Nejchudší země by mohly získat více: peníze i smysluplné projekty
Jeden z projektů Světové banky týkající se mimo jiné i výstavby záchodků na indickém venkově se příliš nepovedl. Pomoc byla sice motivována dobrým úmyslem, někteří chudí Indové však dnes ve vybudovaných místnostech nejčastěji skladují obilí či jiné potraviny. Totální absence záchodů a stejně tak neexistence kanalizace stojí podle propočtů Světové banky indické hospodářství 54 miliard dolarů ročně.Zbytky výkalů, na které lze narazit u silnic, ale i na polích se dostávají do vody a půdy a ve vysušené podobě létají jejich drobné částice také vzduchem. Za rok v důsledku toho zemře v Indii 450 tisíc lidí a více než půl miliardy onemocní. Pomoc nemajetným rodinám v podobě vybudování sociálního zařízení, které by řešilo nejen hygienické podmínky v konkrétní vesnici, ale zároveň by tamním uživatelům vrátilo i důstojnost, byla vítaná. Původně ušlechtilý záměr se přes vynaložené náklady minul účinkem. Po čase se totiž ukázalo, že myšlení úředníků Světové banky nelze aplikovat na chudý indický venkov. Bílé a prostorné místnosti vybudované podle standardizovaných norem z pevného stavebního materiálu se pro mnohé tamní rodiny staly totiž nejprostornějším, nejčistším a nejlépe izolovaným místem v domě. Není divu, že je majitelé začali používat k úplně jiným účelům, než na které byly původně určeny.
Více na nekončící boj
Navzdory podobným přešlapům je jinak činnost Světové banky záslužná. Mezinárodní rozvojové asociace (IDA), která je jednou z pěti skupin banky, získala pro příští období na projekty určené nejchudším zemím 49,3 miliardy dolarů. A to přesto, že vlády mnoha zemí v rozpočtech škrtají a šetří, kde se dá. Díky tradičním dárcům, nynějším a bývalým klientům IDA, ale také zdrojům nalezeným uvnitř banky se tak její rozpočet na období od července 2011 až do června 2014 zvyšuje o 18 procent.
„Na základě těchto výrazných fondů budeme schopni imunizovat 200 milionů dětí, poskytneme zdravotní péči více než 30 milionům lidí, dalším 80 milionům umožníme přístup ke kvalitnější vodě, pomůžeme vybudovat 80 tisíc kilometrů silnic a vlakových tratí a zaměstnáme přes dva miliony učitelů,“ vyjmenovával prezident Světové banky Robert B. Zoellick aktivity, které hodlá IDA z těchto peněz financovat.
Mezinárodní rozvojová asociace byla založena v roce 1960 a dnes představuje jeden z největších zdrojů pomoci pro 79 nejzaostalejších a nejchudších států, z nichž 39 se nachází v Africe. Za padesát let existence poskytla přes 220 miliard USD, přičemž 50 procent skončilo na černém kontinentě. Z 20 procent šlo o granty, zbytek představovaly bezúročné půjčky, jejichž splácení je rozloženo na 35 až 40 let s 10letým odkladem.
Nové zdroje IDA představují také poslední možnost pro rozvojové země, aby co nejefektivněji využily finance z fondů určených pro dosažení Rozvojových cílů tisíciletí (Millennium Development Goals – MDG). Členské státy OSN se zavázaly k příspěvkům pro splnění osmi úkolů do roku 2015. Pomoc by tak měla směřovat ke snížení extrémní chudoby na polovinu, zavedení školní docházky pro všechny děti a zastavení šíření infekčních nemocí, jako je například AIDS.
Zrádné statistiky
Podle údajů Světové banky žilo v roce 1990 až 46 procent obyvatel rozvojového světa za méně než 1,25 USD na den, čili pod mezinárodně stanovenou hranicí bídy. Do roku 2005 klesl jejich počet na 27 procent, a přes jisté zpomalení v posledních letech pomalu klesá i nadále. Mohlo by se zdát, že by cíl MDG číslo jedna – snížit počet lidí s denním příjmem nižším než jeden americký dolar do roku 2015 na polovinu – mohl být splněn. Někteří odborníci však upozorňují na zrádnost statistik a zdůrazňují, že pokrok v jednotlivých zemích je velice nerovnoměrný. Podle washingtonského think-thanku Centrum pro globální rozvoj bylo 28 nejchudších zemí schopno dodat hodnoty týkající se úrovně chudoby mezi lety 1990 a 2008 pouze jednou. Údaje o klesajícím počtu chudých ve světě, které OSN vyzdvihuje, navíc vylepšily především lidnatá Čína a částečně také Indie, a to díky vlastním ekonomickým reformám, a ne zahraniční rozvojové pomoci. Ještě v roce 1981 dosahoval počet lidí žijících pod hranicí chudoby v Číně 64 % obyvatelstva, v roce 2004 to bylo již pouze deset procent. Pomoc obyvatelům nejchudších zemí, kteří jsou mnohdy vydáni na pospas nefunkčním a zkorumpovaným vládám, případně nesou následky přírodních katastrof, které zasáhly území, na němž žijí, má zcela jistě smysl a je důležitá. V souvislosti s poskytováním rozvojové pomoci je ovšem velkým organizacím někdy vyčítáno, že vynikají především v plánování a ve vypracovávání odborných analýz. Implementace v praxi kvůli složité agendě a byrokratickému přístupu občas pokulhává.
