Ministr obrany Martin Stropnický se kandidatuře na prvního místopředsedu ANO nebrání, ale proti vůli Andreje Babiše nepůjde
Víc než chování komunistů a estébáků za totality vadí Martinu Stropnickému podrazy, které dělají lidé dnes. Proto prý také nemá takový problém třeba s šéfkou pražského ANO Radmilou Kleslovou. „Ale nikdy jsme spolu nejednali. Asi bychom se měli potkat. Už jsem to říkal i panu předsedovi,“ říká Stropnický.
* Nominací do vedení strany jste asi získal méně, než jste očekával…
Já jsem neočekával vůbec nic. Nejsem žádný bájný pištec, za nímž kráčejí davy. Relativně pozdě jsem si řekl, že bych to měl zkusit. Není úplně ideální, když je ministr silového resortu s velkým rozpočtem a odpovědností nějakým řadovým členem. Ten sněm bude navíc určitým zlomem.
* V jakém smyslu?
V programovém zpřesňování. V tom, co se nám vyčítá. Do značné míry neprávem, protože program máme. Jak řekl Andrej Babiš, jsme pravicová strana se sociálním cítěním, na čemž mi nepřijde nic mlhavého ani nejasného. Existuje think tank, který zatím není důsledně rozdělen na jednotlivé programové oblasti. A právě na této práci bych se rád podílel.
* Kdybyste získal přímo na sněmu podporu na funkci vyšší, než na kterou jste nominován, tedy na prvního místopředsedu, přijal byste tu výzvu?
Moc si nedokážu představit, že se to dá spojit s funkcí ministra obrany.
* Přesto, kdybyste byl členy hnutí ke kandidatuře vyzván, šel byste do toho?
Záleželo by na tom, jak by ta podpora byla silná. Když pan předseda výslovně jmenoval pana Faltýnka jako toho, kdo by se měl stát prvním místopředsedou, tak příliš neočekávám překvapení. Nešel bych do toho určitě proti vůli předsedy. Nemůže to fungovat, pokud předseda s prvním místopředsedou nebudou ideálně sestavený tandem.
* A vy s panem Babišem byste byli dobrý tandem?
Tak pan Babiš svoji preferenci pana Faltýnka vyjádřil. Ale mě to rozhodně nijak nediskvalifikuje.
* Není ta výslovná podpora Andreje Babiše Jaroslavu Faltýnkovi dána tím, že se předseda chce obklopit svými dlouholetými spolupracovníky? Necítíte ze strany Andreje Babiše nějakou nedůvěru k vám jako k člověku, kterého nezná tak dlouho jako lidi z Agrofertu?
Necítím nedůvěru. Cítím jeho přirozenou potřebu mít v bezprostředním okolí lidi, které poznal jako dlouhodobě spolehlivé.
* Vy jste přece už vystupoval jako číslo dvě hnutí ANO v kampani před parlamentními volbami v roce 2013. S Andrejem Babišem jste natáčeli předvolební spoty. Nemáte pocit, že jste byl pro hnutí dobrý jako marketingová tvář, ale když se teď rozhoduje o funkcích, tak už se s vámi tolik nepočítá?
Takhle to vůbec nevnímám. Dostal jsem obrovskou porci důvěry, že jsem tam, kde jsem. Ministerstvo obrany není nějaká klidná zátoka.
* Už jste se potkali s pražskou předsedkyní Radmilou Kleslovou, která vám v lednu nedovolila vystoupit na pražském sněmu hnutí?
Potkali jsme se v rámci takových akcí, jako bylo třeba sledování volebních výsledků. Ale nikdy jsme spolu nejednali. Asi bychom se měli potkat. Už jsem to říkal i panu předsedovi.
* Chcete být ve vedení s někdejší příslušnicí komunistické rozvědky, kterou Radmila Kleslová byla před rokem 1989?
(dlouze mlčí) To není na jednu krátkou větu. Já patřím ke generaci, která byla postižena normalizací. Samozřejmě řada komunistů se snažila, abych to opravdu neměl lehké. Ale někteří jednotlivci ze strany, i když jich bylo podstatně méně, mi pomohli.
* Promiňte, tady asi nejde o pouhé členství ve straně, ale o poměrně těsný způsob spolupráce s totalitním režimem…
Ta doba byla nějakým způsobem nepřirozená. Jestli někdo někomu v pětadvaceti nabídl, že bude cestovat, což byla vysněná věc pro všechny, nebo jestli mu nabídl o pár stovek víc, tak bych to dokázal jako křesťan vstřebat a pochopit. To však neznamená, že bych to udělal. Ale mně mnohem víc vadí, když v demokratickém státě jsou lidé, kteří dělají svinstvo a nikdo je k tomu nenutí. Dělají to ze svého vlastního rozhodnutí a prospěchu. Myslím si, že to je daleko větší problém naší společnosti – jakým způsobem je tolerantní k totálním charakterovým selháním v těch posledních pětadvaceti letech.
* A není problém, že Radmila Kleslová po revoluci pracovala jako asistentka sociálnědemokratických poslanců a zároveň dělala lobbistku pro některé tehdejší státní společnosti i třeba pro Agrofert?
Já o tom nevím. Opravdu nejsem analytik životopisu paní Kleslové. Neberte to jako alibismus. Je asi jasné, co já jsem za typ člověka. S paní Kleslovou asi nejsme z jednoho vrhu. Ale je potřeba i s těmito lidmi najít řeč, pokud jde o něco, co má smysl. Když neseženu podporu pro zákony, které jsou objektivně prospěšné, tak ji musím hledat i u lidí, s kterými bych třeba nešel do kajaku.
O autorovi| novotnyj@mf.cz
