Aféra paradoxně nahrála odpůrcům daňového zvýhodnění.
Vláda minulý týden prohrála ve sněmovně svůj návrh na zrušení daňového zvýhodnění závodního stravování. Nejde přitom o dílčí prohru – důsledky mohou být negativní pro celý záměr vlády postavit daně z hlavy opět na nohy. To znamená především zrušit v co nejvyšší možné míře nejrůznější daňová zvýhodnění, která pokřivují konkurenceschopnost. Stravenky jsou pouze tím nejviditelnějším a mediálně nejznámějším daňovým, zvýhodněním.
Logika zastánců je prostá – vydělává na nich podnikatel, vydělává na nich zaměstnanec, tak co je na tom špatného? Špatné je to, že jako u každé jiné výhody na ni někdo jiný doplácí. A sice ten, kdo v celém systému není. Ti, kteří nechtějí nebo nemají možnost ze systému profitovat, doplácejí zvýšením daní na ty, kteří ze systému tyjí. Každou korunu, kterou nezaplatí kvůli daňovému zvýhodnění jedni, musejí zaplatit druzí. Řeči o tom, že ta která výhoda pomáhá roztáčet určitý segment výroby či služeb, jsou pouze alibi politiků, kteří se nemohou zbavit nutkání nám všem nařizovat.
Z hlediska daňové spravedlnosti je však stejně nemorální daňové zvýhodnění stravenek, jako daňové zvýhodnění návštěvy veřejného domu či dovolené v Karibiku – anebo stavebního spoření, chcete-li. Není problém participovat na kšeftu, který mi vlastně padá z nebe jako mana v podobě státem nařízeného daňového penězovodu. Otázka je, zda by se takový kšeft udržel i ve chvíli, kdy by mu tato dotovaná peřina chyběla. Stravenky jsou přitom pouhým vrcholem ledovce. Od toho, zda a jak se podaří zaplevelený daňový systém odplevelit, závisí i to, jaké nakonec budeme mít daně my všichni.
Je zároveň jasné, že okolo každého podobného kšeftu vzniká mnoho podezřelého. Aféra s lobbováním okolo stravenek ukázala, že u každého takového státem podporovaného podnikání se hned vyrojí řada šibalů, jejichž aktivity mohou hraničit až se zákonností. I když politicky z celé aféry profituje levicová opozice, která si je přeje zachovat, je paradoxně spíše argumentem pro to, aby nakonec celý stravenkový balast skončil na smetišti dějin. V principu rovné daně totiž pro žádné lobbování, neřku-li uplácení není místo.
