Segmentovat, ale jinak

Kromě škodného průběhu bude rozhodovat stáří vozu a způsob uzavření smlouvy

Rozlišovat podle řidičských schopností tak, aby méně rizikoví řidiči měli nižší sazby, je jistě třeba. Česká pojišťovna se na segmentaci v příštích letech více soustředí. V rozhovoru to potvrdil vrchní ředitel úseku pojištění motorových vozidel Petr Kůt.

Jak vnímáte trh povinného ručení pět let po demonopolizaci? Celý český trh je v roce 2005 oproti katastrofickým představám zajistitelů vcelku zdravý. Pojišťovny mohou dostát svým závazkům. Horší by bylo, kdybych musel říkat, že chybějí peníze, že nároky jsou vyšší, než jsme vybrali, tudíž že budeme drasticky zdražovat. Dovolil bych si jednu paralelu, napadá mne v souvislosti s nyní často zmiňovaným zdravotním pojištěním. Když vznikal trh zdravotních pojišťoven, všichni politici slibovali, že systém bude přinášet ty a ty výhody, že je dobrý pro klienta. Opak je pravdou. V tomto systému scházejí peníze. Najednou se mluví o tom, že konkurence u povinné komodity není nezbytná. Stejné je to u pojištění aut. Mnoho zahraničních trhů s povinným ručením je či bylo nemocných. Příkladem může být třeba Slovensko, kde se pojišťovny praly trochu agresivněji o klienty a pojistné, které se tam vybírá, je na samé hranici rentability.

Co soudíte o rozdělení tuzemského trhu? Dva velcí hráči, Česká pojišťovna a Kooperativa, mají dohromady bezmála osmdesát procent trhu. O zbývajících dvacet procent se uchází šest pojišťoven. Velcí se nesnaží dělat žádné cenové eskapády, menší se snaží přesvědčit veřejnost, že našli všelék. Tím je podle nich hlásání spravedlivých sazeb.

Spravedlivé sazby podle vás neexistují? Česká republika je malý region v rámci Evropy. Problém je v historické konstrukci, že pojištěn není řidič, ale týká se auta. Přitom třeba v souvislosti s loveckým lístkem si platím odpovědnost za to, že se mohu pohybovat po honitbách a nějakou zbraní mohu omylem někoho poškodit. Rozhodně nikdo nezkoumá, z jaké zbraně mohu střílet. U povinného ručení je to bohužel obráceně. Jsem pro individualizaci, ale pak by se systém musel změnit od základu. Musela by být pojištěná činnost, tedy řidičský průkaz. Potom by mohl systém začít fungovat velmi personifikovaně a spravedlivě.

Takové pojištění někde funguje? Asi nejvíce se této představě přiblížili v USA. Tam je pojistka řidiče propojena až na dopravní přestupky. Řidič se nebojí ani tak pokuty, jako dopadu na pojištění. Také ve Francii o tomto systému diskutují. Držím Francouzům palce, aby do budoucna našli odvahu a lobby, které by pomohlo systém v rámci Evropy změnit. Vždyť každý jezdí úplně jinak s autem svým, služebním nebo z půjčovny. Jedině započítáním všech jízd řidiče lze vypočíst něco jako jeho objektivní sazbu. Podstatně lépe lze spravedlivou sazbu určit u dobrovolného pojištění. Například u havarijního pojištění se pojistitel zeptá na konečný počet řidičů, kteří s autem jezdí. Jestli s tím autem nabourá někdo jiný, jsou tam sankce třeba ve formě zvýšené spoluúčasti. Tuto jednoduchou konstrukci bohužel u povinně smluvního pojištění udělat nemohu.

Představa, že každý řidič má svou kartu a pojišťuje si skupiny vozů, se kterými má v úmyslu jezdit, je jistě zajímavá. Považujete ji za reálnou? Myslíte, že cestou k ní je již zaváděný bodový systém u přestupků? Být prorokem je těžké. Je to docela radikální změna, která se musí udělat systémově napříč Evropou. Nepředpokládám, že k ní dojde v nejbližších letech, jsem ale přesvědčen, že jednou k tomu dojde určitě.

Jak ale segmentovat v současnosti? Menší konkurenti vykřikují, že našli správné sazby. Já jejich prohlášení považuji za populistická a s jejich postupem nesouhlasím. Je jednoduché říci, že Pražáci bourají nejvíc. V Praze je ale registrována šestina aut. Populace, která nejvíce používá auta, se navíc přestěhovala za Prahu. Každý si může odpovědět na otázku, zda větším rizikem je obyvatel Prahy, který jezdí městskou dopravou a jednou za týden jezdí na chatu, nebo je větším rizikem „vesničan“, který dojíždí do města za prací z okruhu padesáti kilometrů a je denně vystaven dopravním špičkám, ve kterých dochází k největšímu množství nehod.

Podle vás tedy v současné době nelze dělat nic jiného než poskytovat bonusy a trestat malusy? To ne. Dříve jsme říkali, že nebudeme segmentovat. Dnes říkáme, že ČP hledá parametry, které klienti přijmou jako objektivní. Za ty my považujeme veličiny, které se nemění skokově. Jedním z důležitých parametrů bude způsob využívání vozidla, dalším pak distribuční kanál, prostřednictvím kterého jsou vozidla pojišťována. Vysledovali jsme, že jinak se chová motorista v novém automobilu a jinak se chová majitel ojetého vozu. Jinak se chovají zákazníci leasingových společností, a jinak motoristé přicházející tradičně na přepážku pojišťovny. Jiní jsou i ti, kteří si sednou k počítači a pojistí si auto nebo motocykl přes internet nebo po telefonu.