S bývalým belgickým premiérem a současným lídrem evropských liberálů v Evropském parlamentu (ALDE) Guy Verhofstadtem jsme hovořili o posilování evropských politik a federalizaci. Do Prahy přijel minulý týden na sněm Hnutí ANO. Jeho předsedovi Andreji Babišovi, kterého sněm minulý víkend jednomyslně podpořil ve vedení, prý věří, že v politice není kvůli svým privátním zájmům.
Sto dnů v úřadu je velmi krátká doba na nějaké závěry. Zrovna jsme zahájili diskusi o právním základu pro Evropský fond pro strategické investice (EFSI), čekáme na více detailů ohledně energetické unie a také na konkrétní návrh k unii kapitálových trhů. Komisi bych vyzval k tomu, aby nepřestala mít vysoké ambice a nesklouzla ke starým metodám vydávání zelených a bílých knih. Jsem přesvědčen o tom, že s pomocí Evropského parlamentu můžeme dát běhu událostí nový směr.
Junckerova Komise má za sebou více jak sto dnů v úřadě. Když v listopadu loňského roku nastupovala, předseda Jean-Claude Juncker sliboval, že její program přinese Evropě nový začátek. Jak její dosavadní působení hodnotíte?
Evropští liberálové historicky podporovali projekty, jako je energetická unie, nebo třeba společná migrační politika. Zdá se, že s novou Komisí tyto politiky dostávají konkrétní obrysy. Cítíte určité zadostiučinění?
Ano i ne, protože jsme stále jen na začátku. Pokud jde o energetickou unii, čekáme teď na návrh k emisím. Je ale třeba jít ještě dál. Opravdu potřebujeme společnou přenosovou síť a musíme vyvinout mechanismy, jak jednat se třetími zeměmi. Až se nám to podaří, tak teprve tehdy můžeme říct, že jsme dosáhli cíle. Nyní by bylo předčasné vyhlašovat vítězství.
Těsně po vypuknutí hospodářské krize jsem napsal knížku s názvem „Emerging from the Crisis“ (Cesta z krize), kde jsem argumentoval tím, že urgentně potřebujeme bankovní unii, energetickou unii a obrovské množství investic. To bylo v roce 2009, tedy ještě před tím, než jsem byl zvolen do Evropského parlamentu. Lidé mi tehdy říkali, že jsem velký snílek, ale jak dnes můžete vidět, tyto návrhy se krůček po krůčku začínají realizovat.
A není to proto, že v to někdy někdo v minulosti věřil, ale proto, že jsme k tomu byli donuceni pod tlakem událostí a faktů. Teď předpovídám, že přijde doba, kdy budeme mít společnou zahraniční politiku a společnou obranu. Bude to jediná možná cesta, protože výzvy a hrozby globálního světa a tlaky v našem sousedství budou tak velké, že nás k tomu donutí.
Zmiňujete volby do Evropského parlamentu. Při těch posledních v roce 2014 jsme se mohli opět setkat s něčím, co liberálové a vy osobně, obhajujete již celou řadu let – s tzv. Spitzenkandidáty. Od toho, že jednotlivé evropské strany nominovaly dopředu svého kandidáta na předsedu Evropské komise, se očekávalo, že zvýší zájem veřejnosti nejen o evropské volby, ale o EU obecně. Podařilo se to?
Bylo to poprvé, kdy jsme tuto metodu vyzkoušeli, a řekl bych, že to do určité míry zafungovalo. Výběr kandidátů byl mnohem snazší a transparentnější, než tomu bylo v minulosti. Doufám ale, že tím to nekončí. Jsme teprve na začátku celého procesu politizace.
Pokud v tom budeme pokračovat, a za tím všechno ukazuje na to, že budeme, budeme si muset položit jednu důležitou otázku, která zní: bude možné kandidáty na předsedu Evropské komise volit kdekoliv v EU (Kandidátovi na předsedu mohli při minulých volbách fakticky vhodit hlas pouze ti voliči, z jejichž země daný kandidát pocházel. Voliči v ostatních zemích mohli volbu předsedy ovlivnit pouze zprostředkovaně volbou svých národních stran, které kandidáty nominovaly.; Pozn. red.)? Evropský parlament připravuje zprávy o budoucnosti EU a tato otázka v nich bude hrát zásadní roli.
Říkáte, že Spitzenkandidáti byli úspěšní a upoutali voliče. Souhlasil bych s Vámi, že v samotném Bruselu byly evropské volby velmi sledované, avšak v zemích, jako je Česká republika, už tolik ne. Mnoho Čechů jednotlivé kandidáty vůbec neznalo. Jak si to vysvětlujete?
Důvodem bylo to, že Česká televize nezorganizovala televizní debatu mezi kandidáty. Byl jsem připraven přijet do Prahy a takové diskuse se před evropskými volbami zúčastnit. Navštívil jsem Itálii, Francii a tady jsme určitou pozornost vzbudili. Pokud zavítáte do Belgie, Nizozemska, nebo Francie, tak tady naše jména znají, protože jsme se v těchto zemích účastnili debaty o Evropě. Kdyby se tak stalo i v českých médiích, Češi by nás znali také. Jak jsem ale již uvedl, je to pouhý začátek. Příště to bude lepší, protože již máme zkušenosti.
Liberálové v Evropském parlamentu vždy obhajovali federalizaci EU a prohlubování evropské integrace. Podíváte-li se dnes na Evropu, na problémy Řecka a celé eurozóny, uvidíte, jak pod jejich vlivem v řadě zemí posilují radikální antievropské a nacionalistické strany. Nepřipadá Vám, že je národní cítění pro občany stále silnější než pocit, že jsme všichni Evropany?
Ale ano, jenže to je právě způsobeno nedostatkem federalismu. Proč řešíme problémy s bankami a čelíme krizi jednotné měny? Protože instituce, které tu měly být, vytváříme až nyní. Větší smysl by dávalo, kdybychom je představili současně se zavedením jednotné měny. Nemůžeme ale přeci reagovat tak, že se budeme vracet do minulosti.
Vezměte si příklad digitálního trhu. Co je odpovědí? Máme zakázat Google, protože je to americká společnost? Ne. Nebylo by lepší, abychom vytvořili jednotný digitální trh, aby tu vznikaly také evropské Googly?
V některých oblastech jsem vůči EU daleko kritičtější než euroskeptici. Jediný rozdíl mezi mnou a jimi je ten, že já neříkám, že bychom se měli vrátit do minulosti a stáhnout se za své národní hranice. Svět se každým dnem stále více globalizuje. Jak chcete soutěžit s USA a Čínou?
Vezměte si například společné standardy. Kdo bude v budoucnosti rozhodovat o standardech pro zboží a služby? Pokud nezavedeme společné standardy na evropské úrovni nebo spolu s USA v rámci smlouvy TTIP, udělají to Číňané. A budou to Číňané, kdo bude rozhodovat o standardech pro zboží a služby v České republice. To je to, co chceme?
Pokračování rozhovoru naleznete na serveru EurActiv.cz
Čtěte také:
Šlechtová: U dotací pro babišovy firmy střet zájmů nehrozí
Europolankyně: Babiš v čele financí představuje konflikt zájmů
