Stanislav Gross je politik velkých gest. Ministerstvo vnitra o svátcích představilo na břevnovském stadionu Markéta techniku, kterou nakoupilo pro hasiče a policisty. „Nikdy v minulosti se nepodařilo během jednoho roku zajistit tak rozsáhlou obměnu vozového parku policie,“ zdůvodnil šéf resortu slavnostní charakter akce. Jak Gross dále uvedl, policie letos dostala 733 aut za 410 milionů korun. Lidé si na místě mohli prohlédnout první vrtulník EC-135 za 160 milionů, kterých má být nakoupeno ještě sedm. Hasiči dostali 27 kusů těžké techniky za 180 milionů korun.
Spektakulární předávka je další z řady marketingových akcí, které mají mladého Stanislava ukázat jako člověka na svém místě. Jako tvrdého šerifa, českého guvernéra Schwarzeneggera, který se i s nasazením vlastního života stará o klidný spánek občanů. Je jedno, zda je právě navlečený do maskáčů a osobně se angažuje při organizaci záchranných prací během povodní, dozoruje dopravní akci Kryštof, zatýkání narkomafiánů, nebo o půlnoci vyhlašuje šťáru v nevěstincích. Je třeba ocenit, že je ve svém mediálním tažení úspěšný. Pocit bezpečí, sucha a ochrany, který skrze televizi v našich domácnostech navozuje, oceňují nejen ženy. S přehledem zůstává nejpopulárnějším politikem, když jeho dlouholetá sokyně Petra Buzková se propadá.
Gross už dávno pochopil, že politika je součástí showbyznysu. Naučil se svá sdělení vměstnávat do několika jasných vět, které se vejdou do patnáctivteřinového šotu. Má výhodu, že obsadil post, který je k populistické politice jako stvořený. Noční policejní razie, pistole, samopaly, kukly na hlavách, kvílení pneumatik… Jak tomu konkurovat? Samozřejmě i Buzková by se mohla osobně angažovat při řešení problémů trápících rodiče žáků a studentů (rušení škol, nedostatek míst na kolejích). I kdyby se k tomu ale odhodlala (zatím se ve funkci jeví jako leklá ryba), nikdy to nebude mít patřičný akční nádech.
„Přejme si, aby bylo méně zbytečných okázalých policejních akcí, ale o to více poctivého úsilí o vyšší bezpečnost a nižší kriminalitu,“ uvedl v novoročním projevu i prezident Václav Klaus. Jako by odezíral ze rtů stínovému ministru vnitra za ODS Ivanu Langrovi, který Grosse v tomto směru neustále kritizuje. Ale nevěřme, že Langer bude jednou jiný. Je ze stejného těsta. A Klaus? Jaký je rozdíl mezi okázalým přebíráním „naší české“ škodovky prezidentem a Grossovým okázalým předáváním škodovek policistům? Buďme však k této teatrálnosti shovívaví.
Až se budou vystavovat politické účty, v potaz by měla být brána jen měřitelná kritéria: statistiky o mrtvých na silnicích, vývoj nehodovosti, krádeží, loupeží, vražd, míra objasněnosti. V tomto směru se zatím Gross žádnými dramatickými úspěchy pochlubit nemůže. Přesto mu dejme ještě čas.
