Šéf Vítkovic: Arbitráž s podnikateli Beranem a Komárkem je zmanipulovaná

A napište tam, že toho našeho generálního nedáme. Bez něj by tu nic nebylo, žádná práce, žádné peníze, tvrdí zapáleně starší muž nad několikatunovým ingotem oceli. Stojíme v jedné z mnoha výrobních hal společnosti Vítkovice Heavy Machinery, která patří do uskupení firem kolem holdingu Vítkovice.

Majitel holdingu a jeho generální ředitel Jan Světlík již několik let vede obchodní spory o miliardy korun s podnikateli Davidem Beranem a Karlem Komárkem mladším. „Současné dění je už otravné. Trestních oznámení a různých udání nebo údajně čestných prohlášení bývalých kolegů, kteří zjevně lžou, je tady nepřeberné množství,“ tvrdí Světlík. Po pražských kavárnách se už několik let vykládá, že Světlíkovy Vítkovice na tom nejsou ekonomicky moc dobře.

Je to tradiční otázka, ale kdy už konečně zkrachujete?

No, letos to zase nevypadá.

Stejné zdroje tvrdí, že už banky nechtějí dál financovat firmy z vaší skupiny, zhoršují se ekonomické výsledky, v brzké době prý kvůli tomu budete muset některé podniky odprodat…

Pravda je vždycky odlišná od toho, co se povídá po pražských kavárnách. Od konce loňského roku se naše hospodářské výsledky výrazně zlepšují. Náš byznys se teď rozjel, což potvrdila i čísla za první letošní pololetí. Některým firmám ze skupiny se daří excelentně, některým dobře. Pokud by tady nebyla záležitost s dokončením elektrárny v Turecku, kde se opravdu trápíme, tak u nás žádné problémy nejsou.

Je Turecko zásadním problémem?

Ne, ale je to vždy nepříjemné. Je tu patrný střet kultur. V době, kdy by se mělo pracovat, se slaví různé svátky. V zásadě nám v těchhle zemích chyběla zkušenost s tím, jak motivovat lidi k práci. Využíváme mnoho místních dodavatelů, se kterými neustále řešíme tyhle problémy. Ale jsem přesvědčen, že projekt zdárně dokončíme. První blok elektrárny je hotový, stáčí jej nahodit a připojit k síti. Druhý blok se dokončuje. Samozřejmě vždycky mohou nastat nějaké komplikace.

Vítkovice jsou proti konkurenci ve výhodě, protože mají uzavřený výrobní cyklus. Na druhé straně je firma podle některých odborníků příliš rozbujelá, budete strukturu osekávat, nebo přikupovat další firmy?

Ne, určitě nebudeme košatět, dospěl jsem ke stejnému závěru. I proto jsme přišli s novou strategií Metal Evolution. Označili jsme tři obory, skupiny, které se budou rozvíjet. Zbytek činností redukujeme, některé firmy fúzují. Skupina se výrazně zmenšila, o několik společností.

Které tři oblasti budete rozvíjet?

Uzavřený výrobní cyklus, do kterého na začátku navezete šrot a na konci vyjede špičkový strojírenský výrobek, v tom jsou Vítkovice silné. Další oblastí jsou výrobky s vlastním know-how a třetí jsou služby. Služby, kam spadají mimo jiné informační technologie, generální opravy a zkušebnictví, se dnes na obratu Vítkovic podílejí zhruba pěti miliardami korun. Tahle částka bude ještě růst.

Jenže třeba v kauze dodávek IT systémů pro ministerstvo práce a sociálních věcí se o společnosti Vítkovice IT Solutions nemluvilo zrovna s uznáním… V informačních technologiích jsme odvedli špičkovou práci, to, že se některé systémy politicky někomu nelíbily, je jiná věc. Nicméně si stojím za tím, že jsme postavili špičkové technologie, budoucnost nám dá za pravdu. Bez nich bude mít ministerstvo mnohem více problémů.

Když jsme u těch kauz. Další jsou spojené s Vítkovicemi již několik let. Jsou to spory, které vedete s miliardáři Davidem Beranem a Karlem Komárkem mladším. Nedávno jste prohrál arbitráž, podle které musíte Beranovi zaplatit 1,69 miliardy korun… Nic jsem neprohrál, protože žádná arbitráž nebyla, neexistovala rozhodčí doložka. To, že si někdo rozhodčí doložku vycucá z prstu, a ještě k tomu se posuzuje něco, co již bylo rozsouzeno, považuji za zcela skandální záležitost. Pro mě z toho žádný závazek neplyne. Až dostaneme oficiální rozhodnutí, tak to dáme k normálnímu soudu, kde se pravda ukáže.

Jste si tak jistý?

Dva komerční advokáti si z našeho práva udělali dobrý den a trhací kalendář. Celou záležitost považujeme za silně zmanipulovanou.

V čem?

Žádali jsme o nezávislý posudek a další věci, arbitři nic takového nepřipustili, všechno smázli. Připomínalo mi to soud z padesátých let minulého století. Jsem přesvědčen, že nález byl napsán už delší dobu tak, aby se dalo za pravdu Beranovi, bez jakéhokoli dokazování.

Podáte na Berana a arbitry kvůli tomu trestní oznámení?

To už dávno padlo v okamžiku, kdy arbitři rozhodli, že jsou příslušní a že se podle nich v zásadě nejedná o již rozsouzenou věc.

Pokud přece jen budete muset zaplatit, máte 1,69 miliardy korun?

Odmítám jakkoli spekulovat o nějaké platbě, protože bych tím dával najevo, že někomu něco dlužím. Pohledávka je podvodná a jejím placením se nehodlám opravdu zabývat.

Jak budou spory s Beranem a Komárkem pokračovat?

Spory, které v minulosti proběhly, považuji za uzavřené. Co se děje dnes kolem arbitráže s Beranem, je jen nějaká nástavba, kdy se něco dělá potřetí počtvrté a je snaha něco změnit. Nicméně jsem opravdu zděšen situací, kdy je to už třetí pokus jít za trestněprávní hranu, tedy nejen skandalizovat moji osobu nebo vést se mnou nějaký spor, ale drsně podvádět. První kauza byla falešný notářský zápis, podle kterého mi měl Beran zaplatit 4,5 miliardy korun.

V notářském zápisu měl být můj úředně ověřený podpis a kopie mého občanského průkazu. Policie tuhle kauzu ještě nedošetřila. Další kauza, která ještě doznívá, je King Dawn, kde si pánové Daneš Zátorský a Karel Komárek oživili již zlikvidovanou společnost a vymysleli si, že tam chybí nějaká hromadná akcie (druh cenného papíru – pozn. red.), která nikdy neexistovala, a na základě toho ji začali umořovat. Čili problém poměrně velkého kalibru. Nikdy nikdo nemůže prokázat něco, co neexistovalo, je to podvod za více než pět miliard. A třetí věc je ta zmíněná skandální arbitráž.

Kdy spory skončí?

Nevím, možná až v době, kdy hoši budou muset za svoje činy pykat. Nebo možná nikdy.

Co děláte pro to, aby pykali?

Víc než pro to dělám teď, už asi dělat nemůžu. Současné dění je otravné. Trestních oznámení a různých udání nebo údajně čestných prohlášení bývalých kolegů, kteří zjevně lžou, je tady nepřeberné množství, takřka u všeho, co jsme dělali, počínaje rekonstrukcí vzdělávacího centra, konče obnovou Dolní oblasti Vítkovic. Vždycky přišli s nějakou fantasmagorickou konstrukcí, potom k ní někdo něco měl doložit, ve finále ale nedoložil a pak to zhasne. To jsou desítky případů, možná už jsme přesáhli stovku.

Proto vždycky utečete na ryby?

Mám takovou úchylku, že si jednou za rok zajedu na ryby do Norska za polární kruh. Víckrát ročně na to nemám čas. Jezdíme zásadně do Norska, krásná příroda, fjordy. Je to úžasný adrenalin, jezdíme většinou na stejné místo. Jste v rybářském, ředitel neředitel, paráda.

Jaký máte lovecký rekord?

Vždycky jsme říkali, že všechno, co je nad metr, je trofej. Jenže jak jezdíme na to naše místo, tak osmnáct z dvaceti ryb je nad metr. Asi budeme muset jezdit někam jinam, abychom si těch metrových ryb víc vážili.

Nachytáte ryby, pak je prodáváte a vylepšujete tím hospodaření Vítkovic?

Ne, ono když si vezmete, že z té ryby máte jen filet, tak bych jich musel nachytat metráky.

Zlé jazyky tvrdí, že dalším důkazem vaší špatné finanční situace je, že jste již dlouho nekoupil nějaký nový drahý obraz…

Nestačím se divit, v čem se dají nacházet takové souvislosti. Dokončil jsem sbírku českého umění. Občas něco málo dokoupím. Evropské a světové umění je zajímavější. Nejdřív se ale musím zorientovat.

Jak dlouho vám bude přeorientování se trvat?

Český trh je zajímavý, ale jen v určité fázi. Existuje tu několik dobrých mladých autorů, které uznávám. Ze starého umění tu už ale není na trhu nic.

To už jsou všichni staří autoři vykoupení?

Nejsou. Naše umění dvacátého století je velmi zajímavé. Jen si nemyslím, že by se mělo kupovat tak, že když se mi líbí Filla, tak koupím padesát jeho obrazů, když je mám, tak osmdesát, a tak dále. Potom je to inflace. Taky si nemyslím, že by Národní galerie měla koupit padesát Šímů. Spíš by měla investovat do současného umění, protože je to sbírková instituce. Stejně tak si nemyslím, že by teď bylo na českém trhu něco zajímavého, co bych chtěl koupit.

Jste sběratel umění, nebo investor?

Jsou období, kdy sbíráte, hromadíte, potom si zase říkáte, že některé věci nemusíte mít, a postupně se jich zbavujete. Je třeba mít základní sbírku. Já jsem se rozhodl, že mě zajímá dvacáté století, a tím jsem začal. V současné době sleduju tendence, zda to má nějakou cenu a je tu něco zajímavého. Dneska je to o tom, že kvalitní a pěkné věci na českém trhu moc nejsou.

Pokud se tu nějaká kvalitní věc objeví, tak je nesmyslně drahá. Mám dnes přehled o evropském a světovém umění. V zásadě není možné, aby český autor, který je v nějakém evropském kontextu, byl čtyřikrát dražší než jeho úspěšnější kolega. Jednou mi jeden zahraniční sběratel říkal, že je nás v Česku asi dvacet, co kupujeme velké věci, že si to za chvíli budeme vyměňovat mezi sebou a nebudeme potřebovat ani peníze.

Někteří novináři dostávají z anonymního e-mailu váš harmonogram práce, to je součást boje o ovládnutí Vítkovic?

Úniky šetříme, nicméně se může stát, že tam nějakým způsobem funguje korupce. O tom nebudeme vůbec pochybovat, protože aby novináři z neznámého mailu chodil můj harmonogram a další moje materiály, to není normální. Je to snaha destabilizovat společnost, vystrašit mé kolegy, kteří se mnou pracují na projektech. Již jsme v téhle souvislosti podali trestní oznámení a další budou podle výsledků vyšetřování přibývat.

Tyhle události svádíte na pražskou kavárnu, neměl byste ale do ní taky občas zajet?

Kdyby to bylo jedno konkrétní místo, tak ano, ale abych jen obrážel všechny pražské podniky a nedělal nic jiného, to pro mě není. I když jsem v Praze poměrně často. Banky si na tyhle věci už zvykly, protože k nim chodí neuvěřitelné informace. Berou to s nadhledem. Dohodli jsme se na nějakém informačním cyklu, banky si to už umějí srovnat, znají aktuální stav.

Kolik mají Vítkovice napůjčováno u bank?

Úvěry představují něco přes pět miliard korun, v posledních letech se výrazně snížily. A samozřejmě máme i bankovní garance, bez kterých se u velkých zakázek neobejdeme.

A jak je to tedy s ochotou bank půjčovat Vítkovicím?

Není pravda, že by nás nechtěly financovat. Na začátku roku jsme se s bankami dohodli, že budeme řešit klubové financování, což je určité omezení, zároveň to ale zajišťuje větší bezpečnost proti nějakým náhodným turbulencím. Očekávám, že klub začne fungovat někdy na přelomu října a listopadu.

Už nebude tak jednoduché vykládat po pražských kavárnách, že zítra zkrachujeme, protože situace bude úplně jinde. Samozřejmě jsou to nepříjemné věci, kdy nějaký člověk vykládá bankéřům z jedné banky, že jsme udělali něco s jinou bankou, že jsme jim dali větší výhodu a podobně. Působí to opravdu negativně. Takže chceme, aby se financování stabilizovalo, od začátku se chováme ke všem férově a nehodláme na tom nic měnit.

Hodně investujete do historického areálu Dolních Vítkovic. Někde jsem ale zaslechl, že jste o výstavbě místního interaktivního muzea Svět techniky rozhodl teprve v okamžiku, kdy vám začala dorůstat vnoučata…

Samozřejmě nutím své děti, aby tam chodily s vnuky, což se mi občas i daří. Děti vám nelžou, buď je to baví, nebo ne. A baví je to, nahlásil jsem maminkám, že přijdeme někdy v sedm večer, a přišli jsme po deváté. Snažím se je orientovat, protože věřím tomu, že se dětem od tří do šesti let při návštěvě podobných zařízení několikanásobně zvedá inteligence.

U starších dětí už skok tak razantní není, ale i tak to má obrovský vliv na jejich další rozvoj. Mnohem větší, než když někde monotematicky sedí a koukají na televizi. Děti pak dokážou kreativitu propojovat přes různé obory a je úplně jedno, jestli budou dělat nějaké humanitní vědy, umění nebo průmysl. Kreativita je v zásadě pořád jen jedna. Chceme, aby děti měly nápady, a proto je potřeba v nich podporovat kreativitu. Věřím, že si takto vychovávám novou generaci pro Ostravu.

A hlavně pro Vítkovice.

Samozřejmě. Paradoxní je, že teď měla přijít nejsilnější generace čtyřicátníků, která měla pomalu přebírat zkušenosti a zodpovědnost od generace starších padesátníků. Čtyřicátníci ale nejsou, museli jsme sáhnout o generaci níž, po dnešních třicátnících. Do toho se snažím pracovat s generací padesátníků a ještě s mladšími, s generací dnešních dvacetiletých, protože věřím, že nejúspěšnější firmy jsou ty, které mají týmy složené ze starších i nastupujících generací.

Kolik techniků si ročně vychováváte?

Jen na naší střední škole končí nějakých 300 až 400 dětí ročně, jsme největší v regionu. Na druhé straně to není jen Science Center, které dnes navštěvuje třicet čtyřicet procent lidí ze zahraničí. Samozřejmě že Dolní oblast má obrovský vliv na turismus, na dobrou pověst Ostravy a regionu. Musíte mít nějaké lákadlo pro lidi, kteří přijedou a řeknou si, sakra, tady jsou ještě výborné hory, zoo a spousta zajímavých památek. Při objevování regionu se něčím musí začít.

Teď jsme od výchovy nové generace techniků pro Vítkovice trochu odbočili…

Potřebujete mít moderní fabriku s moderními technologiemi, potom zaměstnance, kteří jsou odborně vzdělaní, a místo, kde tihle lidé taky mohou žít. Přece nechcete, aby v pondělí přijeli a v pátek se sebrali a zmizeli, aniž by je zajímalo něco dalšího. Chceme udržitelný rozvoj regionu, ne nějakou rychlokvašku.

Čtěte také:

Vládní zmocněnec Jiří Cienciala: Ostravsko má to nejhorší před sebou

Skupina Vítkovice zvýšila zisk o 62 procent, tržby přitom nerostly

Světlíkovy Vítkovice mají postavit elektrárnu v Nové Kaledonii