Občas mě napadá, jestli vůbec naši politici tuší, co to znamená skromnost, stát nohama na zemi a především držet se svého kopyta.
Foto: Profimedia
Jasným důkazem toho, že se skromností si naši zákonodárci netykají, jsou vysoké cíle, které si kladou. I přes to, jak o nich národ smýšlí, umí si svou budoucnost namalovat v těch nejzářivějších barvách, a to zcela bez zardění.
Nedávno se o svých předpokladech a schopnosti velet ČSSD rozhovořil Bohuslav Sobotka, který všechny okolo sebe zuřivě přesvědčuje, že jedině on může stranu sociálních demokratů postavit na nohy. Vysoké ambice má i jeho spolustraník David Rath. Být expertem na zdravotnictví už středočeského hejtmana neuspokojuje, zálusk má na ministerstvo financí.
Ono je to vlastně pochopitelné, na jedné židli seděl už příliš dlouho, kromě toho konkrétně tahle židle se už nějaký čas nebezpečně kýve a to pan Rath bezpochyby tuší. Když to nejde tady, zkusíme to jinde. A že nemá pro tento rezort potřebné vzdělání? To už v této zemi nikoho nevzrušuje. Nehledě na to, že ministerstvo financí už pár ekonomických diletantů vystřídalo, takže další se tam s přehledem ztratí.
Faktem je, že takového talentu, jako je David Rath, je ve zdravotnictví škoda. Tolik sebevědomí, drzosti a skandální otevřenosti se jen tak nevidí. Malá domů nestačí, na stará kolena by rád i tu velkou. Jen si říkám, jestli by to v tomto případě neměla být sice velká, ale rána a hezky napřímo. Trochu se ale bojím, že tady už se stejně nikdy nerozsvítí.
