Blíží se Stephen Fesik z Abbott Laboratories způsobu, jak buňky donutit k sebezničení?
V laboratořích farmaceutického průmyslu, kde i to nejnižší pracovní zařazení může vyžadovat pokročilý akademický titul, mimořádné talenty často vypadají obyčejně. Stephen W. Fesik přesto vyniká. Po svém nástupu v roce 1983 u firmy Abbott Laboratories, těsně po dokončení postgraduální práce v oboru nukleární magnetické rezonance (NMR) na Yaleově univerzitě, se mu během třinácti let podařilo udělat více práce, než mnoho badatelů zvládne za celý život. Za pomoci zařízení podobného přístroji se středním rozlišením (MRI), jež ukazuje atomickou strukturu molekul v trojrozměrné podobě, Fesik zdokonalil a patentoval techniku, kterou Abbott a další výrobci léčiv používají k vytváření léků.
Dvaapadesátiletý Fesik je v současnosti divizním viceprezidentem pro výzkum rakoviny a pokouší se trumfnout svůj vlastní úspěch, tentokrát v oblasti rakoviny. Jeho cílem je přepnout buněčný spínač, který by měl vyvolávat sebezničení nádorových buněk. Tato finta provokuje vědce celá desetiletí a Fesik se nejeví na první pohled jako pravděpodobný kandidát, který by toho mohl dosáhnout, neboť není formálně vyškolen v oboru výzkumu rakoviny. Nicméně jeho experimentální sloučenina se právě dostává do první fáze klinických zkoušek. Fesik a jeho výzkumný tým musejí na několikaletých testech dokázat na zvířatech a lidech, že je bezpečná a účinná. „Pokoušíme se dělat věci, které ještě nikdo nedělal,“ uvádí Daniel W. Norbeck, viceprezident společnosti Abbott pro globální farmaceutický výzkum, „A to znamená velká rizika.“
Fesikův přístup využívá přirozenou tendenci buněk, aby ničily samy sebe, když se poškodí nebo dostanou do části těla, kam nepatří. Tento sebevražedný mechanismus zvaný apoptóza selhává u rakovinných buněk, což jim umožňuje dělit se a tvořit nádory. Může za to jedna bílkovina, kterou popadne amok, čímž se zablokuje proces apoptózy. Při laboratorním zkoumání, jež trvalo léta, Fesik pozorně prohlédl 20 tisíc molekulárních fragmentů, až našel dva, které se na bílkovinu těsně vážou a spínač sebezničení zase zapnou. Při testech na laboratorních zvířatech Fesikova sloučenina s krycím názvem ABT-737 pomohla zničit lymfom a rakovinné buňky v plicních sklípcích. „Je to určitě správná cesta,“ konstatuje dr. Gerard I. Evan, profesor biologie rakoviny na Kalifornské univerzitě v San Francisku. „Fesik je v čele pelotonu.“
Špičková konkurence.
Není pochyb, že Abbott potřebuje z ABT-737 udělat hit. Společnost ze severního Chicaga ve státě Illinois, která by měla v roce 2005 zaznamenat prodeje ve výši 22,3 miliardy dolarů, věnuje velkou část výzkumného rozpočtu 1,75 miliardy dolarů na onkologii, což je pro ni nový a potenciálně obrovský trh. Ovšem první pokus Abbottu o vývoj léku proti rakovině skončil trapně. Dne 13. října odmítl Úřad pro potraviny a léčiva (FDA) schválit Xinlay, když se ukázalo, že tento produkt nezpomalil rakovinu prostaty v pokročilém stádiu. Ačkoli Abbott vyrostl pomocí akvizicí a licenčních obchodů, od roku 2000, kdy přišel s přípravkem Kaletra na boj proti HIV, nevyrobil ve svých laboratořích žádný trhák. „Vůbec neprokázal, že je konkurenceschopný ve výzkumu a vývoji,“ uvádí Matthew J. Dodds, akciový analytik u Citigroup.
Firma Abbott má navíc špičkovou konkurenci, do níž patří Pfizer, který počátkem letošního roku převzal biotechnologický výzkumný podnik Idun Pharmaceuticals se sídlem v San Diegu. Jedním ze zakladatelů Idunu byl H. Robert Horvitz, profesor biologie na Massachusettském technologickém institutu (MIT), který v roce 2002 získal Nobelovu cenu za medicínu za objevy v oblasti apoptózy. Podle zpráv stockholmské biotechnologické a farmaceutické výzkumné firmy BioSeeker Group se touto strategií léčby rakoviny zabývá přes 40 společností.
Jiný zaměstnavatel by byl patrně nikdy neuvažoval o tom, že by Fesikovi mohl svěřit tak zásadní úkol. Ve svém předchozím pracovním zařazení, kdy šéfoval výzkumu NMR, mapoval molekulární strukturu a tvar sloučenin, aby pomáhal odborníkům vyvíjejícím léčiva hledat slibná vodítka. Sám se označuje za šprta a na Farmaceutické fakultě Connecticutské univerzity získal titul PhD v oboru lékařské chemie. Nemá však žádnou medicínskou průpravu a nikdy nevedl žádné pokusy na zvířatech, jež jsou při vývoji léčiv klíčovým prvním krokem. Takže když mu bylo v roce 2000 nabídnuto jeho současné místo, váhal. „Upřímně řečeno, měl jsem pohodlnou práci,“ přiznává Fesik, „Byl jsem v ní dobrý, lidé mě znali.“ Poté, co o tom měsíc debatoval se svou ženou Lauren a se svými vzory z Abbottu, se rozhodl nabídku přijmout. Jak uvádí, otázka zněla jednoduše: „Co bys dělal raději? Vyvíjel další techniku NMR, nebo hledal nové léky proti rakovině?“
To, že Fesik neměl zkušenosti, byla pro Daniela Norbecka vlastně jedna z hlavních předností. „S inovacemi často přicházejí lidé, kteří nepůsobí v oboru,“ prohlašuje Norbeck. „Jejich neznalost zavedeného dogmatu jim umožňuje dělat věci, které už jiní pustili z hlavy.“ Fesik se pro novou práci hodil také povahou. Vyznačuje se lineárním myšlením a velmi rád luští hádanky a čte vědecké studie. Má houževnatou ctižádostivost a téměř výhradně se soustředí na řešení problému, před nímž stojí. Na začátku jeho dráhy s ním žena musela diskutovat o tom, aby tolik času nevěnoval práci, aby mohl alespoň jeden víkendový den trávit doma s jejich třemi dcerkami.
Na rozdíl od mnoha vědců se Fesik nebojí přiznat ke svým intelektuálním nedostatkům. Když se začínal rozšiřovat web, spolupracovníci si všimli, že beze studu čte u stolu příručku Internet pro blbečky. S podobnou chutí do učení Fesik nastoupil na nové místo. Zapsal se do týdenního intenzivního kurzu klinické onkologie pro lékaře připravující se na atestaci. „Pro některé šéfy onkologického výzkumu by mohlo být trapné, aby si přiznali, že potřebují absolvovat takový kurz,“ uvádí James Summers, divizní viceprezident pro moderní technologii, „Ne tak pro Steva. Ten nemá strach.“
Užitečný nástroj.
Fesik je takový už od dětství. Vyrůstal v Lincolnu ve státě Rhode Island jako jeden ze čtyř dětí prodavače dílů pro strojní zařízení, který navíc pracoval na částečný úvazek jako účetní. Jeho matka, aby svým dětem dodala trochu světáckosti, mluvila u jídelního stolu francouzsky. Fesik brzy zjistil, že má spíše vlohy pro vědu. „Vůbec mě nejdou jazyky,“ přiznává, „Věda je logická, dává smysl.“ Když vystudoval chemii na College of the Holy Cross v blízkém Worcesteru ve státě Massachusetts, rok vyučoval na střední škole ve státě Maine.
Jako mladého vědce jej přilákala nukleární magnetická rezonance, když působil na vysoké škole ve Storrsu ve státě Connecticut. NMR je jakási magnetická rezonance ve zmenšeném měřítku. Ukázalo se, že je užitečným nástrojem pro výrobce léčiv, protože umožňuje badatelům, aby lépe rozuměli struktuře stovek tisíců chemikálií a také cílovým místům v lidských buňkách, do nichž tyto léky musejí zapadat jako klíč do zámku, aby byly účinné. „Skutečně změnil způsob, jak badatelé používají NMR při objevování léků,“ prohlašuje Ad Bax, sekční šéf biofyzikální NMR na vládních národních institutech zdraví, který Fesika považuje za přátelského soupeře.
Fesik teď musí dokázat, že jeho výzkumný nástroj může vést ke zpeněžitelnému produktu. Poprvé namíchal sloučeninu ABT-737 v roce 1999. Existoval však jeden problém: molekula se vázala také na albumin, který je rozšířený v celém těle. Lék byl tedy odsouzen k tomu, že ho nasáknou zdravé buňky ještě předtím, než se vůbec dostane k rakovině. Fesikův tým další dva roky skládal kousky molekul jako malé kostičky Lega, aby našel alternativu, která se váže pouze na cílovou bílkovinu a není ani toxická, ani příliš slabá, aby mohla mít požadovaný účinek.
Fesik už pomyslel na třetí kapitolu ve své dráze: fantazíruje o řízení onkologického ústavu a o profesuře. Nejprve však bude muset prokázat, že jeho lék zabírá. „Konečný cíl, když ho člověk dosáhne, je fantastický,“ uvádí, „Je zajímavý z vědeckého hlediska, ale ještě důležitější je, že by mohl pomoci spoustě lidí. Nemluvě o tom, že by Abbottu vydělal spousty peněz.“
Copyrighted 2005 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Jiří Kasl
