Než bude zase dobře, může být na nějaký čas ještě o něco hůř. Zhruba tak by se dal shrnout názor některých čelních představitelů světových institucí na současné problémy mezinárodní přepravy. Za nedostatkové zboží se v těchto týdnech a měsících dá označit téměř cokoliv. Počínaje tak základními materiály, jakým je dřevo či hliník, přes chybějící námořní kontejnery až po tolikrát zmiňované polovodičové čipy, kvůli kterým musely i ty největší automobilky přerušovat výrobu.
Aktuální převis poptávky nad nabídkou v případě takto klíčových surovin a součástek žene jejich ceny vzhůru. Právě fakt, že se jedná o zboží, které je svým způsobem nenahraditelné a které má následné využití ve spoustě řadě dalších oborů, způsobuje, že dochází k růstu cenové základny napříč celou ekonomikou. A je jedno, zda je řeč o ekonomice české, evropské či americké. S vyšší mírou inflace totiž aktuálně bojují a ještě nějaký čas nejspíš bojovat budou téměř všichni.
„Je frustrující vidět, že se problémy v dodavatelském řetězci nelepší a že to vlastně ve skutečnosti vypadá tak, jako by se trochu zhoršovaly,“ cituje zpravodajská agentura Reuters šéfa amerického Fedu Jeroma Powella. „Podle nás to bude pokračovat do příštího roku. Kvůli tomu zde budeme mít vyšší míru inflace o něco déle, než jsme si původně mysleli,“ řekl na on-line fóru o centrálním bankovnictví organizovaném Evropskou centrální bankou (ECB).
V Česku se během srpna inflace vyšplhala až na 4,1 procenta. To je o dvě desetiny procentního bodu výš, než jaký údaj vykázali statistici v sousedním Německu. Také na Slovensku rostl index spotřebitelských cen v meziročním srovnání pomaleji – zde evidovali 3,8procentní inflaci. Oproti tomu například ve Spojených státech se zmíněný ukazatel dostal dokonce až na hodnotu 5,5 procenta.
Obecně přijatelná míra inflace – alespoň z dlouhodobého hlediska – se přitom pohybuje na úrovni kolem dvou procent. Koneckonců, i proto se Česká národní banka na svém čtvrtečním zasedání rozhodla, že znovu přikročí k navýšení základní úrokové sazby, a to navíc poměrně razantně. Z dřívějších 0,75 procenta se nově stalo 1,5 procenta, což značí nejvyšší nárůst za bezmála čtvrtstoletí.
Přetrvávající nápor si vybírá na lidech svoji daň
Že odvětví globální přepravy zboží a materiálu ještě není z nejhoršího venku, si myslí rovněž prezidentka ECB Christine Lagardeová. „Váznoucí zásobování a narušování dodavatelského řetězce, které pociťujeme už několik měsíců, budou nadále přetrvávat a v některých sektorech nejspíš i zrychlovat,“ uvedla.
Lagardeové domněnky nepřímo podpořili i ti, kterých se výše uvedené problémy týkají v první řadě, totiž sami pracovníci lodních a leteckých společností, speditéři či lidé od železnice. Prostřednictvím oborových organizací vyzvali světové lídry k tomu, aby přestali jejich odvětví stavět do cesty nejrůznější překážky a naopak jim zajistili včasný přístup k proticovidovým vakcínám. Pakliže tak neučiní, hrozí podle nich „kolaps“ celého sektoru.
„Globální dodavatelský řetězec se začíná podlamovat, jelikož dvouletý nápor na jeho pracovníky si vybírá svoji daň,“ píše se v dopise, pod kterým jsou podepsáni zástupci Mezinárodní komory pro přepravu (ICS), Mezinárodního sdružení leteckých dopravců (IATA), Mezinárodní unie silniční dopravy (IRU) a Mezinárodní federace pracovníků v dopravě (ITF).
Dva roky na moři
Uvedená sdružení reprezentují podle webu CNN zhruba 65 milionů lidí, jež se starají o to, že zboží naložené na loď, kamionový přívěs nebo do nákladového prostoru dopravního letounu se dostane ke svému novému majiteli, třebaže ten se nachází na druhém konci světa. Počet těch, které jejich současná práce naplňuje, se však podle zainteresovaných subjektů v poslední době snižuje. A může za to probíhající koronavirová krize, respektive způsob, jakým se v jejím důsledku s nimi jedná.
„Všechny sektory dopravy hlásí nedostatek pracovníků a očekávají, že mnoho dalších se uchýlí k odchodu vinou špatného zacházení, kterému miliony z nich musely během pandemie čelit. To dostává dodavatelský řetězec pod ještě větší tlak,“ uvádějí signatáři dopisu.
Zdaleka nejvíce byly tyto problémy patrné mezi posádkami nákladních lodí. Jejich kontrakty s rejdařskými společnostmi obvykle trvají čtyři až šest měsíců, pak je vystřídají další kolegové. Ovšem jak uvádí CNN, které se odkazuje na data ICS, v průběhu uplynulého roku se až 400 tisíc námořníků nemohlo vinou až příliš restriktivních opatření praktikovaných v některých státech dostat na pevninu a muselo na palubách svých lodí vydržet mnohem déle. V některých případech dokonce až celých dalších 18 měsíců.
