Zpráva ze schůzky byznysmena a ekologického aktivisty
František Janů a Jiří Tutter měli smůlu. Neviděli se asi jedenáct let a pokus o znovunavázání kontaktů se napoprvé nezdařil. Článek v týdeníku EURO (EURO 30/2002) přiměl dva někdejší studenty pražské VŠE, kteří spolu kdysi sdíleli jeden pokoj koleje v Opletalově ulici a poté spolupracovali v Koospolu, aby zvedli telefon a domluvili si schůzku. Nynější generální ředitel ústecké Setuzy Janů a výkonný ředitel české pobočky Greenpeace Tutter si měli o čem povídat. Do diáře si zapsali termín 13. srpna, 14:00. Nemohli ještě tušit, že se právě tou dobou požene Prahou voda, jakou metropole několik staletí nezažila. Povodně změnily jejich plány a svým způsobem i život.
Dobrodružství na Labi.
František Janů v době, kdy voda v hlavním městě kulminovala, ještě nevěděl, že šéfuje firmě, která bude nejpostiženější z celého potravinářského průmyslu. Její škody dosáhly přes 200 milionů korun. Polovina na nemovitostech, druhá na zásobách. Zaplaven byl jeden sklad v Lovosicích, čistírna odpadních vod v Ústí a sklad rostlinných olejů v Olšinkách. Chybělo ještě půl metru a živel začal řádit i ve výrobním areálu. Jiří Tutter se po celou dobu povodní točil především kolem Spolany Neratovice. Pro aktivisty ekologické organizace Greenpeace bylo vlastně obrovskou satisfakcí, že došlo na jejich varovná slova, která pronášeli již od jara 2001. Z neratovické firmy uniklo do Labe 3500 tun nebezpečných chemikálií. „Lidé z Neratovic, kteří nám dříve spílali, že je chceme připravit o práci, se na nás teď sami obracejí a chtějí se o ekologických problémech bavit,“ vidí změnu k lepšímu ředitel Greenpeace.
Možná se vám to bude hodit.
K schůzce Janů-Tutter nakonec došlo. S více jak měsíčním zpožděním minulou středu, v pražské pracovně šéfa Setuzy. Setkání byznysmena s ekologickým činovníkem bylo povodněmi velkou měrou poznamenáno. Lze říci, že vlastně pozitivně. Nebylo třeba připomínat, že mezi ekonomickými aktivitami a stavem životního prostředí existuje přímá vazba a jedinou možnou cestou je ohleduplná koexistence člověka s přírodou. Janů říká, že rozhodně nepatří k těm, kteří by činnost Greenpeace a dalších podobných organizací zatracovali. „Myslím, že do těchto věcí má právo mluvit každý občan, ať už je někde organizován, nebo není.“ K dobrému před zástupcem zelené iniciativy dává, že jejich firma letos upustila od nevyhovující technologie výroby mýdla, chystá výstavbu nové čistírny odpadních vod a do další modernizace podniku hodlá v průběhu příštích pěti let investovat asi 600 milionů korun. Bývalému spolužákovi pak předal kopii chemického rozboru naplaveného bahna, který si Setuza nechala 28. srpna v Ústí zpracovat od společnosti Inspekta. V odebraném vzorku bylo například zjištěno o 24 procent více rtuti, než povoluje norma, olova o 43 procent a kadmia o 25 procent. „Možná se vám to bude hodit,“ dodává při předávce materiálu. Další část debaty bývalých spolubydlících se stáčí k obnovitelným zdrojům energie. Janů se může chlubit, že firma je největším českým výrobcem metylesteru řepkového oleje, tedy základní suroviny pro výrobu bionafty. „Vadí nám, ale že pověst tohoto ekologického paliva snižují někteří menší výrobci, kteří kvalitě nevěnují patřičnou pozornost. Taky si myslíme, že by stát měl bionaftu více dotačně podpořit, aby výsledná cena byla pro motoristy atraktivnější,“ postěžoval si. „Franto, vy byste se ale měli hlavně zasadit, aby do ceny klasické nafty byly zakalkulovány všechny náklady, tedy třeba i náklady na zahlazení těžby ropy. Pokud by tam totiž byly, tak tyhle potíže určitě nemáte. A to je otázka i u dalších nerostných surovin,“ namítá Tutter, původně také byznysmen. Janů připouští, že tato argumentace má logiku.
Povíme si to příště.
Oba dva muže spojuje (či rozděluje) ještě jedno téma: geneticky modifikované organismy. Zatímco první jejich zavádění do zemědělské výroby považuje za nebezpečné zahrávaní si s ohněm, druhý v nich vidí vědecký pokrok, kterému už stejně nelze čelit. Tutter přišel argumentačně vyzbrojen novou municí. Přinesl s sebou výtažek z nejnovější studie „Semena pochyb“, publikované v Londýně organizací Soil Association, největším sdružením ekologických zemědělců v Británii. Tvrdí se v ní mimo jiné, že pěstováním GM sóji, kukuřice a řepky stálo ekonomiku Spojených států - v tomto směru průkopnické země - od roku 1999 přinejmenším dvanáct miliard dolarů navíc oproti tradičnímu způsobu pěstování. A to prý především kvůli vyšším dotacím farmářům, nižším cenám úrody, ztrátě exportních možností a stažení některých produktů z trhu. Hovoří se zde například o tom, že spotřeba herbicidů se zvýšila, ačkoliv se měla snížit a tak dále.
Janů komentuje, že o této studii zatím ještě neslyšel a vzápětí zvedá svůj mobil a volá šéfovi české pobočky americké firmy Monsanto, která je s pěstováním GM plodin přímo spjata. „Oni prý jsou o tom informováni a příští týden mají vydat nějaké stanovisko,“ reaguje po chvíli ředitel Setuzy, jehož se jako zpracovatele řepky, sóji a dalších olejnin tato problematika přímo dotýká.
Schůzka po více než dvou hodinách končí, ale další závažná témata pro výměnu názorů zůstávají.
