Její společnost patří mezi firmy, kde by chtěla velká část studentů jednou pracovat. S ředitelkou české pobočky Googlu jsme se proto bavili hlavně o konkurenceschopnosti Čechů na mezinárodním pracovním trhu.
Zkušená manažerka se rozpovídala především o českém školství a o tom, z čeho bychom si měli vzít ze zahraničí příklad. „Ke vzdělávání mám hluboký vztah. A budoucí generace mě velmi zajímá. Je to jedna z nejdůležitějších věcí, na kterou bychom se měli v Česku zaměřit. Musíme se snažit, abychom neztratili konkurenceschopnost,“ říká rozhodně.
V čem by měli čeští studenti nejvíc zabrat, aby uspěli na globálním pracovním trhu?
Vloni jsem seděla v komisi, která v Evropě najímá lidi do Googlu, takže jsem si mohla udělat dobrý obrázek o uchazečích a vysokoškolských absolventech z mnoha zemí. Kvalita lidí, kteří k nám přicházejí ze západoevropských, ale i východoevropských škol, je většinou obrovská. A nemusí to být nutně lidé z nejprestižnějších škol. Je řada dobrých škol, o kterých se tolik nemluví, přitom odvádějí skvělou práci a vychovávají výborné studenty.
Ti dokážou velmi dobře přemýšlet kritickým a inovativním způsobem. K tomu je ovšem zároveň potřeba profesní, ale i osobní sebevědomí a to zrovna není naše národní doména. U mladé generace se to ale už lepší. Mladí hodně cestují a mluví anglicky daleko lépe, než jsme hovořili my. Pořád je tu ale velký prostor k tomu, abychom se zlepšovali a doháněli to, v čem historicky zaostáváme.
Například?
Přijde mi, že zahraniční studenti jsou mnohem víc vedeni k tomu, aby si neustále kladli otázky. Aby se zamýšleli nad texty, přednáškami a svými projekty a snažili se na ně dívat skutečně kriticky. České školy jsou v tomhle bohužel hodně direktivní a velkou část probírané látky prezentují studentům pouze jako fakta, která se musí nazpaměť naučit.
Ať už jste Preciosa, Jablotron, Maternia nebo Parfums, tak budete exportovat zboží po světě
Škol, které si dají tu práci – a mají navíc potřebnou kapacitu – a zaměří se na studenty co nejvíc individuálně, je tady bohužel strašně málo. Když má kantor ve třídě třicet dětí, nemá moc velkou šanci, aby s každým z nich o probírané látce diskutoval. Přitom právě tím získávají studenti největší přehled. Zasadí si jednotlivé věci do kontextu a taky se postupně naučí pokládat sobě i druhým správné otázky, které jdou k jádru problému.
Další věc, která nám dramaticky chybí, je schopnost mluvit. Strukturovaně se vyjadřovat, případně mluvit tak, aby to bylo pochopitelné pro co nejvíc posluchačů. Člověk navíc musí dokázat stručně vypíchnout to nejdůležitější. Například během tří minut shrnout, o čem je jeho projekt nebo studie. Zdlouhavé vyprávění je často na škodu. Než se pak dostanete k věci, tak vás posluchači přestanou pořádně vnímat. Tohle všechno se dá trénovat. Bohužel české školství k tomu své žáky a studenty nevede.
Jak to změnit?
Myslím si, že by tu studium mělo být víc propojeno s praxí. A taky je důležité, kdo na školách učí. Pro studenty je hrozně přínosné, když jim přednáší někdo, kdo má s podnikáním a mezinárodním byznysem zkušenosti. Když budou poslouchat jenom teorii, tak jim to tolik nedá. Poznatky z praxe a inspirativní příběhy jsou podle mě pro lidi v tomhle věku neuvěřitelně důležitá věc.
Bývalý šéf českých vývojářů v Googlu Jan Šedivý mi před rokem a půl v rozhovoru říkal, že se Češi zbytečně soustředí jen na svůj malý dvoreček místo toho, aby chtěli uspět ve světě. Souhlasíte?
Naprosto. Think big. Přemýšlet ve velkém. Navíc ve spojení se správným strategickým myšlením. To nám bohužel opravdu chybí. Musíme si uvědomit, že se dneska děti rodí do jednoho velkého světa. Už to zkrátka není takové, jako když jsme vyrůstali my. Svět je neuvěřitelně propojený a argument velikosti trhu už začíná být sekundární.
Ať už jste Preciosa, Jablotron, Maternia nebo Parfums, tak budete exportovat zboží po světě. Kdyby tyhle firmy nepřemýšlely ve velkém, nemají takový úspěch a nedostanou se na tolik zahraničních trhů. To ale souvisí s odvahou a ambicemi. Je hrozná škoda, aby se člověk zbytečně držel při zemi, když má na víc. V tomhle my Češi bohužel pořád narážíme. Chybí nám takový ten podnikatelský duch. I ten se dá na školách trénovat a podněcovat. Ale neděje se tak.
Mně ale nepřijde, že by mladí Češi neměli dostatek sebevědomí…
Jde spíš o to, aby se nespokojili se svým teplým místečkem. Potřebujeme, aby nové generace chtěly dobýt svět. Potřebujeme nové Bati. Problém je ale v tom, že když se dneska zeptáte absolventů vysokých škol, kdo z nich si chce založit vlastní byznys, tak je to pořád strašně malý počet. To je škoda. Potřebujeme budovat české značky, které se prosadí ve světě a budou tady i za padesát let.
Zbytek rozhovoru čtěte na serveru Peníze.cz
| Taťána Le Moigne |
|---|
| Vystudovala informatiku na Vysoké škole ekonomické v Praze. Pracovala v nadnárodních firmách Digital Equipment a Microsoft. Žila v Německu a ve Velké Británii. Od roku 2006 je ředitelkou české pobočky společnosti Google, kterou tu pomáhala zakládat. V roce 2009 získala ocenění osobnost českého internetu a o dva roky později vyhrála žebříček 25 nejúspěšnějších žen v ČR Hospodářských novin. Je také autorkou několika dětských vzdělávacích her. |
Čtěte také:
Google změní výsledky vyhledávání. Přednost dostanou "mobile friendly" weby
Proč má google problém? Tak velký hráč nemůže uniknout dohledu vlád
Google manipuloval výsledky vyhledávání. Federální komise to neřešila
