Je to jako se sexem. Na jedné straně barikády zůstávají požitkáři, kteří za žádných okolností nevyhledávají plastikové pomůcky, byť by jim nabízely bezpečnější, jaksi standardní, ale stále ještě docela příjemný požitek. Raději si chtějí vychutnat přirozenou chuť i vůni, zato však s rizikem, že jejich lahodný nektar je zasažen plísní či kvasinkami. Plastu a náhražkového balení se štítí… O čem je řeč? Pochopitelně mluvíme o špuntu z vinné láhve. O korkovém. Přírodním. A prodyšném. Jak se totiž zdá, ekonomický diktát – jakýsi Džin Oeconomicus – jej brzy vyžene z láhví ve větší míře, než bychom si asi přáli. Korkové zátky jsou zkrátka dražší, než jejich umělí konkurenti. To je fakt. Korky dnes tvoří přibližně 70 procent uzávěrů vín, přičemž dle odhadů Světového fondu na ochranu přírody (WWF) jejich poměr klesne do roku 2015 pod polovinu. V letech 2000 až 2005 se snížilo užívání korkových zátek ve světě o pětinu, ačkoli v uplynulé pětiletce došlo k jisté drobné renesanci korků. Výhru však brzy nejspíše oslaví polymerní špunty, šroubovací nebo zacvakávací kovové či skleněné zátky. Otázkou zůstává, zda si s nimi bude chtít na tohle vítězství vůbec někdo přiťuknout!
Endemická dřevina „jako prase“
Sobreiro. Alcornoque. Suro. Chêne-liège. Sughera. Tak znějí názvy tohoto magického materiálu v jazycích, v nichž je kůra korkového dubu (latinsky Quercus suber) skloňována nejčastěji: v portugalštině, španělštině, katalánštině, francouzštině a italštině. Ano, právě jen v těchto zemích a pak ještě na severu Afriky endemický strom roste. Celkově se za rok nařeže 340 tisíc tun korku, který dá vzniknout dvaceti miliardám špuntů. Pro Portugalce je rostlina pravým požehnáním; dubové porosty zasahují až čtvrtinu tamních lesů. Země je s 52procentním podílem jasně největším producentem korku na světě a lehoučká hmota tvoří dle agentury Reuters 2,7 procenta státního exportu. Pomyslná stříbrná pilka patří Španělsku (32 procent), přičemž sklizeň a zpracování kůry dává v obou zemích práci 60 tisícům lidí!
„Korek přirovnáváme k praseti; zpracuje se z něj také úplně všechno,“ vypráví Michele Addisová v továrně Molinas ve městě Calangianus na Sardinii, jež na korku doslova vyrostlo. Korek ve skladišti zraje jeden rok, aby se zbavil průduchů. Následně se vaří v kádích, čímž získá větší pružnost. Pak se tvaruje do podoby uzávěrů a putuje za vinaři celého světa, kteří korek užívají od roku 1530. K regionům, jež začaly preferovat lacinější a „spolehlivější“ umělé zátky, u nichž nehrozí „zkorkování“, navlhlý pach a znehodnocení vína, patří USA či Austrálie. Výtky, že látka TCA (2,4,6-trichloranisol), která se do korkového dřeva zřejmě dostala v 60. a 70. letech minulého století při chemickém ošetřování porostů, zkazí prý až sedm procent americké vinné produkce, již producenti korku odmítají. Koncem 90. let vylepšily tyto firmy sdružené v asociaci Equipar čištění korku, takže dosahuje takřka nulové plísně. Naopak největší výrobci plastových zátek, jako jsou společnosti Supremecorq, Neo-Cork, Aegis či Betacork, by pochopitelně rádi zvětšili své bezkorkové impérium.
Špunty jednou za devět let
Korkovník není obyčejný strom. U dubu se musí třicet let vyčkat, než dá první „správnou“ kůru. Pokud by se neoříznul, rostlinná borka by zplaněla. „Jedině odborníci mohou říci, zdali je možné začít s odběrem kůry,“ tvrdí vrchní česač Saverio Bacio. Až třetí úroda dává pláty kůry o tloušťce více než pěti centimetrů. Loupat zvláštními noži se může jednou za devět let; duby se dožívají 180 až 200 let a z jedné „sklizně“ dá strom materiál k výrobě až čtyř tisíc zátek. V Portugalsku dokonce platí zákon, který zakazuje pod hrozbou sankcí sbírat kůru častěji než po devíti letech – na každý strom se posléze napíše datum sklizně.
„Nejlepší dřevo plodí kmeny v oblasti Algarve a Alentejo,“ píše se ve studii lisabonské univerzity. Ta kvalitnější hmota se využívá k vykroužení zátek, kdežto zbytky, jež se rozemelou, drtí a lepí, slouží kromě výroby méně kvalitních zátek k výrobě podlahových krytin, izolací, nástěnek, nábytku, prostírání, bójí, plovacích vest, rybářského náčiní, ale i sandálů. Korek je totiž jedním z nejpříjemnějších přírodních materiálů. Je lehký a do jisté míry i prodyšný, neboť buňky jsou vyplněny z velké části vzduchem. Díky obsaženému vosku, suberinu a celulóze však nepropouští vodu (či víno). A ceny? Běžný korkový špunt stojí například v americkém obchodě WidgetCo 25 centů (4,66 koruny), ale koupíte-li jich tisíc, už se dostanete na cenu osmi centů (1,50 koruny) za kus. I tak jsou umělé špunty levnější. Někdy až o polovic. Což prý dovede korkové háje do háje.
Kupuj korek, zachráníš rysa!
Právě s takovou studií přišel před dvěma roky WWF. Portugalsko by prý mělo vysadit více korkových dubů, protože tyto lesy mají zabránit rozšiřování pouští. „Korkové duby mohou fungovat jako bariéra a bránit desertifikaci,“ tvrdí Angela Morgadová, zástupkyně WWF v Portugalsku. Ovšem jejich výsadba se zemědělcům přestává vyplácet – raději pěstují slunečnice, eukalypty a jiné plodiny, které se nesklízejí jedinkrát za devět let… Matematika to je jasná. Nedávná analýza portugalského Vrchního institutu pro agronomii však ukázala, že se hustota stromů v korkových lesích – jež se nekácejí, zadržují vodu a jsou pro životní prostředí velmi příznivé – v minulých letech výrazně snížila. Podle katastrofických scénářů by tento postupující trend mohl během několika dekád „vymazat“ až tři čtvrtiny korkových plantáží (sic!), což odpovídá zhruba pětině velikosti území České republiky.
„V portugalském Algarve se rozloha korkových lesů za posledních deset let snížila o 28 procent,“ napsal před rokem britský deník Telegraph. Proto ekologové a nevládní organizace podporují koupi vín s korkovou zátkou. Jejich apel zní následovně: „Vypij víno, posílíš floru i faunu!“ Vymizení korku by drtivě postihlo nejen tisíce zemědělců, ale narušilo by též křehký pyrenejský ekosystém. Přírodovědci upozorňují na celou řadu kriticky ohrožených druhů, z nichž na prvním místě jmenují rysa iberského neboli pardálového (Lynx pardinus), který je neodmyslitelně spjat právě s korkovými háji. Na Sardinii v nich zase žijí tamní kanci, v korunách stromů nacházejí domov hejna místního ptactva. „Veřejnost si ani neuvědomuje, jak kolosální dopad může mít tak prosté rozhodnutí, jakým je výběr láhví vína při nákupu,“ řekl Paul Morrison, produkční dokumentu BBC o výhledech korku. Takže až dnes večer odšpuntujete oblíbenou lahvinku, popřemýšlejte nad jejím špuntem. Na zdraví!
*
BOX:
===== Šestice typů ze Špuntany =====
Jedním z dovozců portugalských korkových zátek do Česka, které umožňují správné zrání vín, je společnost Mediterranean Taste. Na firemním webu specifikuje i vyráběné druhy špuntů a k čemu přesně se hodí:
1) Přírodní – vína určená k archivaci, těsnění vydrží několik desítek let
2) Kolmátové – vína k archivaci, póry jsou utěsněny korkovým prachem
3) Technické – vína ke spotřebě během dvou tří let, lepeny z kotoučů
4) Aglomerované – vína k roční spotřebě, úsporné řešení z granulovaného korku
5) Champagne – šumivá a sycená vína, technický korek s širším vrškem
6) S hlavou – portská vína a lihoviny, korky s porcelánovou či kovovou hlavou
Pramen: Týdeník EURO, Mediterranean Taste
*
Nálepka:
Knížka k přečtení: www.uv.es/jgpausas/corkoak.htm
