Ke školám a do historických center herny nepatří. Přesto nelze zastírat, že herní průmysl je u nás zákonným podnikáním a jako k takovému by se k němu mělo i přistupovat. Tvrdí to šéf Sazky Petr Hušák, který Profitu poskytl příspěvek k aktuálnímu tématu.
Petr Hušák
Autor: Jakub Stadler
Neznám mnoho norem, jejichž přípravu by doprovázela stejně rozsáhlá diskuze jako nový herní zákon. Vedle názorů zcela podložených a legitimních se v ní objevují bohužel také tvrzení účelová a lživá. Nebráním se změnám, které by zohlednily technologický vývoj, zprůhlednily herní průmysl včetně provozovatelů a minimalizovaly rizika, spojená s účastí mladistvých nebo nezodpovědným hraním.
Za vznešenými cíly peníze
V každé společnosti existuje poptávka po hrách a loteriích. Není-li uspokojena v rámci regulovaného podnikání, otevírá se prostor pro nelegální aktivity probíhající mimo dohled institucí, především státu. S řadou oponentů se proto shodnu například v tom, že herny nepatří do historických center, do blízkosti škol, veřejných institucí či zdravotnických zařízení. V tom, že je třeba co nejpřísněji postihovat porušování zákazu hry mladistvých i v názoru, že on-line sázení s sebou přináší řadu rizik, kterým je třeba předcházet.
Problém nastává, když se za rádoby vznešenými cíli skrývají finančně motivované zájmy. Mám na mysli především kritiku centrálních loterních systémů s interaktivními videoloterními terminály ze strany provozovatelů klasických výherních hracích přístrojů nebo farizejský přístup některých zástupců měst a obcí.
Přímo proti základnímu poslání sázek a loterií směřuje navrhovaná změna zákona o správních poplatcích. Ve svých důsledcích nejde o nic jiného než o znárodnění části prostředků, které herní průmysl vytváří pro veřejně prospěšný sektor. V případě naší společnosti by takové ustanovení vedlo nejen k zastavení jakýchkoli odvodů sportovním a tělovýchovným sdružením, ale i k faktické nemožnosti splácet emisi dluhopisů, vydanou v souvislosti s výstavbou víceúčelové arény.
Za absurdní, nerealizovatelné a byrokraticky nezvládnutelné považuji povolovací řízení, přesouvající veškeré rozhodování do pravomocí měst a obcí. Při vší úctě k práci starostů a zastupitelstev si nedokážu představit, jak by povolovali, kontrolovali a regulovali třeba internet, audiotextové nebo televizní hry… Největší radost by měli nelegální zahraniční provozovatelé, kteří se nikoho ptát nemusejí.
Zpřísnění hranic pro odvody
K vůbec největšímu, skokovému rozmachu výherních hracích přístrojů u nás přitom došlo poté, co novelizace loterního zákona svěřila pravomoci při jejich povolování právě městům a obcím. A naopak – rozvoj z pohledu komunálními politiky tolik kritizovaných videoterminálů vedl k tomu, že odvody na veřejně prospěšné účely rostly v loňském roce dvakrát rychleji než příjmy herního průmyslu jako celku.
Nemám nic proti zpřísnění hranice a podmínek pro odvody prostředků na veřejně prospěšné účely. Naopak, herní průmysl tím naplňuje svoje základní poslání. Platí ovšem nepřímá úměra – čím více poplatků do státního rozpočtu, tím menší prostředky pro veřejně prospěšný sektor. A míra povinných odvodů v herním průmyslu je již v současné době výrazně vyšší než zdanění v jiných odvětvích. Sám bych ale navrhoval zpřísnění licenčních, vykazovacích a odvodových povinností pro provozovatele, stejně jako omezení počtu licencí, herních míst a přístrojů.
(redakčně kráceno)
