„Činnost podnikatelských a zaměstnavatelských sdružení je roztříštěná, což nahrává vládním představitelům, aby násnebrali úplně vážně,“ říká Břetislav Ošťádal.
Předseda představenstvaAsociace malých a středních podniků a živnostníků ČR Břetislav Ošťádal.Autor: Jakub Hněvkovský
Kdo teď nejvíc škodí malým podnikatelům a živnostníkům? Jsou to banky?
Základním problémem je, že výrazně poklesly zakázky, a ne všichni zainteresovaní na to reagují správně. Potíže s bankami jsou veliké. Místo toho, aby se chovaly rozumně, chovají se neracionálně. V době, kdy se firmám snižuje obrat, se snaží o co nejrychlejší návrat svých peněz. A to i těch, které firmám slouží na provoz. Tím podnikatelům vznikají značné problémy, neboť pak nemají dostatek prostředků ani v případě, kdy seženou zakázky.
A co vláda či parlament?
Stát za neřešení současných potíží může svým způsobem také. Opatření prošla parlamentem se značným zpožděním. Dosud čekáme na změnu v oblasti odpisů, sociálního pojištění a podobně. Velkou pomoc jsme si slibovali od vzdělávacích programů pro zaměstnance za pomoci peněz z Evropské unie, přičemž toto opatření nevyžadovalo schválit nový zákon. Firmám, které měly nedostatek zakázek, mělo umožnit, aby nepropouštěly zaměstnance a platily jim 60 procent mzdy. Celý projekt se ovšem zvrtl, jak bývá u evropských fondů zvykem, v obrovské papírování.
Souhlasíte s názorem, že stát nemůže mnoho pomáhat, protože by se příliš zadlužil?
Požadovali jsme, aby se v době krize rozjely státní zakázky. Nyní to ale vypadá naopak, mnohé se mají utlumovat. Myslíme si přitom, že v současné době není zadlužení státu, pokud povede k tomu, že zde něco zůstane budoucím generacím, tím největším zlem. Stejná situace jako u státních zakázek je také v případě krajů, měst a obcí. Nic velkého se nerozeběhlo.
Další naše výtka se týká nedodržování platebních lhůt u státem vlastněných firem. Jde především o České dráhy a ČD Cargo.
To nenajdete žádná pozitiva?
Zabodovalo nařízení bývalého ministra práce a sociálních věcí Petra Nečase o změně přístupu k placení sociálního a zdravotního pojištění. To je pro firmy velkou nákladovou položkou. Okresní správy a finanční úřady nyní přistupují poměrně citlivě k jednotlivým dlužníkům a umožňují jim rozložit platbu až na tři roky.
Má hlas vaší asociace dostatečnou váhu? Vlády podnikatelské svazy moc neberou, nerady slyší jejich připomínky. Bylo by lepší, kdyby si stát uvědomoval, že asociace tady nejsou jen samy za sebe a lépe znají skutečný stav. Ale bohužel si za to můžeme také sami. Činnost podnikatelských a zaměstnavatelských sdružení je roztříštěná, což nahrává vládním představitelům, aby nás nebrali úplně vážně. Podnikatelských seskupení je v Česku moc? Je jich příliš. Jen malí a střední podnikatelé mají čtyři různé asociace a k tomu existují různé samostatné cechy. Vládám to samozřejmě vyhovuje, protože nemají jednoho silného partnera. Když jsem ještě působil ve Svazu průmyslu a dopravy, snažil jsem se, abychom se sjednotili a vytvořili jednu silnou organizaci. Ale to se nepovedlo. Navíc nyní se některé asociace silně politizují a zaujímají vyhraněné názory. Můžete srovnat situaci u nás a jinde? Hodně spolupracujeme se slovenským svazem podnikatelů a živnostníků. Problémy řeší v podstatě stejné. Například v Rakousku je situace jiná, protože tam mají silnou centrální hospodářskou komoru s povinným členstvím. Přál byste si, aby bylo členství povinné i u nás? Dosud jsem se vždy stavěl proti povinnému členství. Ale v současné krizové době už bych nebyl zásadně proti tomu, aby nějaká centrální instituce fungovala. Jenže u nás by zase hrozilo zpolitizování činnosti. Na to jsme specialisté: Češi často zanášejí politiku tam, kam vůbec nepatří. Kdysi jste řekl, že Česko nemá žádnou proexportní politiku. Od té doby se však mnohé změnilo – fungují Česká exportní banka, EGAP a CzechTrade. Co by se dalo ještě zlepšit? Lobbování českých ambasád a našich představitelů, poslanců a ministrů. A také nedělat takové akce, jako je vyvěšování tibetské vlajky. Nemám nic proti Tibetu a naopak mu přeji vše nejlepší, ale realita je taková, že my Čínu nepřeválcujeme. Když se setkají vládní představitelé, mohou si tyto otázky vyříkat, ale některé demonstrativní akce podle mého názoru věci spíš škodí. Musíme se rozhodnout, co vlastně chceme – zda prosazovat za každou cenu své pojetí lidských práv v zemích, které sami neovlivníme, nebo zda co nejvíce pomáhat českým vývozcům. Pokud se přikloníme k tomu prvnímu, mělo by to být na základě většinou schváleného usnesení, ne na základě individuální akce. Podniky stále požadují nižší daně. Ale pak, když je krize, sborem volají po státní pomoci. Kde na ni ale má stát vzít? Nižší daně umožňují podnikům, aby více investovaly. Daň z příjmů právnických osob navíc není hlavním příjmem do státního rozpočtu. V naší republice ovšem není problémem výše této daně, nýbrž sazby sociálního a zdravotního pojištění. Zajímá se už někdo o učně? Slovo učeň se po revoluci v roce 1989 stalo stejně sprostým slovem jako slovo plánování. Stát se už o učňovské školství nestará. Velké firmy si začaly budovat vlastní učiliště, ale malý podnik to nezvládne. Ve společnosti převládla atmosféra, že když nebudeš alespoň bakalář nebo magistr, tak zůstaneš celý život méněcenný. Soukromé školy produkují absolventů s maturitou či titulem až dost, ale někdo musí také opravit pračku, vyměnit okapy či udělat rozvody. V době konjunktury nám tito lidé už chyběli. Teď, když je krize, se na přechodnou dobu poptávka s nabídkou trochu srovná. Nicméně tyto služby většinou nabízejí starší lidé. Mladého řemeslníka málem nevidíte. Co s tím? Argumentem pro praktická povolání by mohlo být, že dobře vyučený člověk si dnes může mnohdy vydělat víc než ten, kdo s mizerným prospěchem vystudoval nějaký neperspektivní obor na vysoké škole. Jenže to bychom museli vysvětlit rodičům, protože ti rozhodují, kam jejich dítě půjde. A narážíme na to, že nám chybí vize, čím se bude obyvatelstvo České republiky živit. Tady jsme zaspali všichni – stát, podnikatelé i občané. Jste pro rovnou daň, či připouštíte daňovou progresi? Určitá daňová progrese, je-li rozumně nastavena, neškodí. Není pravda, že progresivní daň ničí zápal těch chytřejších a úspěšnějších. Skoro ve všech vyspělých státech je zdanění progresivní, ale rozdíl mezi sazbami musí být racionální. Horní sazba nesmí vyhánět dobře vydělávající občany do ciziny. Jak ji nyní prezentuje ČSSD ve výši 38 procent, se současnou výší sociálního a zdravotního pojištění by to představovalo zdanění vyšší než 50 procent. To už je kontraproduktivní a nepřinese to státu nic pozitivního. Jaké jsou další aktuální aktivity Asociace malých a středních podniků a živnostníků?**
Všechny naše činnosti směřují k tomu, abychom měli solidní podklady, o něž se můžeme opřít v rámci boje za lepší podnikatelské prostředí. Snažíme se, aby podnikatelé měli lepší vědomosti o tom, co kde mohou uplatnit. Chudák podnikatel je totiž dnes natolik zavalen administrativou, že nemůže sám všechno sledovat.
