V americké měně je denominováno 70 procent světového obchodu
I když se bankovka potiskne pestrými barvami, pomaluje státními symboly, podobiznami slavných osobností nebo abstraktním uměním věhlasných malířů, stejně nebude mít takové kouzlo, moc a zvuk jako obyčejně vypadající americký dolar. Prošedivělí státníci na zeleném pozadí nepůsobí moderně ani umělecky, přesto je dolar nejen nejpoužívanější měnou ve světovém obchodu, ale stále i symbolem prosperity. Právě široké využívání dolaru skoro na všech kontinentech přináší americké centrální bance a celé ekonomice USA netušené možnosti.
Velké možnosti.
Emise peněz je obecně potenciálně vysoce ziskovou činností, neboť náklady tisku jsou jen zlomkem nominálních hodnot bankovek, navíc převážná část peněz je dnes vydávána bezhotovostně, k čemuž je zapotřebí jen elektronický zápis. Hrozba inflace bohužel vydávání peněz značně omezuje, a tak ražebné, jak se zisky z emise zpravidla označují, nemá ve stabilních ekonomikách význam a není ani cílem centrálních bank. Bez výraznějšího růstu ekonomiky nebo podobného faktoru ovlivňujícího potřebu peněz tedy nelze emisi peněz svévolně zvyšovat. To ovšem neplatí tak úplně o americkém dolaru. Držba dolarových rezerv neamerickými subjekty - ať už za účelem krytí rizik či uskutečňování transakcí - znásobuje možnosti americké centrální banky při emisi dolarů a pomáhá financovat obchodní deficit.
Pan Berný půjčuje USA.
Dejme tomu, že pan Berný (občan České republiky) si ponechá sto dolarů zbylých z dovolené v Turecku. Co tento fakt znamená pro americkou ekonomiku, lze vysvětlit ve zjednodušeném schématu. Odkupem státních cenných papírů byla bankovka nejdříve “poslána” z americké centrální banky do federálního rozpočtu, a odtud třeba výplatou důchodu získal zelený poukaz občan USA, penzista pan Stoner. Jelikož byl vyznavačem dovozového českého piva, dostaly se dolary nákupem našeho zboží až do tuzemských bank, u kterých si je pan Berný vyměnil. Dolarová bankovka pana Berného v tomto případě představuje právo na zakoupení americké produkce (tedy jakýsi dlužní úpis) a slouží jako protihodnota českého vývozu. Protože do Čech zatím žádné zboží ani služby neplynou, pan Berný tak de facto americkou ekonomiku úvěruje. Dokud se nerozhodne peníze utratit právě za americké zboží, bude jeho dolarová rezerva představovat bezúročnou půjčku Spojeným státům, neboť z hotovosti se žádný výnos nevyplácí.
Výhoda nulového úroku je podpořena faktem, že kolem 50 až 70 procent oběživa se stabilně nachází mimo uzemí USA. Tyto peníze se používají k uskutečňování transakcí v ostatních zemích, nejsou tedy směňovány za americké produkty a představují pro Ameriku permanentní úvěr a vítaný zdroj příjmů. Jen tržní úrok z objemu oběživa nacházejícího se v zahraničí, který, jak bylo řečeno, USA neplatí, dosahuje ročně 17 až 24 miliard dolarů (595 až 840 miliard korun).
Ztráty nesou zahraniční investoři.
Dolary se staly mezinárodním platidlem hlavně v rozvojových zemích či ve státech východního bloku a jejich popularita stále roste. Hotovost se dnes sice používá jen minimálně a firmy obchodující v dolarech udržují likviditu ve formě krátkodobých depozit a šekovatelných vkladů, stále však platí, že i tyto peníze byly získány vzdáním se zboží, služeb nebo cenných papírů ve prospěch Spojených států a že úrok na těchto depozitech je pod úrovní míry, za jakou ostatní země získávají kapitál.
Obliba dolaru má své výhody i na trhu dlouhodobého kapitálu, kde dává Spojeným státům možnost půjčovat si ve vlastních penězích. Americké finanční instrumenty jsou vyhledávané zahraničními investory, přestože musejí nést kursové riziko. Dolar je sice považován za stabilní měnu, ale historické údaje poukazují na významné výkyvy jeho hodnoty. A tak paradoxně při potížích americké ekonomiky a oslabení dolaru nesou ztráty zahraniční investoři, o čemž se přesvědčily hlavně japonské firmy koncem 80. let. Stejnou výhodu přináší Spojeným státům možnost obchodovat v dolarech se zahraničními partnery, tedy platit za import a inkasovat za export domácí měnu. V situaci, kdy 70 procent světového obchodu je denominováno v dolarech, se tak kursové riziko stává pro mnohé americké firmy pouze učebnicovým pojmem.
Ve výčtu předností amerického dolaru by bylo možné pokračovat zejména v oblasti politického vlivu, ale již tak je zřejmé, že působí výrazně ve prospěch ekonomiky USA. Bohužel nelze většinu výhod dolaru přesně definovat a peněžně vyjádřit, a tak dolar zůstává ve statistikách šedou eminencí amerického hospodářského zázraku.
Otázkou je, zda nově nastupující euro dokáže získat výsadní postavení dolaru a stát se alternativní měnou světového obchodu.
