Jak zdolat Olymp, Mont Blanc, Elbrus i Černobyl
Nad bezpečností Temelína bdí tým, kterému od listopadu minulého roku šéfuje drobná žena. Předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) Dana Drábová (39) ví, že už navždy zůstane pro odpůrce jaderné energetiky „tou bábou , která přispěla ke spuštění Temelína. Přesto říká, že se v loňském roce ucházela o nynější post hlavně proto, že se blížilo dokončení stavby. „Uvědomila jsem si nebezpečí, které by v sobě skrývalo politické obsazení této funkce. Úřad jsem znala a věděla jsem, že je stabilizovaný a dobře funguje. Připadalo mi nepřijatelné, aby do něj přišel někdo zvenčí a začal ho přerovnávat právě v kritickém období před dokončením Temelína, vysvětluje.
Téměř neustále usměvavá Dana Drábová měří jen 156 centimetrů. Lidé v jejím okolí se shodují, že přesto řídí své většinou mužské kolegy a podřízené pevnou rukou. Také pozorovatelé, kteří sledují úřad zvenčí, jsou překvapeni, jak rychle a dobře se vypořádala s problémy, které ji čekaly po jmenování do šéfovské funkce. Drábová v ní střídala respektovaného odborníka Jána Štullera, který dostal loni na jaře prestižní nabídku. Odešel do Vídně na post poradce šéfa Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Za prestižní a užitečnou pro Českou republiku ji považovala i vláda, která je ze zákona nadřízeným Státního úřadu pro jadernou bezpečnost a jmenuje jeho předsedu. Štullerově žádosti o uvolnění proto vyhověla a řízení dočasně svěřila kolegovi Drábové, náměstku Karlu Böhmovi. Ten byl dalších šest měsíců horkým kandidátem na definitivní jmenování, protože měl podporu ministra Miroslava Grégra. Další členové vlády ovšem prosadili výběrové řízení, v němž nakonec zvítězila Dana Drábová. Proti ní stál jeden kandidát zvenčí a kromě Böhma ještě jeden kolega z úřadu. Oba i po jejím jmenování v úřadu zůstali.
To, že se neobjevily žádné konflikty, považují pracovníci úřadu za přirozené. „Ve vedení úřadu jsme se dohodli, že se do soutěže od nás přihlásí tři kandidáti a že budou konečné rozhodnutí vlády vzájemně respektovat, vzpomíná náměstek Zdeněk Prouza. Tvrdí, že se v úřadu nikdy nevytvořily frakce, které by mezi sebou bojovaly.
Také lidé, kteří s pracovníky úřadu jednají, narážejí na pevnou hráz jednoty, která není na státních úřadech zrovna běžná. Za konsolidovaný a jednotný považuje svůj tým i Dana Drábová. Říká však, že to není jen její zásluha. „Myslím, že nás
stmelily i nynější úkoly kolem Temelína.
Odpůrci jaderné elektrárny ovšem vidí za jednotným postupem úředníků Státního úřadu pro jadernou bezpečnost slabost jejich šéfové. „Je milá a otevřená, ale věci bagatelizuje, protože příliš podléhá vlivu svých náměstků, říká předseda hnutí Duha Jan Beránek.
Náměstek Prouza má jiný názor. „Je ochotná diskutovat, ale jen do určité míry. Například pokud diskuse odbočí z pragmatické roviny, rozhoduje se rychle a sama, říká.
Státní úřad pro jadernou bezpečnost zaměstnává 160 lidí. Kromě dohledu nad jadernými elektrárnami má v popisu práce dozor nad využíváním ionizujícího záření ve zdravotnictví i v průmyslu a radiační ochranu obyvatelstva. Dana Drábová do úřadu přišla v roce 1995, jaderné bezpečnosti se však věnovala po celou dobu své profesní kariéry.
Po absolvování vysoké školy (ČVUT, Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská, obor dozimetrie a aplikace ionizujícího záření) nastoupila v Praze do Státního zdravotního ústavu. Ve spektrometrické laboratoři ústavu zažila události kolem Černobylu. „Z odborného pohledu to bylo velmi zajímavé, protože zatímco běžně se nenaměří skoro nic, tenkrát se hodnoty záření zvedly. I když nedosáhly úrovně, která by vyžadovala mimořádná opatření, myslím, že vláda tehdy udělala chybu, když ty údaje nezveřejnila, vzpomíná. V zakázané zóně Černobylu byla po havárii už třikrát, naposledy vloni. Říká, že všechny odborníky fascinuje, jak si tam příroda dokázala poradit s následky havárie.
V roce 1992 se Drábová stala zástupkyní vedoucího Ústředí radiační monitorovací sítě České republiky. Do Státního úřadu pro jadernou bezpečnost přišla v roce 1995, a to v rámci slučování pracovišť, která se zabývala jadernou bezpečností a radiační ochranou. V úřadu, kterému nyní šéfuje, tak začínala na poměrně vysokém postu ředitelky odboru havarijní připravenosti. O rok později byla jmenována ředitelkou Státního ústavu radiační ochrany, který je poradním orgánem SÚJB.
Drábová tvrdí, že nikdy netoužila po manažerské kariéře, a ještě po škole si myslela, že se bude věnovat vědě. Také jaderná fyzika nebyla tím, o čem by snila od malička. Na technické předměty ovšem měla buňky, na humanitní by potřebovala lepší paměť. Ještě na gymnáziu váhala mezi jadernou fyzikou a počítači. Nakonec zvítězil pragmatický přístup. Věděla, že se na obor automatizovaných systémů řízení v ekonomice, který ji také velmi zajímal, bez protekce nebo politické „tlačenky těžko dostane.
Politika ji nikdy nezajímala. Pochází z apolitické rodiny a nikdy nebyla členkou žádné strany. Tvrdí, že o tom ani neuvažovala, protože je pro ni důležitá nezávislost. Není vdaná a nemá děti. O změně zatím neuvažuje. „Když jsem se nevdala dosud, tak už to těžko změním, říká s úsměvem.
Drábová mluví plynně anglicky a rusky a z obou těchto jazyků má státní zkoušku. Uvádí pasivní znalost francouzštiny a němčiny. Vzdělání si stále ještě doplňuje a letos by měla dokončit pětileté postgraduální studium jaderné fyziky na Karlově univerzitě. Miluje vysokohorskou turistiku a má za sebou například výstup na hory, jako jsou Olymp, Mont Blanc nebo Elbrus.
