Žádný div to není a popravdě řečeno způsob, s nimž jdou partaje do voleb, nemá nic společného ani se statečností.
Potíž je v tom, že žádná strana nemá dlouhodobou koncepci péče o blahobyt země i jejích obyvatel. A voliči nic takového raději už ani nechtějí, protože tuší, že se nakonec něco poslepuje.
Politika se zvrhla v pragmatismus. ODS pozvedá prapor pravice, i když kromě omšelých hesel o svobodě neví, co by to pro voliče mělo znamenat. ČSSD je plná prázdných hesel, protože sice vyhraje, ale kdo ví, s kým to nakonec bude muset dát dohromady. Raději nic neslibovat. Pak tu máme komunisty, kteří jsou vždy „pro lidi“, ale nikdy to nemuseli ukazovat v praxi. Topka je v osobě „knížete“ připravena kdykoliv vyhandlovat cokoliv. ANO to myslí upřímně, ale proč by to mělo fungovat lépe, než to kdysi slibovali Véčkaři, nikdo neví. Pak je tu „slunečnicová“ KDU-ČSL, alespoň v Praze viditelná především tím, že se kandidáti ověšují tituly před i za jménem. A nakonec ještě šílený vymetač bordelu z Úsvitu, který má image úspěšného obchodníka a povahu zlostného dědka, co prudí mladé v tramvaji, kteří si ho nevšimnou a neuvolní mu hned místo.
Dohoda je nemožná
Schopnost na něčem se shodnout je u party sedmi zmatečných nulová. Nápadů k přemýšlení je dost. Třeba proč stát už na konce léta vyčerpal tři čtvrtiny rozpočtu na sociální dávky, proč se tak těžko hledá práce matkám-samoživitelkám nebo proč rodiny s třemi dětmi, kde „hákují“ oba rodiče za mizerný plat, žijí podle statistických tabulek v chudobě. Jenže na přemýšlení nad takovými věcmi nezbývá našim politickým výtečníkům čas.
Jistě, mít velkou koalici jako v Rakousku nebo Německu (kde je její sestavení na spadnutí), může být pro zastánce volné soutěže stran zradou na ideálech voličů. Nelžeme si ale do kapsy. Milion lidí, kteří u nás žijí v chudobě, zajímá nějaká „záchrana pravice“ stejně málo jako sliby o moderní levicové vládě. Dokud budou politické strany před volbami mluvit zmatečně o zneužívání sociálních dávek, místo aby statečně zmínily alarmující vzestup výdajů na chudé, můžeme si být jisti, že zas tak upřímně to s péčí o voliče nemyslí.
Čtěte další komentáře Blahoslava Hrušky:
Škoda facky, která padne vedle
