Kapitola 185
Barrosova druhá pětiletka * Kocábova chytristika * Dobře jsme se oženili
Barrosova druhá pětiletka
Současný šéf Evropské komise José Manuel Barroso získal od členských států Evropské unie oficiální nominaci, aby v této vysoké funkci pokračoval i v příštím pětiletém období. V současném stavu EU se nic jiného nedalo očekávat.
Novináři, kteří nyní chystají články s hodnocením Barrosové uplynulé pětiletky, nemají lehkou práci. Jak totiž ohodnotit šeď? Ten šedivý odstín, který je příjemný, klidný a nikoho nedráždí. Odstín, jejž rády používají firmy vyrábějící elektroniku a jenž zaručuje přežití. Barroso, tento bývalý ultralevičák, který zamlada zastával trockistické názory, prošel vývojovou dráhu politika z románů kapitalistického realismu – od krajní levice k jakési šedé pravici. Evropská politika si na něco takového už zvykla, nejen její postkomunistická část. Barroso v minulých pěti letech nepřišel s ničím výjimečným, neměl žádný průšvih a razil spíše cestu „kdo není proti mně, je na mé straně“. Málokteré zaměstnání má totiž více prestiže a méně odpovědnosti než jeho. A pokud si bude dávat pozor jen na to, aby ani v příštích pěti letech nikoho neobrátil proti sobě, nemá se čeho obávat.
Kocábova chytristika
Kocábova chytristika je dokonce tuplovaná! Nabídl squatterům vystěhovaným z vily Milada téměř regulérní bydlení v nájemním domě. Tím zřejmě sníží jejich počet, respektive oddělí tvrdé jádro od plevele. Kdo nabídku přijme, nemůže být nadále squatter. To dá rozum. Nechá se koupit přesně tím způsobem, jakým režimy na Východu i Západu korumpovaly odbojnou mládež let šedesátých. Například hudebním skupinám byly nabídnuty dlouhodobé nahrávací kontrakty – a bylo. Máničky si zvykly žít na jiné úrovni – ženy, víno, zelí a zpěv. A spadla klec.
Další profit bude mít majitel domu, který si do něj nastěhuje zase jinou sortu hůře přizpůsobivých spoluobčanů. Stejně jako je nejprve sestěhoval kdysi Jiří Čunek ve Vsetíně, aby je pak mohl „slavně“ vystěhovat. Tamti dům vybydleli, tito vyženou sousedy. A majitel má v obou případech volné ruce – prázdný dům či dokonce prázdný pozemek – k provedení výnosnějších projektů než nějakých činžáků pro utrápené partaje. A potom že jsou naši hůře přizpůsobiví občané neužiteční!
Dobře jsme se oženili
Poté, co manželka nově jmenovaného šéfa britské zpravodajské služby MI6 Johna Sawerse zveřejnila na komunitní síti Facebook rodinné informace a fotografie, jeho nejoblíbenější písničkou asi nebude Dobře jsme se oženili.
Těžko to lze omlouvat neznalostí, vždyť Sawers je kariérní diplomat, a jeho paní by proto měla mít s diskrétností dlouhodobé zkušenosti. Snad by mohlo jít o nezkušenost při zacházení s počítačem, neznalost charakteristik těchto sociálních sítí na internetu, podcenění ochrany osobních dat.
Nicméně se již stalo a na pořadu dne je otázka, zda se tímto odhalením nestává Sawers nezpůsobilým pro výkon této špičkové zpravodajské funkce. Lze argumentovat zvýšenou mírou latentního ohrožení jeho rodiny. Je možné usuzovat, že respekt k diskrétnosti, spojené s jeho povoláním, není v jeho rodině nejvýraznějším rysem.
Současně se lze domnívat, že jistá lehkomyslnost, bez níž by tato příhoda nemohla nastat, odráží podvědomě vyhodnocenou obecnou úroveň závažnosti bezpečnostní situace. Jinými slovy není asi nedůvodné si dovodit, že rodina pana Sawerse dlouhodobě žije v atmosféře politického a mediálního přehánění různých nebezpečí. A že si toto přehánění uvědomuje. Tomu by nasvědčovalo její poměrně bezstarostné jednání, přestože jde o vlastní bezpečnost.
Opačné vysvětlení by bylo též zajímavé – ztráta reflexů a instinktů nutných pro přežití. Které vysvětlení je blíže pravdě? Které z nich je blíže chování západoevropské civilizace?
