Miliardář Sheldon Adelson se najednou ocitl v boji s vlastním exmanažerem, FBI i mocenskou klikou čínského prezidenta
Když v prvním květnovém týdnu oznámil Sheldon Adelson, že „Donald Trump bude dobrým přítelem Izraele,“ v mysli veškerých papalášů americké Republikánské strany byla jediná otázka: Kolik Odpověď – ač nevyřčená přímo – byla nezvyklá: Zatím nic.
Řeč je samozřejmě o penězích. Adelson, se třiadvaceti miliardami dolarů osobního jmění devětadvacátý nejbohatší muž světa, si v posledních zhruba deseti letech vybudoval pověst nejštědřejšího soukromého dárce v dějinách americké (a tím patrně světové) politiky. Jen na odstranění prezidenta Obamy z Bílého domu věnoval před čtyřmi lety z vlastní kapsy oficiálně 35 milionů dolarů; neoficiálně ještě patrně o mnoho více.
AKTIVISTOVO MLČENÍ
Letos je ale ticho po pěšině. Všichni republikánští uchazeči o nominaci své strany přitom absolvovali to, čemu kritici posměšně říkají „Adelsonovy primárky“, tedy návštěvu miliardářova sídla v Las Vegas ve snaze získat jeho přízeň, požehnání a šek. Adelson ale dosud držel peněženku zavřenou s výjimkou symbolických darů v řádu tisícovek dolarů, tedy ve volebním kontextu drobných mezi drobnými. Ani zmíněná vyslovená podpora Donaldu Trumpovi dosud nedostala očekávané vyjádření v podobě znaku $ a mnoha následujících nul.
Dvaaosmdesátiletý hazardní magnát, jehož příjmy generuje série kasin v Nevadě, v Singapuru a především v čínském Macau, je nepochybně svůj člověk. „Vyhrávat není všechno. Je to jediné, co pro mě existuje,“ svěřil se před lety časopisu The New York Times Magazine. Před třiceti lety zahořel pro izraelskou věc a od té doby podporuje radikální elementy tamní pravice. V roce 2007 založil zdarma distribuovaný deník Yisrael Hayom, jenž funguje zhruba jako osobní věstník Benjamina Netanjahua. Když letos o něm nepěkně napsal list Las Vegas Review Journal, koupil ho taky. „Já vlastním regulátory, ne oni mě,“ osopil se v roce 2014 na podřízeného manažera, který mu spravoval kasina a měl obavy, že některé divočejší zámořské transakce firmě v očích domácích úřadů neprojdou.
Nevyzpytatelné Adelsonově povaze nijak nepřidává fakt, že se od roku 2001 kvůli bolestivé periferní neuropatii pohybuje většinou na vozíku a pod silným vlivem utišujících drog. Letošní nečekané politické mlčení ale nemoci lze připsat jen zčásti.
DEVĚT MILIONŮ POKUTY
Daleko podstatnější může být skutečnost, že se Adelson ocitl v kleštích, které se kdykoli mohou sevřít. Na konci dubna se ozvalo dosud jen mírné zapraštění: burzovní regulátor SEC udělil Adelsonově konglomerátu Las Vegas Sands (LVS) pokutu devět milionů dolarů za „neprůhledné praktiky v…rozporu se zákonem o…korupci v…zahraničí“.
Devět milionů dolarů je pro korporaci s loňským čistým ziskem 1,97 miliardy dolarů legrace. Problém je v tom, že zatímco tržby LVS za loňský rok byly o třicet procent nižší než v roce předcházejícím, pokuta může být jen příslovečnou první vlaštovkou. Sheldon Adelson totiž proti sobě poštval tři nebezpečné skupiny lidí zároveň – a pro jednou to může být větší sousto, než jaké dokáže sežvýkat.
Začalo to v roce 2000, kdy Adelson spatřil jedinečnou příležitost k podnikání v Číně. Ten rok přešla pod správu Pekingu někdejší portugalská kolonie Macao, hnízdo organizovaného zločinu jako z učebnice: drogy, zbraně, kasina, prostituce, zkrátka mafiánský ráj jedna báseň. Peking se rozhodl, že na ostrově u Hongkongu udělá pořádek, a vypsal soutěž o tři hazardní licence. Adelson již tehdy dvacet let vedl vlastní hazardní korporaci Las Vegas Sands (pojmenovanou podle hotelu, jejž měla za domovský podnik „krysí banda“ Franka Sinatry a spol. a který Adelson nechal zbourat; namísto něj postavil The Venetian, kopii kusu italských Benátek) a viděl šanci na miliardové příjmy.
OLYMPIÁDA A LICENCE
Tamní politický podnikatel jménem Richard Suen jej seznámil s tehdy již vysloužilým ministrem zahraničí, ale stále vlivným mužem v období vlády prezidenta Ťiang Cemina, a pekingským starostou Liou Čchim. Licence nebyla zadarmo; Peking se tehdy ucházel o pořadatelství olympijských her a v americkém Kongresu se právě nadechovala k životu protestní rezoluce. Číňané ji potřebovali zastavit. „Počkejte chvíli,“ řekl Adelson. Vzal telefon a zavolal Tomu DeLayovi, tehdejšímu šéfu kongresových republikánů. „Co chceš
Právě si dávám čtvrtý kousek kuřete,“ byl v telefonu slyšet DeLay (známý tím, že mluví do telefonu velice nahlas). Adelson poodešel, takže další detaily jejich konverzace neznáme. O den později se ale tři zmiňovaní muži znovu setkali v Čungnanchaji, pekingském ekvivalentu Capitol Hillu. „Pane starosto, můžete být bez obav, ta rezoluce nikdy nespatří světlo světa,“ řekl Adelson. Nikoho nepřekvapí, že Žrma Las Vegas Sands licenci obdržela bez problémů.
Všechno šlo, jak mělo: stavba obrovského komplexu kasin; otevření v roce 2004; stamiliony dolarů investic i příjmů; v roce 2007 pak Adelsonovo zbohatnutí ze 1,7 miliardy na 11,5 miliardy dolarů během prvních pár dnů pobytu akcií LVS na burze.
„Do roku 2012 asi překonám Billa Gatese,“ odhalil Adelson svoji podnikatelskou motivaci. Ne tak docela. Když světem otřásla Ž nanční krize, odrazilo se to i na příjmech z hazardu. Také akciový trh otočil; na počátku roku 2009 měly akcie LVS hodnotu jen tří procent svého maxima z roku 2007. Adelson se tehdy odhodlal vložit do podniku miliardu dolarů ze svého (zhruba třetinu svého tehdejšího osobního majetku). Zároveň najal krizového manažera Stevena Jacobse, který podle vlastních slov na sebe bere „obvykle úkoly, které ostatní vzít nechtějí nebo nemohou“.
„SPOUSTA ŠPÍNY“
Obrat se Jacobsovi povedl – zařídil samostatný vstup Adelsonova čínského byznysu na burzu, získal potřebný kapitál k dalším investicím, a jak krize utichla, vrátili se bohatí klienti. Co se mu ale nevrátilo, byla Adelsonova důvěra. Počátek jejich sporů se hledá obtížně, ale jisté je, že vztahy mezi oběma muži začaly vážně haprovat. V roce 2010 Adelson generálního ředitele na minutu propustil – ochranka vyvedla Jacobse z kanceláře takovým fofrem, že si sotva stačil vzít sako.
Následovala soudní pře. Jacobs tvrdí, že ho Adelson nutil korumpovat čínské úřady. Miliardář říká (ač ne zcela logicky), že Jacobs byl neschopný a už dávno ho chtěl propustit. Jacobs samozřejmě není zdaleka první, kdo se s Adelsonem pustil do soudního sporu, na rozdíl od většiny z nich ale je sám těžká váha. „Neříkáme, že Jacobsova žaloba přivede Las Vegas Sands na mizinu,“ citoval server Mother Jones bulletin nejmenované bezpečnostní firmy z Macaa, „ale soudě podle jejích charakteristik je Jacobs daleko vážnějším oponentem, než jakého proti sobě Adelson kdy měl. Kromě odvahy, sebevědomí a…prvotřídních právnických schopností má navíc k…dispozici informace o…špíně v…LVS. Jsou jí spousty.“ A právě o ty informace jde. Průběh Jacobsovy žaloby je mimořádně dramatický (nechybějí klasické rekvizity jako vloupání a ukradené počítače) a sám by vydal na knihu. Pro tento text je ale důležitější řetězec událostí, které Jacobsovy výpovědi rozpoutaly. (Koneckonců, detaily ze setkání Adelsona s čínskými politiky známe právě díky výpovědím Jacobsových svědků, jež různě citují časopisy Forbes, Fortune, Mother Jones, The Atlantic a další.) Devíti milionová pokuta ze strany SEC následuje po uzavření jednoho šetření FBI plynoucího z takových výpovědí; rozjeto jich v dubnu bylo nejméně dalších šest a jejich počet může dál růst.
ČÍNSKÝ PROBLÉM
Ještě horší následky to ale pro majitele Las Vegas Sands může mít v Číně. Když se dostala na veřejnost jeho fotografie s rozesmátými pekingskými šaržemi, zareagovala dnes už bývalá garnitura prezidenta Chu Ťintchaa okamžitým odebráním licence na stavbu Adelsonova kongresového centra. „Nechtěli mít nic společného s…čímkoli, co na sobě mělo jeho jméno,“ řekl serveru Theepochtimes.com anonymně zdroj z Macaa.
Pro Adelsona to znamenalo okamžitou ztrátu investovaných 400 milionů dolarů. A může být hůř. Současný prezident Si Ťinpching ve svém mocenském tažení, jež má oficiálně potírat korupci, nechal v posledních týdnech pozavírat několik vysoce postavených lidí z garnitury exprezidenta fiianga, jehož stále vnímá jako nejnebezpečnějšího konkurenta, ačkoli ze všech funkcí odešel již před více než desetiletím. Shodou okolností k nim patří i někdejší pekingský starosta Liou.
Nedávno nechal Si podle zpráv z Číny „omezit pohyb“ (de facto na něj uvalil domácí vězení) i exprezidentovi samotnému a dost možná chystá jeho zatčení. Součásti psychologické přípravy na takový krok bývá odrovnání nižších funkcionářů s dotyčným člověkem spjatých, obvykle včetně jejich oblastních projektů. A to je právě kategorie, do které Adelson a jeho kasina v Macau nepochybně spadají.
„Nikdy se (s…Jacobsem) mimosoudně nevyrovnáme,“ nechal se Adelson ještě loni slyšet přímo na místě, v Macau, „a…až vyhrajeme, půjdeme po něm tak, že na to nezapomene.“ Je to možné, ale také je možné, že to tentokrát přijde Adelsonovi velice draho. Pokud tedy zrovna nemá myšlenky na republikánské primárky, nelze se mu divit. l
Pane starosto, můžete být bez obav, rezoluce proti vám nikdy nespatří světlo světa,“ řekl Adelson. Jeho firma obdržela čínskou licenci bez problémů. SHELDON ADELSON V ČÍSLECH * 82 let * 24 miliard dolarů majetku, z toho: * 19,7 miliardy dolarů v Las Vegas Sands * 4 miliardy dolarů v hotovosti * 140 milionů dolarů v Las Vegas Review Journal * 862 milionů OE za tolik prodal v roce 1979 Intergroup, pořadatele konferencí, bance Softbank; kapitál použil k investici do hazardu. * 1 miliardu dolarů z vlastní kapsy vysolil v roce 2009 na záchranu své firmy Las Vegas Sands, jež ztrácela 97 procent ceny (z maxima z roku 2007). * 2 místa OE takový je pokles v žebříčku svobody tisku pro Izrael (podle americké organizace Freedom House) kvůli rostoucímu vlivu provládního listu Yisrael Hayom“, jejž Adelson koupil v roce 2007.
LAS VEGAS SANDS Hlavní zdroj bohatství Sheldona Adelsona je hazardní a realitní konglomerát Las Vegas Sands. Od roku 2009 si vede lépe než index newyorské burzy DJIA.
DOBRÝ ROK V prvních dvou měsících letošního roku se Adelsonovo jmění rozrostlo o více než deset procent (2,8 miliardy USD), zatímco kolegové-super boháči ztráceli.
PENÍZE MLUVÍ NAHLAS… Sheldon Adelson a jeho druhá manželka Miriam jsou politicky aktivní. Graf znázorňuje jejich zveřejněné dary konzervativním kampaním za poslední čtvrtstoletí. Háček? Od roku 2010 mohou lidé i korporace neomezeně a anonymně financovat „politické akční supervýbory“, jež oficiálně nejsou součástí kampaní, ale mohou bez zveřejnění totožnosti dárců financovat jejich nejnákladnější část, televizní reklamu. Adelson tímhle způsobem rozdal v roce 2012 na 100 milionů dolarů, oficiálně ale jen 35 milionů (v mil. USD)
… ALE ČASTO ZBYTEČNĚ celkem zhruba 135 milionů, které Adelson a jeho žena v roce 2012 věnovali na podporu konzervativních republikánských kandidátů do Kongresu a Bílého domu, byla značná část investovaná zbytečně: uspělo jen 42 procent podporovaných kandidátů.
