Každý den budeme vydělávat deset tisíc a pomalu vytvářet majetek, říká šéf a hlavní spolumajitel Trinity Bank Radomír Lapčík.
Zlínský patriot Radomír Lapčík je typický konzervativní bankéř. Nemá rád přílišné riziko, chce pomalu skládat korunu ke koruně, které nakonec dají dohromady pěkný balík. Jen si počkat. Za konzervativní slupkou se však skrývá i něco málo vizionářské duše. Se svou firmou SAB Finance, která pro firmy mění české koruny na zahraniční měny, se vydal do Londýna, na Maltě koupil za dvě stě milionů malou banku, otevřel kancelář na Wall Street a chce zprostředkovávat rychlé platby po celém světě.
Neortodoxně přistupuje i k vlastním zaměstnancům. V Trinity Bank zavedl čtyřdenní pracovní týden, aby se jeho lidé „mohli věnovat rodině“. Věří, že tudy vede cesta. „Postupně na čtyřdenní pracovní týden přejde celý svět,“ je přesvědčen Lapčík.
Říkáte, že už na vysoké škole jste měl sen vybudovat banku. Jak vás to napadlo?
Moje kořeny jsou spjaté se spořením. Už můj děda pro nás vnuky spořil, učil nás pracovat a chodit na brigády. Také si myslím, že je to správná cesta životem, pracovat a spořit a tímto způsobem dosáhnout nějakého bohatství, splněného snu. Druhá věc je, že v roce 1995 tady byly zejména státní banky, takže jsem chtěl přenést do Česka kvalitu švýcarského bankovnictví. Proto jsme v Moravském peněžním ústavu (dnes Trinity Bank) začínali s privátním bankovnictvím.
Vy jste v té době znal kvalitu švýcarského bankovnictví?
Zhmotnil jsem si ji na základě návštěv Švýcarska, rozhovorů s klienty těch bank, filmů, čtením článků, takže jsem si vytvořil svou vlastní představu, která - jak se ukázalo - nebyla tak vzdálená Curychu či Ženevě. Hlavní je orientace na klienta a vztah s ním. U nás teď už do banky a na klientské akce či valné hromady chodí druhá generace, tedy synové a dcery původních klientů. Za těch pětadvacet let je to vícegenerační. Stejně tak na straně bankéře může přecházet banka do rukou potomků.
Nová vlna českého byznysu: Expanduj, dokud můžeš
Proč vám ten sen vytvořit banku trval 23 let? Bankovní licenci jste získali až na konci minulého roku, a to na třetí pokus.
Od krize přicházel exponenciální nárůst bankovní regulace. My jsme ji museli implementovat do našich procesů. Ta regulatorní náročnost pořád běžela před námi, protože se zaváděla nová a nová legislativní opatření. Teď byl chvilku klid, takže jsme požadavky splnili, protože pro malou banku je náročné splnit unijní regulaci, která je šitá na míru velkým bankovním domům. Museli jsme také pořád navyšovat kapitál, protože vezměte si, že před deseti lety byla kapitálová přiměřenost osm procent, z toho Tier 1 (hlavní ukazatel kapitálové přiměřenosti - pozn. red.) byl čtyři procenta. Dnes je najednou kapitálová náročnost čtyřikrát větší.
Z čeho jste ho navyšovali?
Hodně peněz pochází od našich klientů. Mají zájem se podílet na rozvoji banky, protože bankovnictví je trvale ziskové podnikání. Dnes máme kapitál 1,7 miliardy korun a naše přiměřenost je téměř 19 procent. Mně je v tomto blízké Německo, takový soustavný rozvoj. My se nechceme rozvíjet skokově nebo exponenciálně. Chceme zvyšovat kvalitu služeb.
V bance teď máte deset tisíc klientů. Pořád platí, že do tří let chcete získat dalších 20 tisíc?
Chceme se rozvíjet postupně. Teď máme tři pobočky. Celkově vyrosteme na pět poboček a to bude stačit. Chceme mít spokojené klienty, spokojené zaměstnance a spokojené vlastníky. Proto jsem zaměstnancům dal výzvu, že pokud budou plnit stanovené cíle, mohou mít čtyřdenní pracovní týden. Myslím, že společnost je na to zralá. Posunuly se technologie. Každých padesát sto let se životní úroveň zlepšovala a teď už dlouho k žádnému zlepšení nedošlo.
Myslím, že lidé si zaslouží, aby část agendy převzaly technologie a oni se mohli víc věnovat sobě a svým rodinám. Myslím ostatně, že postupně na čtyřdenní pracovní týden přejde celý svět. Globálně už nejsou žádné další miliardy volných zaměstnanců. Za deset let se zaktivovalo 1,5 miliardy volných zaměstnanců v Číně a Indii. Oni sami dokonce už vytvářejí kapitál, který hledá zaměstnance zase zpátky v původních destinacích jako Evropa a Spojené státy. Říkám tomu globální zpětná vlna. Do Indie či Číny se investoval obrovský kapitál, který potřebuje lidi, a ti už nejsou. Míří tedy zpátky tam, odkud byl dřív investován. Lidé proto nejsou a firmy se budou muset věnovat vlastním zaměstnancům čím dál víc.
Chcete být v Česku například něco jako J&T Banka, která se soustředí na privátní, tedy bohatší klienty?
Ne. Chceme být opak J&T. Postupujeme baťovsky: z kapek moře, z haléřů miliony. Soustavnou péčí o klienty budeme každý den vydělávat deset tisíc a z toho se bude vytvářet náš majetek. Nebudeme tedy dělat žádné velké obchody. Základem bohatství je vlastně vzorec pro složené úrokování. Jak řekl Goethe, je to osmý div světa. Čas se při rozmnožování kapitálu nedá nijak obejít, spousta lidí zkouší růst přes velké zadlužení, ale v zásadě to nejde. Chceme přinést prvky privátního bankovnictví do retailu. Chceme přinést kvalitu, jako například pan Jančura zlepšil v Česku kvalitu cestování autobusem a nabízí komfortní byznys class v rámci economy class. Náš směr je stejný. Přinášíme kvalitní pracoviště, diskrétnost.
Čtěte rozhovor: Fait: Ekonomika zpomalí. A pak začnu nakupovat
Když chcete každému klientovi věnovat péči jako těm bohatším, je to samozřejmě nákladné. Smíříte se s nižšími zisky?
My nepotřebujeme klienty ždímat a posílat výnosy akcionářům, například na úrovni 14 procent zhodnocení kapitálu, jako to dělají jiné velké banky. Náš cíl je roční výnos sedm procent. Ano, budeme tedy mít nižší zisky než ostatní banky. Druhá věc je, že v současnosti probíhá elektronizace bankovnictví a vytrácí se osobní vztah s klientem. My chceme konzervativně ten vztah s klienty udržovat.
Budete vyplácet dividendy?
Ano, cílem je vyplácet akcionářům pět procent zisku a postupně se dostat na sedm procent. Budeme tedy vyplácet skoro celý náš zisk.
Zmínil jste dříve, že byste chtěl jít s bankou na burzu. Platí to stále?
Trinity Bank vlastní řádově deset tisíc akcionářů, a proto je likvidita akcií důvodné téma. Již nyní zajišťujeme likviditu pro akcionáře, ale obchodování na burze je samozřejmě nejvyšší forma.
Když jste tak konzervativní, proč se jmenujete moderně Trinity Bank? Máte rád tu postavu z filmu Matrix?
Nemá to souvislost s Matrixem. Je to značka na dalších minimálně dvacet let. Počítá s tím, že budeme růst do zahraničí. S tím, že další generace budou víc používat angličtinu.
| Radomír Lapčík (49) |
|---|
| • V šestadvaceti letech založil záložnu Moravský peněžní ústav, který se letos přeměnil na Trinity Bank. |
| • S 9,81procentním podílem patří k největším akcionářům banky. |
| • Patří mu největší tuzemský obchodník s devizami SAB Finance, který má pobočku v Londýně a New Yorku. |
| • Je rovněž 100procentním vlastníkem FCM Bank na Maltě. |
| • V roce 2008 se stal podnikatelem Zlínského kraje, vyučuje na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně a věnuje se také filantropii - založil nadační fond Credo CZ. |
| • Jeho sestrou je popová zpěvačka Dasha. |
Zahraničím máte na mysli Slovensko, kde působí vaše další firma SAB Finance (největší tuzemská společnost poskytující firmám devizové obchody)?
Ne, vůbec. Z hlediska dalšího růstu jsme se potřebovali napojit na eurozónu. A jediná anglicky mluvící země v eurozóně je Malta, pominu-li Kypr. Proto jsem koupil banku na Maltě a Evropskou centrální bankou jsem byl schválen jako koncový vlastník, takže rozvíjím tuto banku na Maltě. Myslím, že není mnoho Čechů, které by ECB schválila. Chceme růst hlavně na západ. A proto máme platební instituci v Londýně. Také jsme dva roky dopředu reagovali na případný brexit, protože Británie podle všeho vypadne z Evropské unie.
Z čeho to financujete? Takový rozvoj nebude levný.
Firma SAB Finance je zisková, takže peníze jdou z této mojí firmy. Loni vydělala sto milionů korun, a to jsme hodně investovali.
Řekněte nám něco o své bance na Maltě.
Chtěl jsem něco, co není zatíženo historií. Banku, která není zatížena úvěry, ale má startovní pozici. Tak jsem koupil FCM Bank. Její původní koncový vlastník byl z Kalifornie. Koupili jsme ji za více než 200 milionů korun a teď tam budujeme tým asi dvaceti lidí.
Bude SAB Finance nějak propojena s FCM Bank a Trinity Bank?
Ano. Už jsou. FCM Bank je vnučkou SAB Finance. Trinity Bank je ale zcela samostatná entita.
Proč chcete vůbec jít do zahraničí? Nevidíte příležitosti v Česku?
SAB Finance pracuje pro 16 tisíc českých a nadnárodních firem, které působí v tuzemsku. V Česku jsme jednička, co se týče spotových devizových operací. Na zahraniční měny jim směníme ročně zhruba 200 miliard korun. S tímto modelem chceme jít do zahraničí. Na český trh jsme vstoupili jako poslední a stali jsme se jedničkou. Oproti bankám jsme nabídli lepší podmínky a lepší služby. Měníme klientům peníze výrazně levněji, vyděláváme na výrazně nižším rozdílu mezi nákupem a prodejem měny. Na příkladu Ryanairu, který byl letos poprvé ve ztrátě, vidíme, že do všech oborů podnikání vstupuje brutální globální konkurence. A přijde i do bankovnictví. Všechny finančně technologické společnosti teprve přicházejí. A SAB Finance je vlastně už pět let takový fintech.
Komu chcete nabízet směnu měn v Londýně?
V Londýně máme kanceláře přímo v okurce (180metrová budova v londýnské City, neformálně je známá jako Gherkin čili nakládaná okurka, nebo také Swiss Re Tower - pozn. red.), máme už dva roky platební licenci od britského regulátora. Jako první oslovujeme nadnárodní firmy, které jsou našimi klienty už teď v Česku. Výhoda je, že v Británii působí mnohem víc nebankovních subjektů, takže firmy jsou na ně zvyklé. Londýn je světové finanční centrum, takže se z něho postupně můžeme dívat na celý svět. Už nyní jednáme s čínskými bankami, abychom pro klienty dokázali zajistit platby do druhého dne. Dalším směrem jsou pak Spojené státy. Pak budeme schopni působit celosvětově.
Nový trend v českém byznysu: rodinné investiční kanceláře
Budete tedy otevírat kanceláře i v dalších finančních centrech?
Určitě ano, zahraniční expanze SAB Finance pokračuje v dalších zemích. V dubnu letošního roku bylo založeno zastoupení společnosti SAB na Wall Street v New Yorku s názvem SAB NY LLC. Analyzujeme trh ve Spojených státech jak z hlediska obchodních příležitostí, tak z hlediska regulace.
Na to, že jste začínal s malou záložnou ve Zlíně, máte velké plány...
Jsou to logické kroky. Jeden za druhým. Díky maltské bance jsme v eurozóně, teď potřebujeme dojednat přímý platební styk na další největší devizové trhy, což je Čína a Spojené státy, tedy juan a dolar.
Čína se vám zdá perspektivní?
Nejde jen o směnu peněz, ale i o to, aby platby byly rychlé. Chybně se například říká, že Čína zpomaluje, ale v Číně jen zpomaluje ekonomický růst, čili pořád jejich ekonomika roste. Je to druhá největší ekonomika na světě a bude první.
Jste ekonom, přednášíte na zlínské univerzitě. Vidíte v Číně nějaká rizika?
My se soustředíme na platby a směnu. Nechystáme v Číně žádnou úvěrovou angažovanost, abychom někomu půjčovali. Rizika vidím spíše v Itálii. Je to největší globální systémové riziko v současnosti. Co se týče Spojených států, prezident Donald Trump chce být znovu zvolen, takže se bude ze všech sil snažit, aby nedošlo k výkyvům.
Dále čtěte:
