Ministerstvo obrany zadalo podle Nejvyššího kontrolního úřadu v letech 2009 až 2012 jen IT zakázek 72 procent bez výběrového řízení. U dvou zakázek za 88 milionů zjistil úřad přímé porušení zákona o zadávání veřejných zakázek. A zakázky, u kterých ministerstvo uplatnilo výjimku ze zákona, která mu dovoluje nepoužívat výběrová řízení, se téměř vždy shodovala předpokládaná cena s vítěznou cenou. Kontrolní úřad k tomu uvedl, že postup nemusí být hospodárný, protože ministerstvo při stanovování předpokládaných hodnot dodávek vycházelo z cen, které v podstatě určil současný dodavatel.
To, co se dělo na obraně v letech 2009 až 2012, už zřejmě nikdo nenapraví, stejně jako kauzy z minulých let, jako je pronájem Gripenů či pořízení Pandurů. Oproti nim je vlastně nějaké IT jen malichernou historkou.
Máme tu ale rodící se kabinet, který se zavázal dodržovat protikorupční pravidla. Snaha ale tak nějak zaniká v tahanicích o ministerstva, která vrcholí v tomto týdnu. Nezapomeňme politikům připomínat, že chtěli rozšířit pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu, že chtěli vypisovat otevřená výběrová řízení a zveřejňovat smlouvy, které stát uzavře se soukromníky. Protože až se za nimi zavřou brány ministerstev a každý usedne na svém novém křesle, může být všechno jinak. A zbude jen vyplazený jazyk na tváři Zdeňka Doležela ze zažloutlého snímku, na němž přichází v poutech k soudnímu přelíčení.
Čtěte další komentáře Petra Weikerta:
