Hry v Česku by byly drahé, ale ekonomicky přínosné
Někdy koncem 80. let se sešlo v Atlantě šest mužů, každý položil na stůl deset milionů dolarů z vlastní kapsy a založili společnost s ručením omezeným. Předmět činnosti: kandidatura na uspořádání výročních „stoletých“ olympijských her v roce 1996. Poprvé v historii se do podniku tradičně spirituálního významu pustil soukromý komerční subjekt a nejenže uspěl, ale dokonce smetl morální právo konkurenčních Atén.
Tehdy se změnil slovník her. Když se o čtyři roky dříve na nákladech barcelonské olympiády podílel privátní sektor dvaceti procenty, mluvilo se o nepřiměřené komercionalizaci her. Po Atlantě už i tradicionalisté bohorovně vypustí z úst výrazy jako „výdělečný podnik“ a „na olympiádě se nedá prodělat“. Je to i jeden z argumentů zastánců pražské kandidatury na olympiádu v roce 2016, respektive 2020. A pražský primátor Pavel Bém si dokonce troufá získat rekordní polovinu finančních zdrojů z privátního sektoru.
Jenže podíváme-li se na neoficiální výsledky hospodaření her v Atlantě, narazíme na zisk ve výši pouhých deseti milionů dolarů. Máme před očima jen výsledek daňové optimalizace, anebo otázku, jak je to tedy s olympijskými zisky? A proč vlastně hovoříme jen o neoficiálních výsledcích?
Týdeník EURO požádal o předběžný ekonomický odhad Miroslava Singera z poradenské společnosti PricewaterhouseCoopers (PwC), která radila organizátorům letních olympijských her v Barceloně, Atlantě, Sydney a nyní i v Aténách a připravila také studii pro Budapešť. Z materiálu PwC vyplývá, že dostupné finanční údaje plavou na poněkud zakalené olympijské vodě. PwC uvádí: „Přestože od OH 2000 v Sydney jsou organizátoři povinni vytvářet rozpočty her, informace o nich zahrnují pouze plánovaná čísla. Ve skutečnosti se po olympiádách žádná zpráva o skutečných nákladech a výdajích nevytváří.“
Ze studie vyplývá - zjednodušeně řečeno - že samotné hry mívají vždy vyrovnaný rozpočet, „do kterého je vždy dosypáno tolik, aby nebyl jinak než formálně ziskový“. Tento rozpočet činil pro poslední olympiádu v Sydney 1,9 miliardy dolarů. Nejvíce peněz ovšem vždy spolykají rozvojové investice. „Jejich definice je úplně rozvolněná, typicky však obsahuje například letiště, silnice, železnice, hotely, sportoviště,“ uvádí PwC. Barcelonu přišly téměř na osm miliard dolarů, Atény počítají s přibližně stejnou sumou a Peking se do roku 2008 chystá investovat 14,5 miliardy dolarů. Sydney uspořádalo levnou olympiádu, protože jde o oblast s mimořádně rozvinutou infrastrukturou. Naopak Atény využijí olympiádu k rozvoji metra a letiště za téměř čtyři miliardy dolarů. Kolik by stála Praha?
Miroslav Singer odhaduje: „Obecně se dá čekat, že skutečné výdaje nad formálně vyrovnaným rozpočtem organizačního výboru budou zřejmě na úrovni Atén či Barcelony, ale budou přitom obsahovat řadu položek, jež by město muselo vynaložit tak jako tak (doprava z letiště, metro, rozvoj komunikací a další).“ Tedy přibližně 7,5 miliardy dolarů, 200 miliard korun v současných cenách.
Plus - nikoli zcela na okraj: Mezinárodní olympijský výbor stále více trvá na pozitivním vlivu her na životní prostředí. Osm miliard dolarů, které bude muset v této položce vynaložit Peking, poskytuje představu, s jakou překážkou se méně rozvinuté oblasti potýkat, uvádí PwC.
Při nevalné kondici českých veřejných financí je stále zřejmější, že Bémova teze „50 procent z privátního sektoru“ se stává úhelnou podmínkou úspěchu. Tím by se Praha mohla stát důstojným pokračovatelem postatlantské éry. Sydney dokázalo postavit olympijský stadion s pomocí privátních 350 milionů dolarů. Soukromý sektor obvykle financuje olympijské vesnice, jež jsou po OH měněny na běžné rezidenční čtvrti. Například v Sydney developeři investovali 240 milionů dolarů, vláda pokryla jen náklady na akvizice plochy a některé ekologické náklady. Stejně tak Atény a Peking.
A benefity? Obecně platí, že větší vliv mají olympijské hry v méně rozvinutých oblastech, neboť je nutí k rychlému rozvoji. PwC soudí, že celkový vliv her v Praze by mohl znamenat zvýšení HDP o několik procent, kromě toho hry vytvářejí obvykle 60 až 90 tisíc pracovních míst. Ale podstatné benefity tkví jinde. „Z posledních OH jsou pro Prahu asi nejrelevantnější hry v Barceloně, jež byly drahými hrami zahrnujícími řadu významných investic,“ míní Singer. Barcelona ale díky hrám vytvořila nové centrum města včetně nábřeží, zahrnula do nákladů i investice do telekomunikačního systému ve spolupráci s Telefónica de Espańa. Nepřímé přínosy her (turistika, výnosy z investic) přitom asi dvojnásobně převyšují přímé přínosy z pořádání. Barcelona uvádí, že v souvislosti s OH krátkodobě přibylo 250 až 423 tisíc návštěvníků, ovšem ještě osm let po olympiádě registrovala nárůst turistiky o 60 procent.
Olympiáda v Praze nemusí být ekonomický nesmysl. Ale to by zřejmě nemusela být olympiáda nikde na světě. O to obtížnější je získat ji pro desetimilionový trh.
