Americká obchodní komora a expert Zoulík proti soudcům
Zákon o konkursu a vyrovnání je sice jednou ze základních právních norem upravujících českou ekonomiku, ale přes mnohé novelizace je jeho podoba stále tristní a opakovaně bývá kritizována. Ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš proto před dvěma roky ustavil rekodifikační komisi, která pod vedením Zdeňka Krčmáře připravila věcný záměr úpadkového zákona, jenž posléze vláda schválila.
Od roku 2000 byl konkursní zákon změněn již jedenáctkrát, od roku 1993 jedenadvacetkrát! Přesto v současné podobě neumožňuje věřitelům efektivně hájit jejich zájmy (zvláště v případech tunelářského spolčení konkursního soudce se správcem konkursní podstaty) a nezná institut reorganizace, který by na rozdíl od bankrotu měl zajistit pokračování ekonomické činnosti podniku v úpadku a vyšší uspokojení věřitelů.
Konkurs podniku OSAN pod vedením bývalého správce Zdeňka Altnera (EURO 12, 13, 17, 22, 23, 27, 31/1999, 4, 17, 21/2000) může sloužit jako demonstrativní případ, jak mizí věřitelům před očima konkursní podstata, aniž by s tím mohli něco dělat, a jak zároveň bohatnou správcem najatí advokáti a poradci. Podezřelých konkursů z minulých let můžeme nalézt mnohem více – například Union banky či Universal banky.
Nikdo tam nechtěl.
Aktivita Krčmářovy komise postupně uvadala, až nakonec letos v červenci místopředseda vlády Pavel Rychetský sestavil komisi novou. V ní převládli soudci, kteří také vykonali největší díl práce během hektického tříměsíčního sepisování návrhu zákona. „Nikomu jsme se nevnucovali, naopak. Nikdo jiný na tom už pracovat nechtěl, a zvláště ne v takovém šibeničním termínu. Nakonec jsme se tedy s kolegou Karetou, i když jsme soudci a ne legislativci, nechali přesvědčit, abychom s přípravou zákona pomohli,“ říká soudce Vrchního soudu v Praze Jaroslav Zelenka. Novou rekodifikační komisi vedl advokát Arnošt Vodička a do její práce se vedle Jiřího Karety a Jaroslava Zelenky nejvíce zapojili Věra Hartlová (pracovnice legislativního odboru České národní banky), Ivana Mlejnková (soudkyně Městského soudu v Praze), Jan Blažek (soudce Krajského soudu v Plzni) a Jolana Maršíková (místopředsedkyně Krajského soudu v Hradci Králové). Návrh zákona o úpadku byl na světě koncem září a okamžitě byl poslán do připomínkového řízení, ve kterém však dlouho nepřežil. Po ostré kritice od ministrova poradce Františka Zoulíka, i tod Americké obchodní komory a advokátky Sylvy Rychtalíkové (pracuje pro ministerstvo pro místní rozvoj) se ministr spravedlnosti Karel Čermák rozhodl návrh stáhnout. Nesouhlas s podobou soudcovského návrhu však byl mnohem širší. Týdeník EURO má kritická stanoviska od několika významných právních kanceláří a velké poradenské firmy, které si však nepřály být v této souvislosti citovány.
Zoulík popatnácté.
František Zoulík, který se významně podílel na přípravě většiny předchozích novel zákona o konkursu a vyrovnání, dostal v této věci důvěru i od nového ministra a stal se externím poradcem Karla Čermáka. Získat od konkursního experta jeho celkový názor, jak by měl zákon o úpadku vypadat, se týdeníku EURO nepodařilo. Přestože je ministrův poradce, na ministerstvu spravedlnosti k zastižení není, nepodařilo se ho kontaktovat ani na Právnické fakultě, kde přednáší. Týdeník EURO nakonec získal Zoulíkovo písemné stanovisko, které vypracoval pro ministra a na jehož základě se zřejmě Čermák rozhodoval.
Zoulík soudí, že návrh není v souladu s vládou schváleným věcným záměrem: „Věcný záměr chce dosáhnout vyváženosti mezi likvidačním principem (konkurs) a principem sanačním (reorganizace, vyrovnání), naproti tomu návrh zákona se v podstatě drží dnešní úpravy, stojící naprosto převážně na likvidačním principu. Upravuje proto pouze konkursní řízení a připouští v jeho rámci určité výjimky směrem k možnosti sanace.“
Zaoceánská páka.
Americká obchodní komora v České republice, která naší konkursní legislativě věnuje dlouhodobou pozornost, považovala návrh soudců za tak mizerný, že její ředitel Weston Stacey to chtěl osobně říci předsedovi vlády Vladimíru Špidlovi. Iveta Kříženecká z Americké obchodní komory netají, že komora považovala návrh za špatný, nicméně odmítá, že by měla na jeho zamítnutí jakýkoli významný vliv. Tvrdí, že žádná schůzka s premiérem se nekonala. Někteří členové rekodifikační komise však jsou přesvědčeni, že Američané v Praze sehráli v rozhodnutí o shození jejich návrhu se stolu podstatnou roli.
„Návrh nezaváděl efektivní pravidla pro reorganizaci. Chyběla úprava, která by zajistila dobrou odbornou úroveň konkursních správců, transparentní výběr osoby správce, jeho ustavení do funkce a následnou kontrolu. Věřitelé své postavení opět neposílili. Návrh dále zvyšoval roli soudu v řízení (například nový institut nepatrného konkursu), což není překvapující s ohledem na skutečnost, že tři ze čtyř tvůrců finálního znění jsou soudci. S ohledem na připomínky specializovaných domácích i zahraničních právníků, kteří se k návrhu vyjádřili, jsme dospěli k přesvědčení, že v poskytnutém časovém rámci nelze text upravit do akceptovatelné podoby. Také od dalších asociací a výrobních společností jsme obdrželi velké množství připomínek, pozitivní nebyly žádné. Domnívám se, že z hlediska ekonomického a legislativního nebylo pro premiéra a ministra spravedlnosti obtížné se rozhodnout. Politicky mohlo jít naopak o velmi obtížné rozhodování. Návrh vzešel z pera soudců a ti mají obecně v legislativním procesu významné postavení. Velmi oceňujeme, že vláda dokázala tak pohotově reagovat a potvrdila svou řídící úlohu,“ uvedl výkonný ředitel Americké obchodní komory v České republice Weston Stacey.
Rekodifikační komise se stanovisky Zoulíka a Staceyho ostře nesouhlasila, byla přesvědčena, že věcný záměr „v rámci možností“ splnila a že její návrh zákona by byl vylepšením současného stavu.
Neplatiče vyvlastnit.
Úpadkový zákon obecně upravuje antagonistické zájmy (zejména mezi společníky zbankrotované firmy a jejich věřiteli, ale také mezi věřiteli a konkursními soudci a správci konkursní podstaty), a proto bude vždy předmětem sporů. Žádná jeho podoba nebude všeobecně vnímána jako optimální. Přesto však je evidentní, že oproti současnému stavu je třeba rozetnout možné spolčování konkursního soudce a správce podstaty, posílit postavení věřitelů na úkor pravomocí soudce a upravit možnosti sanačního řešení úpadkové situace.
Ať už bude příští návrh připravovat kdokoli, měl by se držet alespoň následujících bodů. Kritici současného znění i odmítnutého návrhu soudí, že správce konkursní podstaty by měl být jmenován jiným soudcem, než je ten, který dané konkursní řízení povede. Pokud bude správce jmenován senátem tří soudců, měl by zákon výslovně vyloučit, aby jeho členem byl příslušný konkursní soudce. Soudce nesmí mít právo odmítnout návrh většiny věřitelů, respektive jejich výboru, aby stávajícího správce odvolal. Stejně tak soudce nesmí mít právo zasahovat věřitelům do personálního obsazení jejich věřitelského výboru. A v případě reorganizace musí být umožněno změnit vlastnickou strukturu podniku v úpadku, a to samozřejmě i proti vůli současných společníků. Principem reorganizace je zachovat ekonomickou aktivitu podniku, aby nebyla ztracena jeho značka, obchodní vztahy, know-how a pracovní místa, nikoliv však udržet majetek společníků, jejichž společnost nebyla schopná plnit své závazky.
Agenda konkursů a vyrovnání prohlášeno konkursů - celkem nevyřízeno
- 1992 - 1 - 234
- 1993 - 66 - 929
- 1994 - 294 - 1864
- 1995 - 727 - 3179
- 1996 - 808 - 4575
- 1997 - 1251 - 6027
- 1998 - 2022 - 8087
- 1999 - 2000 - 9706
- 2000 - 2491 - 10560
- 2001 - 2473
- 2002 - 2155
Zdroj: Věcný záměr zákona o úpadku a způsobech jeho řešení. pro roky 2001-2 ministerstvo spravedlnosti (statistiku celkem nevyřízených konkursů nemělo k dispozici)
