RUZYNĚ (ibl) - Zatímco sbormistr Bohumil Kulínský si už komorní „a“ bručí v ruzyňské vazební věznici, v pražských uměleckých kruzích vyplouvají na povrch nové případy sexuálního řádění pražských umělců ve svěřených revírech.
Když si milovníci Divadla Spejbla a Hurvínka čtou program a vybírají mezi představeními „Hurvínkova kouzelná flétna“, „Jak si Hurvínek s Máničkou hráli na doktora“, „Hurvínek už zase zlobí“ nebo „Hurvínek a zrcadlo“, ani ve snu netuší, že mimo říši pimprlat dostávají tyto názvy reálný obsah. „Vrtalo mi hlavou, proč si paní ředitelka Šváchová nosí Spejbla, Hurvínka, Máničku, tetu Kateřinu i Žeryka na noc domů,“ vypráví vodič loutky Kašpárka, který však od časů Skupových není do her obsazován. „Nejhorší je to na zájezdech, okénkem koupelny jsem viděl, jak si dřevěnou figurku Spejbla bere do sauny a láskyplně si ji prohlíží.“ Jindy prý zase před zrcadlem osahává Hurvínka na hlavě a zavírá ho do skříně s tetou Kateřinou. Vrcholem zvrácenosti je, když Žeryčka rozmazluje v posteli. Helena Šváchová ale nařčení odmítá a znechucené děti s rodiči před divadlem pilně podepisují petici Ruce pryč od Hurvajze.
Taky ředitel Národní Galerie Milan Knížák má co vysvětlovat. Když se před dvěma lety našly v depozitáři NG na zbraslavském zámku rozmočené hliněné plastiky, přičítalo se to povodním. Jenže loni byly ve skladišti sbírek starého evropského umění objeveny desítky silně poškozených olejomaleb. „Defloratio doctoris,“ analyzoval druh škody přivolaný znalec. Po deseti minutách sebechvály se ředitel přiznal: „Doma s ženou se mažeme lubrikačním olejem, ale co to je proti poctivým vrstvám na barokních plátnech. Takový rudý Tizian! To k perforaci dojde raz dva,“ popsal. Ukájení ve sbírkách a restaurátorských dílnách ho baví, nejvíc ho však vzrušují vlastní díla. „Copak vás nejvíc nerajcuje sebeukájení? Jó, a ty sošky ze Zbraslavi taky beru na sebe,“ odhalil Knížák duši granda.
