Dostupné malé půjčky jsou považovány za jednu z největších nadějí v boji proti chudobě. Miliony lidí – převážně žen – si díky mikrokreditům dokázaly v rozvojových zemích založit vlastní živnost. Zároveň se tento poměrně málo rizikový způsob půjčování založený na kolektivním ručení několika dlužnic stal zajímavým byznysem.
Teď ale lukrativní podnikání čeká těžká zkouška. Vláda Andrapradéše, jednoho z indických států, vytáhla v reakci na vlnu sebevražd do boje proti mikrofinančním institucím. Ve státě je přitom alokováno 37 procent objemu všech indických mikroúvěrů a sídlí tam čtyři nejvýznamnější soukromé mikrofinanční společnosti.
Zbytečná agresivita
V Indii se s mikroúvěry začalo velmi brzy, původně na neziskové bázi. V posledních letech nicméně sektor prošel významnou transformací. Začaly v něm kromě státních programů ve velkém působit zprostředkovatelské mikrofinanční instituce, jejichž cílem je generovat zisk. Nový model se dobře ujal: za uplynulé čtyři roky trh s mikrokredity zaznamenal čtyřnásobný růst. Dnes poskytuje půjčky 30 milionům lidí a hodnota sektoru se do poloviny října pohybovala kolem 6,5 miliardy dolarů.
Jenže v Andrapradéši během posledních dvou měsíců dohnalo zadlužení k sebevraždě padesát šest lidí. Místní vláda proto vydala 15. října nařízení, které pod hrozbou vězení zakazuje pracovníkům mikrofinančních institucí vymáhat nesplacené dluhy. Nařizuje jim povinnost registrovat se do jednoho měsíce na místním úřadě, zatímco pro úřad není dána lhůta, během níž musí registraci provést. Stát si zároveň vymezuje právo registraci později kdykoliv zrušit, což by fakticky znamenalo konec dané instituce. Za vlnou sebevražd totiž podle vlády stojí agresivní vymáhání splátek, příliš vysoké úrokové sazby a skutečnost, že mnozí dlužníci kryjí jeden úvěr druhým a mají jich najednou třeba sedm.
Nastupuje etika
Zásah se obrací pouze proti dominantnímu mikroúvěrovému systému fungujícímu prostřednictvím ziskových mikrofinančních institucí. V Indii jsou jich stovky a prohřešky, které jim vláda paušálně vyčítá, pravděpodobně nejsou ve všech případech natolik závažné. Nicméně něco na obviněních z nepřípustných praktik při vybírání splátek asi něco bude. Nasvědčuje tomu sebekritika zaznívající od indické asociace mikrofinančních institucí (Microfinance Institutions Network). V lednu příštího roku chce přijít s přísnějším etickým kodexem pro vymahače dluhů a plánuje vytvoření společné databáze dlužnic. Existuje rovněž shoda, že se musejí nastavit jasné sankce pro společnosti, které kodex poruší.
Předseda asociace Alok Prasad kromě toho slíbil, že všichni členové budou v následujících dvanácti měsících postupně snižovat úrokové sazby. V současnosti se úroky průměrné mikrofinanční instituce pohybují mezi 28 až 32 procenty ročně. Podle asociace se nejedná o přehnané číslo, a to hlavně ve srovnání s jinými rozvojovými zeměmi. Upozorňuje také na skutečnost, že si instituce účtují jen malé marže vzhledem k tomu, jak vysoké jsou transakční náklady malých a krátkodobých půjček.
Lichváři si počkají
Paralelně fungující státní systém poskytování mikroúvěrů postih nečeká. Ten se obejde bez prostředníka, úvěr se sjednává přímo mezi bankou a takzvanou svépomocnou skupinou jedenácti až dvaceti žen. Výhodou jsou nižší úroky než u „ziskových“ mikrokreditů, nevýhodou méně pružná nabídka finančních produktů.
Oproti konkurenčnímu systému rozvoj státního programu stagnuje a jeho klientky mají podstatně horší platební disciplínu. To pravděpodobně souvisí s tím, že u svépomocných skupin nepřijde nikdo vymáhat dluh až do domu dlužnice. Tvrdý postup v Andrapradéši bezesporu souvisí také se snahou státu posílit tuto formu jím kontrolovaných půjček na úkor privátních společností.
Radikální léčba naordinovaná prudce a nekontrolovaně narůstajícímu odvětví však může přijít Indii draho. Ihned po vydání sporného státního nařízení banky okamžitě zmrazily veškeré půjčky mikrofinančním společnostem, takže těm chybí likvidita a nemají daleko ke kolapsu. Krize se může rozšířit i do ostatních částí země, jestliže dlužníci budou očekávat, že i jejich splátky stát oddálí. V konečném důsledku hrozí, že se podstatně ztíží přístup k poměrně zvládnutelným úvěrům a zájemkyním o půjčku nezbude než se opět obracet na lichváře. Jejich půjčky jsou obvykle zatíženy ročními úroky kolem 100 procent.
