Ta podobnost byla jistě záměrná. „Je úkolem vůdců umět se oprostit od svých zažitých postojů, jednat podle vlastní vůle, rozhodovat a dávat příkazy svým vládám,“ řekl Emmanuel Macron během srpnové schůzky šéfů sedmi nejvyspělejších zemí světa v letovisku Biarritz. „Vůdci nejsou od toho, aby předkládali návrhy, ale vydávali rozkazy,“ prohlásil v roce 1940 Macronův politický vzor Charles de Gaulle, když opouštěl rodící se pronacistický režim maršála Pétaina, odmítaje nabízenou vládní funkci.
Současný francouzský prezident nejednal v době válečné, ale nouze o napětí před schůzkou G7 rozhodně nebyla. Hrozilo, že se lídři dohromady nedokážou dohodnout na ničem. Konkrétně hrozilo, že se americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi podaří alianci rozhádat, rozdělit a de facto ochromit.
Na tom, že se tak nestalo, má Macron nespornou zásluhu. Pečlivě se na summit připravil, proměnil jednání sedmi velkých šéfů ve střet své a Trumpovy představy o běhu světa - a připsal si jednoznačné, byš pouze dílčí vítězství. Mělo podobu sedmi bodů, z nichž některé byly očekávatelné, jiné překvapily.
Červený hadr na Bolsonara
První salvu vypálil ještě před summitem: tvrdě se obul do brazilského prezidenta Bolsonara, že mu „lhal o opatřeních na ochranu deštného pralesa“, jejž tou dobou stravoval obrovitý požár. Nevíme, jestli Macron počítal s tím, že se Trumpův spojenec Bolsonaro v reakci na jeho útok zesměšní. Brazilský boss tak však učinil dokonale - a Macron si mohl připsat body zdarma. Kromě toho se to Macronovi hodilo doma: zpochybnění podpisu obchodní dohody s Mercosurem kvůli ekologickým trablům potěšilo obě části francouzské levice, antiglobalistickou i zelenou.
Než se Trump mohl z úderu vzpamatovat, přišel další. Je zvykem, že hovorům účastníků naslouchají „přes zeď“ ( zhruba jako to dělají kriminalisté) členové jejich doprovodu. Macron to zakázal, aby státníci mohli mluvit skutečně soukromě.
Jedním dechem také zatrhl obvyklé společné komuniké. „Nikdo to stejně nečte,“ řekl novinářům. „Přiznejte si, že komuniké čtete jenom proto, abyste v něm našli známky rozporů.“ Pragmatismus? Ano, ale Trumpovi to zároveň sebralo možnost twitterovým jančením vydírat ostatní, jako to udělal loni v Kanadě (zdráhal se podepsat, pak podepsal, vzápětí se pohádal s Trudeauem a podpis odvolal).
Na následující den si Macron připravil další bombu v podobě íránského ministra zahraničí Mohammada Zarífa, jenž se na summitu objevil jako host. Výsledek?
„Cesta je složitá, ale stojí za to se po ní vydat,“ tweetoval ministr. Trump dokonce připustil možnost setkání s íránským prezidentem Rúháním, jež se Macron nabídl moderovat. (I Rúhání nejprve v obecné rovině souhlasil, aby později svá slova mírnil.)
Ne Putinovi i Johnsonovi
Na společné večeři došlo i na Putina.
Trump přijel s celkem očekávaným nápadem vrátit Rusko do klubu vyspělých ekonomik. Macron - za vydatné pomoci Donalda Tuska, jednoho z eurounijních šéfů - prohlásil, že je to „zcela nepřijatelné“, čímž debata na toto téma skončila.
Naopak se rozhodl zprostředkovat schůzku ruského prezidenta s ukrajinským protějškem Volodymyrem Zelenským.
Setkání s Borisem Johnsonem bylo vyřešeno stejně rychle. Ministerský předseda přijel do Biarritzu jednat o brexitu se sloganem „new deal or no deal“. Macron Johnsona ubezpečil, že žádná dohoda se měnit nebude; Johnson neměl odpověď.
Nad rámec očekávání pak Macronovi lidé vytáhli z amerického ministra financí Steva Mnuchina souhlas se zdaněním internetových firem (proti němuž Trump dříve brojil). A poté co Macron označil celní kon« ikt s Čínou za chybu, mluvil americký prezident o obchodních jednáních s Pekingem tónem podstatně smířlivějším než při summitu.
Problém je v tom, že pokud má Macron napodobovat de Gaulla i nadále, musí být znovu zvolen. A ačkoli francouzská ekonomika šlape o něco lépe než zbytek západní Evropy (viz graf), dvě třetiny Francouzů jsou stále s jeho působením v Elysejském paláci nespokojení.
Francouzská ekonomika se drží
Francie je v nečekaně dobré kondici. Na rozdíl od Německa a celé eurozóny nepoklesl za poslední rok a půl důležitý dílčí ukazatel PMI pod hranici 50 bodů, což znamená kontrakci. Co to však bude znamenat pro Macronovu kariéru dál, je druhá věc. (hodnota indexu PMI ve výrobním sektoru)
Francie Eurozóna Německo
Leden 2018 Srpen 2019
ZDROJ: BLOOMBERG
O autorovi| Daniel Deyl, deyl@mf.cz
