Je možné, ne-li pravděpodobné, že důsledky brexitu budou velmi bolestivé a Británie se bude chtít do deseti let vrátit zpět, říká Mark Thompson, šéf New York Times a bývalý ředitel BBC.
Aténské fórum o demokracii, které se v řecké metropoli konalo v polovině září, hostilo mnoho zajímavých postav současné debaty o věcech veřejných. Málokdo z přítomných toho ale o světových médiích a politice věděl víc než Mark Thompson, někdejší generální ředitel britské BBC a současný šéf deníku New York Times, pořádajícího celou konferenci. Newyorské Timesy patří mezi nejúspěšnější média současnosti, která se velmi dobře dokázala přizpůsobit digitální době. Přístup na webovou stránku New York Times si platí více než dva miliony lidí. Jde tedy o nejúspěšnější digitální předplatné na světě. Timesům navíc přeje současné turbulentní dění ve světě, jako byl brexit či nástup Trumpa. Čtenáři mají o kvalitní zprávy zase velký zájem.
Na aténském fóru o demokracii jste řekl, že Británie by se do deseti let mohla vrátit zpět do Evropské unie. Proč si to myslíte?
Řekl jsem, že je možné, že se bude chtít vrátit. Je minimálně možné, ne-li pravděpodobné, že důsledky brexitu během první dekády budou velmi bolestivé. Čistě ekonomicky. Bude se to týkat exportu, hodnoty libry, bude to mít dopad na trh práce. I kdyby se brexit nakonec ukázal jako dobrá věc, čeká nás velmi bolestivý proces. Většina může dospět k názoru, že udělala v referendu chybu, a může se pokusit iniciovat opětovné připojení k EU. Ale to už bude velmi složité. Evropská unie pak bude trvat minimálně na tom, aby Velká Británie vstoupila též do eurozóny. To bude pro Velkou Británii nesmírně těžké přijmout. Příběh členství Velké Británie v EU ale ještě zdaleka neskončil.
Co se týče ekonomických důsledků brexitu, libra oslabuje. To přece může být v krátkém období pozitivní. Zejména pro export.
Zajisté. Britským exportérům a velkým společnostem, které mají příjmy v dolarech, se zisky v librách ohromně zvýšily. V krátkém období to skutečně může být pozitivní. I pro nastartování výroby. Ale oproti tomu jsme také země, která mnoho věcí dováží, a spotřebitelé velmi rychle zjišťují, že zboží ze zahraničí zdražuje. Máme také svá specifická odvětví, jako jsou finanční služby, které závisejí na globálním trhu. Při vyjednávání s Evropskou unií o fungování těchto služeb v Evropě nebude ze strany EU příliš velká shovívavost, protože jsou země, které chtějí naše finanční služby přetáhnout k sobě. Budeme muset také vyjednat dvoustranné dohody s mnoha státy. Švýcarsko domlouvalo podobné dohody po dlouhé a dlouhé roky, má stovku bilaterálních smluv. Počáteční krátkodobá stimulace ekonomiky následovaná vyšší inflací a vzrůstajícími ekonomickými potížemi je velmi pravděpodobný scénář pobrexitové éry. Ale nikdy dosud se to nestalo, takže přesné důsledky dopředu neznáme.
Většina může dospět k názoru, že v referendu udělala chybu, říká Thompson (Foto Profimedia.cz)
Bavíme se o důsledcích pro Británii. Ale může být brexit budíčkem také pro Brusel?
Myslím, že brexit do určité míry stmelil zbytek EU. Může se nakonec ukázat, že bylo velmi dobře, že se tohle Evropské unii přihodilo. Je Evropská unie schopná hlubší reformy? To brzy zjistíme.
Některé středoevropské země se odklánějí od jádra Evropské unie. Zejména Polsko a Maďarsko. Proč směřují k autoritářské vládě?
Některé středoevropské země, zvláště Polsko a Maďarsko, opravdu vykazují znaky autoritářské vlády, méně se soustředí na demokracii a svobodu slova. Má to jistě i spojitost s událostmi v Rusku a Turecku.
Vidíte kořeny také v nacionalismu, oživování národoveckých duchů z minulosti?
Ano. Nemyslím si, že to povede přímo k rozchodu s EU, ale další úvahy o integraci a federalizaci EU už by nemusely tyto země zahrnovat. Jakkoli je to formalizované, už dnes máte dvourychlostní Evropu. Na jedné straně v čele s Francií a Německem, které se snaží jednotný trh posunout k jednotné ekonomice, k větší koordinaci fiskální politiky. Na druhé straně máte země, které v tomto procesu nebudou hrát tak důležitou roli, budou součástí jakéhosi vnějšího okruhu. Tyto státy nebudou muset akceptovat všechna současná evropská pravidla. Součástí tohoto vnějšího okruhu mohla být i Británie. Je proto dost dobře možné, že kdyby byl David Cameron požádán o dohodu s EU o deset let později, klidně se mohl dohodnout. I bez brexitu.
Nepřehlédněte: Britové chystají záložní plán pro případ nedohody o brexitu
Vedl jste osm let britskou veřejnoprávní BBC, teď jste šéfem soukromých The New York Times. Jaký je rozdíl mezi řízením veřejnoprávního a soukromého média?
New York Times (NYT) je sice soukromá společnost, ale má velké ideály. V některých věcech je kulturně velmi podobná BBC, přestože je to americká společnost sídlící v New Yorku a jsou tady samozřejmě jasné kulturní rozdíly mezi USA a Velkou Británií. Hlavní úkol je však u obou médií velmi podobný: Máte globálně velmi cennou a důležitou mediální značku a je třeba přemýšlet, jak ji přizpůsobit digitální budoucnosti. Musíte přemýšlet nad tím, jaké změny to vyžaduje.
Kmen předplatitelů NYT na webu roste každý rok přibližně o 40 procent. Jak důležitý zdroj příjmů to pro vás je?
Naše digitální předplatné roste o 40 až 45 procent za rok. Je tam stále velký potenciál. Máme už přes dva miliony digitálních předplatitelů a stále ještě milion u tištěných novin. Nevidím důvod, proč by jich v budoucnu nemohlo být až deset milionů.
Vynahradí vám nárůst digitálního předplatného pokles příjmů z tištěné reklamy?
Ano, dokonce více než vynahradí. Takže příjmy celé společnosti rostou a ziskovost také. Většina evropských titulů je stále v pasti nízkých příjmů z digitálního předplatného, které nedokážou vynahradit pokles z tištěné reklamy. Proto škrtají ve svých redakcích. Já říkám, že tím řežou do svých tepen. My neškrtáme, snažíme se udržet rozpočet na redakci pořád stejný. Investujeme, kde můžeme. Mimochodem máme dnes přibližně stejný počet novinářů jako před dvaceti lety.
Podle Thompsona budou důsledky brexitu bolestivé (Foto Profimedia.cz)
Kde je klíč k takovému úspěchu s digitálním předplatným?
Máme velký domácí trh, NYT jsou mezinárodní noviny, máme globální reputaci. Zadruhé NYT začaly působit v digitálním prostředí velmi brzy. Webovou stránku jsme spustili už v roce 1996. Stále navíc zkoumáme, jak zpříjemnit našim uživatelům čtení placeného obsahu.
Jak lidi přinutit platit za zprávy? V Evropě většinou nejsou zprávy tím, za co by lidé byli ochotni utrácet.
Měl byste si dávat pozor na zevšeobecňování. Mnoho novinářů si myslí, že lidé za zprávy platit nechtějí. Je velmi zvláštní, že pracujete v profesi, o které sami tvrdíte, že její výrobky si nikdo nechce koupit. Vezměte si, že jste švec a šijete boty, o nichž zároveň tvrdíte, že si je nikdo nekoupí. Není trochu zvláštní dělat něco, co je podle vás bezcenné? Když NYT v roce 2011 spustily své digitální předplatné, hodně lidí v USA říkalo, že za to nikdo nebude ochotný platit. Ale my teď máme třistamilionový byznys (v dolarech - pozn. red.), o kterém ještě před několika lety mnozí říkali, že bude nulový. Tím chci říct, že nikdy nezjistíte, jestli lidé budou ochotni platit za zprávy, dokud se jich nezeptáte. Ale nechte jim zároveň prostor mimo placený obsah.
Nechte je, aby si vyzkoušeli některé novinářské produkty zadarmo. Lidé si navíc zvykají na to, že pomocí moderních přístrojů platí například za aplikace Applu, že platí za Uber, stále více utrácejí online za potraviny, ochotně dokonce platí za Netflix a Spotify. Zvláště v tomto nejistém světě existují lidé, možná menšina, kteří chtějí zaplatit za přístup k velmi kvalitním zprávám. Myslím, že tato ochota všude na světě poroste. Pokud mi říkáte, že ochota platit za zprávy je v Evropě menší než v USA, já s vámi souhlasím, ale zároveň si myslím, že právě teď se většina evropských médií snaží rozvíjet svůj placený obsah. Je to ale velmi odlišné od budování oddělení pro předplatitele tištěných novin. Vyžaduje to mnoho nových dovedností, které se mediální společnosti musejí naučit. A podle mne mnoho těch pokusů v Evropě bylo dosud spíše nedotažených a dělali je lidé, kteří stejně nevěřili tomu, že to funguje.
Zpoplatněný obsah jako překážka? V USA zachraňuje noviny
Mluvíte o kvalitní žurnalistice, za kterou jsou lidé ochotni platit. Vytváří mohutný nástup falešných zpráv (fake news) prostor právě pro tuto kvalitní novinářskou práci, kterou je možné prodávat čtenářům?
Určitě. Fake news nejsou žádná dobrá věc, ale dokážou zvýraznit potřebu kvalitních zpráv zejména u přemýšlivých čtenářů. Aktuální události ve světě, jako byl brexit nebo nástup Trumpa, mediálnímu byznysu svědčí. Většina těch zpráv je negativních a ty vždycky prodávaly noviny. Lidé zvlášť v této době chtějí větší záruky, že zdroje těchto informací jsou spolehlivé. A to nám také pomáhá.
Ve vaší nedávné knize kritizujete současný politický diskurz, který odmítá vědecké poznatky a pohrdá experty. Doslova v ní píšete, že jakákoli vyřčená slova mohou být dnes pokládána za zbraň ve férové hře. Jakou roli v tomto trendu hrají sociální média?
NYT jsou velmi široce rozšířeny na sociálních sítích. Jsem přesvědčen, že nakonec je to pro nás výhodné. Chceme být jako médium součástí debat, chceme dělat novinařinu, která je vlivná. A velká část této debaty se dnes odehrává na sociálních sítích. Je ale také pravda, že sociální média hrají velkou roli v rozšiřování falešných zpráv. Ne že by si to Mark Zuckerberg (zakladatel Facebooku - pozn. red.) nebo kdokoli jiný přál, ale lidé prostě rádi sdílejí zajímavý obsah, čímž jsou často i falešné zprávy.
Kde jsou kořeny této nenávisti vůči expertům, vědě?
Je to hluboko zakořeněné. Stále znovu to ožívá. Narativy jsou staré. Jen si vzpomeňme na odmítání vakcín před stovkami let, všechny ty příběhy o doktoru Frankensteinovi. Ty příběhy tvrdí, že věda je snadno zneužitelná ke zlu, může být zdrojem zla, musíme se jí bát, dokáže stvořit jaderné zbraně…Věda je vystavena téže nedůvěře, která panuje vůči politikům, lékařům, právníkům. A je tu také ideologie. Pokud bych chtěl vědět, jestli věříte ve změnu klimatu, nebo ne, ta nejlepší otázka je: Koho volíte - pravici, nebo levici? Pokud volíte pravici, je pravděpodobnější, že klimatické změně nevěříte. Změna klimatu odkrývá mnohem širší pozadí vašich předsudků. Při debatě o klimatických změnách se mnozí ptají: Není to celé jen konspirace liberálů? Lidé popírají vědecké poznatky, protože se jim to hodí k jejich ideologii.
Jak můžete jako seriózní médium soutěžit se zájmem lidí o sociální média?
Nevnímám sociální sítě jako rivala naší webové stránky. Sociální sítě rozšířily náš zásah. Z marketingového hlediska je to velmi cenné. Díky těmto platformám jsme se stali globálním hlasem. Díky nim jsme nyní schopni přitáhnout 150 milionů aktivních uživatelů měsíčně, přitom NYT byly zvyklé prodávat milion dva miliony výtisků pouze v New Yorku nebo jeho okolí. Rád bych díky našemu působení na sociálních sítích vydělal ještě více peněz a propojil je více s naším placeným obsahem.
| Mark Thompson (60): |
|---|
| · Narodil se v Londýně v roce 1957, vzdělání získal na jezuitské škole Stonyhurst College, poté vystudoval na Oxfordu angličtinu na místní Merton College. |
| · Už na Oxfordu redigoval studentský časopis Isis, od roku 1979 pracoval v BBC (nejprve jako redaktor, později jako vedoucí několika oddělení). |
| · V letech 2004 až 2012 byl generálním ředitelem BBC, ještě předtím byl šéfem britského kanálu Channel 4. |
| · Od listopadu 2012 působí jako CEO v The New York Times Company. |
| · V roce 2016 napsal knihu Enough Said: What’s Gone Wrong with the Language of Politics? (Už dost: Co se stalo s jazykem politiky?), kde popisuje odmítání vědy a pohrdání experty při politických debatách a kritizuje důraz na falešnou vyváženost zpráv, kdy se opačným názorům poskytuje stejný prostor, i když názor jedné strany může být zjevně nepravdivý. |
