Nová biografie o Reinhardu Heydrichovi bourá některé mýty
Málokterá historická postava nacistického Německa se stala námětem tolika filmových a literárních zpracování jako zastupující říšský protektor a SS-obergruppenführer Reinhard Heydrich, ona „blonďatá bestie“ a druhý nejvýše postavený muž nacistického represivního aparátu. Rakouský exulant Fritz Lang natočil film o heydrichiádě již v roce 1943. Jedním z posledních příspěvků na téma Heydrich je pak svébytný historizující román HHhH z pera Laurenta Bineta, za nějž autor loni obdržel prestižní Goncourtovu cenu. Fascinaci Heydrichem se nelze divit: fyziognomií árijského superhrdiny byl vzorem nové německé rasy, o níž snil. Ale především je jeho jméno navždy spojeno s hrdinstvím československých parašutistů, kteří na něj spáchali úspěšný atentát. Pro samotné historické bádání je ovšem taková medializace nacistického pohlavára paradoxně spíše na škodu. Zatímco o operaci Anthropoid bylo napsáno bezpočet knih a studií, postava Heydricha jako muže stoupajícího na kariérním žebříčku a především jako hlavního vykonavatele „konečného řešení židovské otázky“ zůstává v Česku poměrně neznámá. Jediná ucelená česky psaná moderní monografie o muži, který se zapsal do paměti českého národa jako jeho katan, je komentovaná kniha fotografií Jaroslava Čvančary. Ani Německo na tom není o mnoho lépe a díru na badatelském poli se podařilo zacelit až mladému historikovi a absolventovi Oxfordu Robertu Gerwarthovi, který přednáší na University College v Dublinu.
Za vším hledej ženu
Nová biografie Reinharda Heydricha začíná poněkud netradičně, smrtí. Líčení atentátu ale není bezúčelné a dobře zapadá do celkové koncepce, v níž jsou postupně představeny Heydrichovy mise: od zoufalé snahy vymanit se z poklidného maloměšťáckého života ve 20. letech minulého století až po systematickou likvidaci židů a protektorátní germanizační plány.
Ideologicky nejvýznamnějším rozhodnutím Heydrichova života byl podle Gerwartha sňatek s Linou von Osten, dcerou pomořanského statkáře, který patřil k raným stoupencům NSDAP. Poté, co byl Heydrich vyhozen z říšského námořnictva, mu právě rodina jeho ženy umožnila nastartovat novou kariéru – v mnichovských strukturách SS. „Postupně se odpoutal od své měšťácké minulosti a úspěšně se sebedefinoval jako příkladný národní socialista. Své nové identitě pevně věřil,“ píše Gerwarth o Heydrichovi.
Autorovi se přesvědčivě daří bourat některé zažité mýty. Třeba ten o Heydrichově údajně židovském původu, který vylučuje zevrubný genealogický posudek, jejž si na mladého esesáka nechali vypracovat nadřízení. Ani představa o chladnokrevném manažerovi vraždění a organizátorovi čistek v německém „lebensraumu“ podle Gerwartha úplně neodpovídá zkušenosti. V době přepadení Polska a později vpádu do SSSR Heydrich vyvolal svými nejednoznačnými pokyny mezi jednotkami SS chaos a v jeho očích „nesystémové“ násilí. „Vyžadoval iniciativu, aniž by však jmenoval exaktní cíle, což podstatným způsobem přispělo k eskalaci masových vražd,“ konstatuje autor.
Z českého pohledu je jistě nejzajímavější kapitola o Heydrichově pražském angažmá, které Gerwarth zasazuje do širší role vystupňované likvidace židů. „To, že se Heydrich stal zastupujícím říšským protektorem Čech a Moravy v době, kdy Hitler nařídil ,evakuaci‘ židů z Berlína, Prahy a Vídně, nemohla být jen náhoda,“ soudí historik. Poukazuje rovněž na to, že si Heydrich příliš neužil nový domov v Panenských Břežanech: až třikrát týdně pendloval mezi Prahou a Berlínem, protože kromě kanceláře na Hradě měl na starost také Hlavní úřad říšské bezpečnosti.
Velké i malé dějiny
Příběh o jedné z nejtemnějších postav českých dějin lze číst také jako životopis bezcitného a arogantního muže bez přátel, který se zhlédl v tom, že bude ve prospěch nové německé rasy odvádět práci „čističe“. Každý „odpad“ měl přitom své místo – ukrajinští nebo běloruští židé končili v hromadných hrobech, ti němečtí a protektorátní ve vyhlazovacích táborech, zatímco „Tschechengesindel“ měl být vysídlen nebo poněmčen.
Sympatické je, že se Gerwarth nesoustředil jen na německé prameny, ale hojně pracoval také s českou literaturou. Sám sice češtinu neovládá, našel si ale u nás spolupracovníka, který mu relevantní pasáže přeložil. Nejen tímto téměř manažerským přístupem k pramenům je Gerwarth příkladem poctivě odvedeného historického řemesla. V heydrichovské biografii se mu především daří kombinovat „velké“ dějiny s mikrohistorickými rodinnými sondami do Heydrichova života. A tak se v knize mísí nacistická politika Třetí říše s líčením úpadku Heydrichových rodičů, muzikantů z Halle, jimž zkrachovala soukromá hudební škola.
V době, kdy se regály knihkupectví prohýbají pod podivnými překladovými tituly, by si Gerwarthova kniha zasloužila český překlad. Je to řemeslně dobře odvedená práce špičkového historika, který navíc dokáže psát o Češích v evropském kontextu. A to není zrovna málo.
Reinhard Heydrich. Biographie
Autor Robert Gerwarth
Vydal Siedler Verlag, 2011
Rozsah 478 stran
