bezmála 500letá společnost komunikuje na sociálních sítích. Takové posuny nejsou nic jednoduchého ani pro mladší firmy.
Ono ale i novátorství je vlastně tradicí skupiny Codorníu, která měla svou první televizní reklamu hned se startem španělské televize v 50. letech. A tradici firma využívá i jako turistickou atrakci. Jsou jí vinné sklepy poblíž Barcelony z roku 1915, na nichž pracoval modernistický architekt Josep Puig Cadafalch. Ročně přitáhnou 150 tisíc návštěvníků. V roce 2001 je španělský král Juan Carlos I. prohlásil za národní kulturní památku. Firma tehdy slavila 450. výročí existence. Se členy královské rodiny se ale María del Mar Raventósová Chalbaudová setkává častěji. Bezmála 120 let je totiž její společnost dodavatelem královského dvora.
„Nefunguje to tak, že by nám dělali marketing i mezi dalšími královskými rodinami,“ směje se María del Mar Raventósová Chalbaudová. „Už jen to, že jsme královským dodavatelem je plusem pro naši image. Král, princ Filip i ostatní se o rodinné firmy zajímají a tento typ podnikání podporují.“ l
Klesající domácí poptávku vyrovnává vinařský gigant expanzí na zahraniční trhy. Teď se zaměřuje na Asii. „Je nezbytné mít někoho zvnějšku, kdo bude na firmu dávat pozor a pomůže ji posouvat vpřed,“ má jasno Mar Raventósová.
O autorovi| Jakub Křešnička, kresnicka@mf.cz
