Americká komise pro cenné papíry začala hon na insider tradery. Konkrétně na ty, kteří zneužívají vnitřní informace ve svůj prospěch k uskutečnění velkých a hlavně podezřele úspěšných transakcí.
Autor: Jan Blažíček
Dámy a pánové v americké SEC mají co dělat, aby si po posledních přešlapech a zahanbujících kauzách trochu vylepšili reputaci. A tak se při ve snaze o znovuzískání dobrého renomé pustili do těch, kteří leží dlouhodobě v žaludku prakticky všem. Investorům, kteří podobné praktiky využít nemohou, protože nemají informace (ale kdyby je měli, tak by je určitě využili), těm, kterým poslední propady na trzích zrušily většinu investovaného majetku, ale i těm, kteří se zkrátka podobným nekalým praktikám dobrovolně vyhýbají. V poslední době se zprávy o stíháních šéfů společností za insider trading vyrojily jako houby po dešti.
Dalo by se říct, že insider trading je stejně starý jako samotné obchodování a v mnoha případech nemusí jít o zneužívání informací za účelem nekalého výdělku. Objemy obchodů insiderů, tzn. majitelů, ředitelů a vrcholových manažerů akciových společností činí každoročně několik miliard dolarů a mnoho investorů dokonce na základě těchto obchodů, které jsou zcela legální, upravuje své nákupní a prodejní strategie. Lidé zevnitř společosti vědí více než ostatní, takže jejich aktivita může napovědět o možném vývoji ve společnosti.
Insideři ale nesmí nakupovat a prodávat své akcie v době, kdy se chystají na povrch vyplout zásadní kurzotvorné (a přitom neveřejné) informace a zneužít tak tuto výhodu ve svůj prospěch. Nejde ani tak o to, že by někoho tímto svým konáním vysloveně poškozovali (existuje mnoho zastánců legalizace takového insider tradingu), ale v jurisdikci mnoha zemí je takové počínání označeno jako protiprávní.
A nákup (většinou) akcií těsně před zveřejněním důležité informace vůbec nemusí provádět ten, kdo má k informaci přístup. Insideři se právě takovým způsobem nejčastěji chrání před odhalením, protože dokazování skutečnosti, že konkrétní osoba někomu jinému (pokud to není zrovna manželka, což se také děje) poskytla danou informaci, je dosti složité. Insider, nebo člověk, který od něj informaci dostane (resp. koupí), si navíc musí být vědom, že má důležitou, neveřejnou a kurzotvorní informaci a že její využití povede k zisku. To se dokazuje těžko (a v každé zemi je to trochu jinak, například v Anglii se nemůže použít odposlech telefonu k dokazování těchto praktik).
Ale není to nemožné. Zatím posledním velkým insiderem, který se o tom může přesvědčit a nejspíše o tom bude moci pár let přemýšlet za mřížemi, je zakladatel hedge fondu Galleon Group LLC Raj Rajaratnam a jeho pět kolegů, kteří čelí hned několika obviněním ze strany pracovníků SEC. Údajně jej usvědčily právě nahrané odposlechy telefonů, když agenti FBI přiměly jednu z Rajaratnamových spolupracovnic nahrávat telefonické hovory.
Rajaratnam samozřejmě tvrdí, že je zcela nevinen, ale velké šance na nevinu se mu nedávají. Zvláště, když se do úvahy bere jeho poměrně problematická minulost a možné zapletení se v dalších kauzách insider tradingu z minulých let. Zvláštní pozornost již nějakou dobu vyvolávají také výtečné výsledky jeho fondu orientujícího se na sektor technologií, který prosperoval i v dobách, kdy technologie nebyly zrovna největším ternem na akciových trzích.
V souvislosti s tímto případem se dnes objevují stále nová jména vysokých manažerů IT společností zapletena do této kauzy, jako jsou například manažer společnosti IBM Robert Moffat, bývalý šéf AMD Hector Ruiz apod.
Více na Investujeme.cz.
