Dlouhých 15 let řídí aktivity koncernu RWE v Česku německý manažer Martin Herrmann. Za tuto dobu se obor energetiky výrazně změnil. Platí to i pro společnost RWE, která v minulém desetiletí ovládala český plynárenský trh a čelila kritice kvůli vysokým cenám. Nyní bojuje stejně jako konkurence o každého zákazníka.
Po loňském vyčlenění „zelené“ či perspektivní části koncernu do skupiny innogy Herrmann zastupuje tuto novou značku. A snaží se dostat ji Čechům do hlavy pomocí televizní reklamy, značka innogy je vidět i jako sponzor řady kulturních a sportovních akcí. Rozhovor jsme vedli v češtině, kterou Martin Herrmann po mnoha letech života v Praze dobře ovládá.
V posledních letech prakticky v přímém přenosu pozorujeme zánik liberálního tržního prostředí v energetice a příklon k budování dotovaných obnovitelných zdrojů. Co na tento trend říkáte?
Jsou to zajímavé časy. Společnost innogy jsme založili v reakci na to, co se děje v energetice. Zaměří se pouze na ty aktivity, které jsou v souladu s tzv. Energiewende. To znamená obnovitelné zdroje, sítě a prodej energie. Jsme přesvědčeni, že to byl správný krok, ale bylo s tím hodně práce.
S politikou Energiewende jste se tedy už smířili? Vzpomínám si, že bývalý šéf RWE Peter Terium se o ní zmiňoval kriticky...
My v energetice musíme akceptovat rozhodnutí politiků. Jestli s tím souhlasíme, nebo nesouhlasíme, to je jiná věc. Proto jsme RWE rozdělili na dvě části. Skupina innogy podporuje Energiewende, staví větrné a solární elektrárny a připravuje rozvodnou síť na integraci velkého počtu malých decentralizovaných zdrojů energie. A nabízí řešení, která jsou potřeba.
Není to zvláštní, že „zelená" podskupina innogy má vyšší tržní hodnotu než celý koncern RWE, i když představuje jen jeho podmnožinu?
Tak to je. Musíte se podívat, co zůstalo v RWE. Jedná se o jaderné a uhelné elektrárny, uhelné doly a podobně. A s tím všechny povinnosti spojené s jejich uzavřením a sanací. Bylo jasné, že když chceme dělat věci jinak, budeme potřebovat jiný brand a logo. Společnost RWE je historicky spjata s těžbou uhlí a uhelnými elektrárnami v Severním Porýní. V Česku jsme žádný problém se značkou RWE neměli, ale když už jsme novou společnost založili, rozhodli jsme se provést rebranding i zde. Změnu názvu jsme podpořili marketingovou kampaní a musím říci, že už 65 procent lidí v Česku zná novou značku.
Čtěte také:
Ekologické Innogy se daří. Pomohla mateřské RWE navýšit zisk
Jste si jistí, že běžní lidé si váš nový název vybavují? Tipuji, že hlavně starší lidé stále žijí v přesvědčení, že jim plyn dodává Východočeská plynárenská nebo jiné dávno zaniklé plynárny.
To se nedá vyloučit. Nikdy nezajistíte, aby vaši firmu znalo sto procent lidí. Ale skok z nuly na 65 procent je velký úspěch. Máme však v plánu pokračovat a dostat znalost naší nové značky nad 80 procent.
Vzpomínám si na dobu před zhruba pěti lety, kdy byla společnost RWE vnímána jako drahý dodavatel a zákazníci houfně přebíhali k levnějším.
To byly docela divoké časy. Bylo jasné, že po otevření trhu nemůžeme udržet všechny zákazníky - na většině území Česka byla skupina RWE monopolním dodavatelem. Logicky došlo k odlivu zákazníků. Stále máme 1,3 milionu zákazníků, kteří od nás odebírají zemní plyn, a jsme tak lídrem trhu. Pronikli jsme na trh s elektřinou, kde jsme získali 340 tisíc zákazníků, a patříme zde mezi nejúspěšnější alternativní dodavatele.
Před liberalizací jste zásobovali plynem přes 80 procent českého trhu, v loňském roce to byla už jen jedna třetina trhu. Není to málo?
Já jsem s tímto podílem spokojen. Při současné konkurenci by bylo těžké podíl na trhu navýšit. Ale stále vidím prostor k růstu na trhu s elektřinou. Cílem innogy je mít na každém trhu, kde působí, aspoň deset procent. Ale tím nechci říci, že se za měsíc musíme dostat na tuto hranici. Je to dlouhodobější vize.
V posledních letech lze pozorovat jakousi dualitu trhu. Dodavatelé umějí nabídnout aktivním klientům zajímavé ceny. Jenže pasivní odběratelé se musejí smířit se značně neatraktivní nabídkou v základním ceníku. Je takový přístup férový?
Každý zákazník je jiný. Někteří z nich jsou „price hunters“, kteří se zajímají pouze o nejnižší cenu a každý rok jsou připraveni změnit dodavatele. Ti pro nás nejsou příliš atraktivní. Ze stejného důvodu se neúčastníme ani hromadných aukcí na dodávky energií, kde někteří soutěžitelé nabízejí nereálně nízké ceny. Naše nabídka není jen o ceně, díváme se na věc komplexněji. Chceme poskytovat kvalitní a rychlé zákaznické služby, nabízet možnost fixace ceny i dodatečné služby.
Jak vidíte budoucí roli dodavatelů energií? Budou nabízet více než jen dodávku elektřiny a plynu na dohodnuté odběrné místo?
Už dnes je jasné, že pouhé dodávky plynu a elektřiny nebudou stačit. V Česku i dalších zemích střední Evropy testujeme, co vše lze prodávat a co má smysl spojit do nabídkových balíčků. Postupně rozjíždíme nabídku instalace střešních fotovoltaických panelů, záložních baterií, technologií smart home či dobíjení elektromobilů. Ale máme také mobilní tarify, nabídku pojištění domácnosti, LED osvětlení na splátky a tak dále.
Není to škoda, že v Česku nemáte žádné větší elektrárny? Ať už klasické, nebo obnovitelné zdroje.
Měli jsme v plánu stavět velkou paroplynovou elektrárnu nedaleko Prahy, ale tento záměr padl. Stejně tak skončily naše plány stavět větrné parky v západních Čechách. V dnešní době už žádné podobné záměry nemáme. Skupina innogy se zaměří jen na malé energetické zdroje, sítě a prodej energií. Nyní chystáme v Náchodě pilotní projekt, kdy starou uhelnou teplárnu nahradíme za plynové kogenerační jednotky.
Tlak na snižování emisí skleníkových plynů poroste, což povede k odklonu od spalování uhlí v elektrárnách, teplárnách i v lokálních zdrojích. Je to pro vás plynaře růstová příležitost?
Česká republika má výhodu díky velmi kvalitní plynovodní síti a vysokým skladovacím kapacitám v podzemních zásobnících. Určitě tuto příležitost využijeme. V loňském roce jsme zaznamenali změnu trendu, kdy přestal růst počet nevyužívaných plynovodních přípojek. Naopak jejich počet klesl o 941. Svou roli zde sehrály jak „kotlíkové dotace“ od státu, tak i naše úsilí.
| Martin Herrmann (49) |
|---|
| Vystudoval ekonomii na Westfälische Wilhelms-Universität v Münsteru. Svou kariéru zahájil v oboru bankovnictví. Pracoval v různých pozicích v Commerzbank v Praze a ve Frankfurtu. |
| Krátce po privatizaci českého plynárenství do rukou německé společnosti RWE nastoupil v roce 2002 do pozice finančního ředitele a člena představenstva Transgasu. Na jaře 2007 zde povýšil na generálního ředitele. |
| Po restrukturalizaci českých aktivit skupiny RWE se v roce 2012 ujal řízení mateřské společnosti RWE Česká republika, která se v září 2016 přejmenovala na innogy Česká republika. Současně je jedním ze šesti členů představenstva mateřské skupiny innogy, na starost má retailový prodej. |
| Vedle rodné němčiny hovoří plynně česky a anglicky. V Praze žije s menší přestávkou již od poloviny 90. let. |
Jako lídr na trhu s plynem byste mohli být aktivnější na trhu s plynem pro automobily. Z celkových 145 prodejních míst se stlačeným plynem CNG provozujete jen 21.
Až teď vidíme, že se trh se CNG dostal do pohybu a že má smysl investovat do vyššího počtu plnicích stanic. Stále více automobilek, teď už včetně Škody Auto, vyrábí auta s pohonem na plyn. Je to etablovaná technologie, cenově už není skoro žádný rozdíl oproti autům s pohonem na benzin. Problém, zda je potřeba dříve slepice, nebo vejce, tedy odpadá. Naši síť plnicích stanic budeme dále rozšiřovat. Postupně také začínáme budovat infrastrukturu pro elektromobily, a to i tady v Česku. Dohodli jsme spolupráci s automobilkou Nissan, budeme nabízet společně jejich osobní auta Leaf a dodávky spolu s dobíjením.
Cítíte se v současnosti více doma v Česku, nebo v Německu?
V Praze žiji už od devadesátých let, to je můj domov. Už se zde necítím jako cizinec nebo expat. Moje žena je Češka, mé děti mají češtinu jako hlavní jazyk. Ale každý týden někam cestuji - do centrály v Essenu, do Anglie, Nizozemska, Polska a dalších evropských zemí. Minimálně jeden den v týdnu se věnuji aktivitám českých společností.
Pokud byste hypoteticky dostal nabídku stát se novým ředitelem polostátní společnosti ČEZ, bylo by to pro vás lákavé?
To je zajímavá otázka, o tom jsem předtím vůbec neuvažoval. Ale myslím, že tuto příležitost přenechám jiným.
Dále čtěte:
