Menu Zavřít

Sebezničení není nutné. Austrálie ukazuje cestu, jak zpomalit imigraci

Autor: čtk/ap

Německý filozof Peter Sloterdijk řekl, že „neexistuje žádný morální závazek k sebezničení“. Reagoval tak na zjevné potíže s absorbováním uprchlické vlny v Německu, nehledě na dosud trvající přesvědčení spolkové kancléřky Angely Merkelové, že „azylové právo v Německu nemá strop na přijímání žadatelů o azyl“.

Technicky vzato to neplatí pro ty, kteří se do Německa dostali pozemní cestou, tedy z jakékoli ze sousedních zemí. Dcera protestantského pastora z NDR bezpochyby udělala něco, na co by byl její otec pyšný, a prohrát se dá i na mnohem morálně slabších kauzách.

Prakticky však přijímání žadatelů o azyl v Německu pozemní cestou funguje jako velmi silná pobídka k tomu, aby každý využil okénko příležitosti a spěchal, dokud se názor nezmění a hranice se neuzavřou. Nebude to trvat dlouho.

Iracionální počtáři

Velmi bude záležet na tom, po jaké úvaze se tak stane. Jsme z různých důvodů společným evropským projektem unaveni tak, že ochota ke spolupráci klesá a voliči rozhodují v hněvu.

Takovým Nizozemcům, v zásadě dlouho exemplárním Evropanům, vlastně vůbec nezáleží na tom, zda Ukrajina bude mít asociační dohodu s EU, a přesto ji 6. dubna v referendu zřejmě demonstrativně odmítnou, jen aby vyjádřili touhle formou protest. Je to přitom jeden z nejracionálnějších a nejpraktičtějších národů, co na téhle planetě existují.

Britové možná v červnu rozhodnou o tom, že chtějí úplně opustit EU, ačkoli poměrně vyčerpávající studie prokázaly, že to rozhodnutí bude mít nákladné důsledky. Přitom Britové mohou soutěžit s Nizozemci o to, kdo z nich umí líp počítat.

Největší chybou Evropy bylo neposkytnout Turkům, Jordáncům a Libanoncům dostatečnou ekonomickou pomoc. Šetřit tehdy, když se nemá, to se dovede velmi prodražit.

Testovat teď odolnost Unie proti sebezničení nějakými ambiciózními projekty není úplně rozumné. On bude kumšt dohodnout se i na tom minimálním společném základu a ten se nevyhnutelně musí týkat uprchlické krize.

Prozatím představuje nakročení k tomu, jak se téhle zapeklité situace ujmout, ochota Turecka přijímat zpátky uprchlíky, které zachrání plavidla NATO. Tedy že se nedostanou do Řecka. Tím sdělujeme všem, že se mají svým zachráncům vyhnout, pokud to jen trochu půjde. Jak dlouho bude trvat, než všechny cílové země a EU jako celek jednoznačně sdělí, že cesta k udělení azylu vede pouze přes vyřízení žádosti v některé z bezpečných zemí (pro Syřany Turecko, Libanon nebo Jordánsko)?

Odkud pocházejí žadatelé o azyl v jednotlivých státech EU  Odkud pocházejí žadatelé o azyl v jednotlivých státech EU

Při zpětném ohlédnutí je zřejmé, že největší chybou bylo neposkytnout Turkům, Jordáncům a Libanoncům, na jejichž území jsou v uprchlických táborech miliony lidí, dostatečnou ekonomickou pomoc v řádu miliard eur. Šetřit tehdy, když se nemá, to se dovede velmi prodražit.

Australské vánoční ponaučení

EU je složitý útvar, avšak stojí za to se podívat na historický případ, kdy se řešení našlo obratem. V srpnu 2001 se jedna malá indonéská rybářská loď s afghánskými uprchlíky na palubě začala potápět asi 140 kilometrů od Vánočního ostrova, který je australským teritoriem.

Norská nákladní loď Tampa uposlechla výzvy australského záchranného koordinačního střediska RCC a posádku i uprchlíky zachránila (celkem 438 osob). Podle mezinárodního práva měla odjet do nejbližšího vhodného námořního přístavu Merak v Indonésii, kam také nabrala kurz. Poté, co se afghánští uprchlíci dozvěděli, že jsou sice zachráněni, ale míří do Indonésie, v podstatě přinutili posádku, aby je odvezla na Vánoční ostrov. Kapitán Tampy nakonec zakotvil několik kilometrů od ostrova.

Dolní komora australského parlamentu ten samý den přijala zákon, kterým retroaktivně zmocnila vládu, aby v případě nezbytnosti s použitím síly zabránila vylodění jakékoli osoby a loď z teritoriálních vod vyhostila. Když to senát neschválil, vláda přišla s právní kličkou, kdy - laicky řečeno - některé ostrovy včetně Vánočního pro účely imigračního řízení přestala považovat za australské území. Tahle klička znamenala, že uprchlíky bylo možné legálně přesunout do detenčních center na velmi vzdáleném ostrovním státečku Nauru (kde také afghánští uprchlíci skončili), případně na ostrov Manus v Papui-Nové Guineji.

Australané financují detenční centra daleko od svých hranic
715 milionů australských dolarů nabídl konglomerát Ferrovial za soukromou společnost Broadspectrum, která pro australskou vládu spravuje detenční centra na Nauru a Manusu.
420 milionů australských dolarů dostala jako „balíček rozvojové pomoci“ vláda Papuy-Nové Guineje od Austrálie za souhlas s vybudováním detenčního centra. Na samotný ostrov Manus putovalo dalších 35 milionů.

Od roku 2013 se tahle legislativní finta vztahuje na celou australskou pevninu. Australané tak imigrantům poslali jasný vzkaz, který zformulovali do inzerátů v angličtině, v darí, paštunštině, perštině, arabštině, sinhálštině, tamilštině a vietnamštině. Je perfektně srozumitelný: „Pokud připlujete na lodi bez víza, nikdy nedostanete povolení k pobytu v Austrálii.“

Podpora australské veřejnosti i hlavních politických stran je v tomhle ohledu jednoznačná. Nauru a Papua-Nová Guinea dostávají za existenci Regional Processing Centers (lidsky důstojný překlad asi nenajdete…) na svém území velmi slušně zaplaceno. Konkrétně vláda Papuy-Nové Guineje získala od Austrálie za svůj souhlas s detenčním centrem „balíček rozvojové pomoci“ v hodnotě 420 milionů australských dolarů, z toho 35 milionů by mělo doputovat i na samotný ostrov Manus.

Velmi odlehlé místo

Tyhle dva tisíce kilometrů čtverečních porostlých deštným pralesem uprostřed korálového moře v Bismarckově souostroví jsou i na tamní poměry velmi odlehlé místo. Kromě obdělávání půdy a rybolovu jsou možnosti obživy zdejšího melanéského obyvatelstva omezené, a stejně jako jsou v chudých oblastech všude ve světě kvůli souvisejícím pracovním příležitostem přijímány možná útrpně, ale bez odporu třeba věznice nebo vojenské základny, ani zde neměli s protesty místních problémy. Stížnosti se soustřeďují na to, že slibovaná dobře placená pracovní místa se jaksi nedostavila, respektive že nebyla naplněna původní zvýšená ekonomická očekávání.

Obě centra totiž pro australské úřady provozuje soukromá australská společnosti Broadspectrum, dříve Transfield Services, obchodovaná na sydneyské burze. V prosinci minulého roku dostali její akcionáři nabídku převzetí od španělského konglomerátu Ferrovial, který ji ocenil na 715 milionů australských dolarů, ale nabídku akcionáři odmítli jako podhodnocenou. Příslušné australské ministerstvo totiž už oznámilo, že v březnu prodlouží existující smlouvu na provozování center o další rok, a Broadspectrum je podle svého vyjádření jedním ze dvou kandidátů, kteří budou osloveni na nový pětiletý kontrakt.

Vzhledem k tomu, že tržby z provozování center jsou základem firemního byznysu a přímo závisejí na počtu ubytovaných žadatelů o azyl, vidí management firmy podnikatelské riziko na poptávkové straně: příliv lidí na lodích, kteří chtějí čekat na vyřízení žádosti o azyl na pacifických ostrovech, totiž klesá.

Humánně a inteligentně

Tvrdit, že situace s uprchlíky je v EU neřešitelná, zjevně není založeno na realitě. Australský model se dá opsat v podstatě přes kopírák a perspektiva, že nakonec místo v EU skončíte v nějakém táboře mimo její území poté, co člověk odevzdal pašerákům několik tisíc dolarů, odradí od plavby v nebezpečných člunech opravdu důkladně.

Každému ze států, které budou ochotny spolupracovat, se dá vzniklý náklad více než stoprocentně kompenzovat. EU může financovat rozsáhlý rozvojový investiční program, aby vytvořila pro uprchlíky pracovní příležitosti, může zaplatit vzdělání i zdravotní péči. Kdo z členů Unie bude chtít přijímat uprchlíky z humanitárních důvodů nebo ve víře ve zlepšení svého demografického profilu, může tak učinit; kdo tak činit nechce, měl by se samozřejmě podílet na nákladech tohoto řešení. Můžeme a měli bychom se zachovat nanejvýš civilizovaně, ale nemusíme podstupovat své sebezničení.

Ostrov Nauru je opravdu odlehlý:


Čtěte také:

Eurostat: O azyl loni v EU žádalo rekordních 1,2 milionu osob

MM25_AI

Tusk důrazně vyzval ekonomické migranty, aby nejezdili do Evropy

Řecko začne vracet migranty zpět do Turecka. Kromě Syřanů a Iráčanů

  • Našli jste v článku chybu?