Polsko se stává polygrafickou velmocí
Západoevropské tiskárny jsou na tom téměř jako textilní továrny. Ohrožuje je levnější konkurence ze zahraničí. Práce v tiskárnách lidi nepřitahuje. Po překročení hranic z Německa do Polska se ovšem ocitnete v jiném světě. Polsko se stává polygrafickou velmocí. Chlubí se levnější, ale zároveň velmi vzdělanou pracovní silou a nejmodernějšími technologiemi. Polské školy chrlí na trh nové tiskaře. Je to takový malý zázrak: Práce, kterou se jinde pohrdá, je v Polsku hitem. A práce pro největší tiskárnu Winkowski patří k velmi prestižním zaměstnáním.
Zakladatelem, prezidentem a největším vlastníkem firmy je Tadeusz Winkowski, který už v osmdesátých letech ilegálně tiskl opoziční „Tygodnik Mazowsze“. Ačkoliv se v mládí hodně věnoval filozofii, kterou také studoval, studia nedokončil a osudem i celoživotním koníčkem se mu stala tiskařina. Dnes má jeho společnost více než tisíc zaměstnanců a předpokládá se, že tento počet bude dále výrazně růst. Obrat činí 130 milionů eur, Winkowski patří k deseti největším tiskárnám v Evropě a dynamicky se rozvíjí. Stále větší část produkce jde na vývoz. Od roku 1999 do roku 2005 se export zvýšil čtrnáctkrát a nyní tvoří už čtyřicet procent celkových tržeb. Firma Winkowski tiskne především časopisy, například Newsweek, National Geographic, Elle či Polityka, ale také katalogy, reklamní materiály a do budoucna se hodlá více zaměřovat na knihy. Její šéf je polským podnikatelem roku, vítězem zatím posledního kola soutěže, kterou pořádá auditorská a poradenská společnost Ernst & Young. Ve svém zdůvodnění porota mimo jiné ocenila to, jak podnikatel důsledně směřoval ke svému cíli stát se „tiskařem Evropy“. Winkowski pak svou zemi reprezentoval na letošním světovém finále v Monte Carlu.
Postrach Čechů?
Nástup polských tiskařů pochopitelně zaznamenali i jejich čeští konkurenti, případně partneři. „Polygrafie našich severních sousedů není pro mnohé majitele českých tiskáren španělskou vesnicí, spíše důvodem vrásek na čele,“ napsal letos v březnu český odborný časopis Polygrafie revue. „Polská konkurence bývá někdy vnímána svou nebezpečností jako bližší a pohotovější varianta konkurence čínské,“ dodal časopis, který ovšem přidává i dávku optimismu: „Majitelé jiných českých tiskáren způsobují obdobné obavy zase polygrafům polským.“ Sám Tadeusz Winkowski mnohé české tiskaře zná a tak či onak s nimi spolupracoval. Rozměrům jeho polské tiskárny se však v Česku žádná nepřibližuje ani zdaleka.
V čem vlastně spočívá polská výhoda? Na prvním místě je to vhodná geografická poloha. Hlavními evropskými producenty papíru jsou skandinávské a severské země. Firmy z těchto států jsou ostatně také klíčovými dodavateli tiskárny Winkowski. Její produkce z velké části míří do západní Evropy. „Švédové vyvážejí papír, aby se využil k tisku někde jinde,“ uvedl podnikatel Winkowski v rozhovoru pro týdeník EURO. Poláci vyvezou finální výrobek a ještě ho dodají až na místo určení.
Cesta přes Polsko, které ve výrobním řetězci hraje klíčovou roli, rozhodně není velkou zajížďkou. To je velká výhoda oproti zmiňované Číně; či jiným asijským zemím. Polské vyhlídky se navíc ještě zlepšily po vstupu země do Evropské unie v roce 2004. Nyní by už vůbec nemělo hrozit, že se náklad časopisů zdrží někde na hranicích. Polsko se ovšem zásadně liší od Číny i v jiném ohledu: Nenabízí nižší kvalitu za nižší cenu. Naopak. Tiskárna Winkowski dnes patří k nejmodernějším v Evropě, neustále nakupuje nové stroje a zdokonaluje technologické postupy. „Neporazíme Čínu v produkci triček a hraček, ale můžeme vyhrát v produkci knih a magazínů,“ prohlašuje už dlouho Winkowski. Za velké výhody Polska považuje tři: polohu, vysokou kvalitu a výborné lidi.
S Američany i proti nim.
Podnikatel Winkowski je hodně hrdý na to, že jeho firma získává různá příznivá hodnocení jako zaměstnavatel. Právě ve vzdělaných lidech vidí hlavní přednost své společnosti i přímo na polském trhu. Tiskařské stroje si koneckonců může koupit každý, vysvětluje podnikatel. Hlavním konkurentem jeho firmy je polská pobočka amerického tiskařského gigantu Donnelley. „My ale máme lepší lidi,“ říká sebevědomě Winkowski. Analýzy, které se objevují v polském i zahraničním odborném tisku, nicméně naznačují, že má k takovému sebevědomí důvod. Tiskárna Winkowski pořádá četné kurzy pro své zaměstnance a hradí jim večerní studia polygrafie. Firma podporuje také zvláštní třídy na středních školách v místech, kde se nacházejí její tiskařské závody. Rovněž společnost Winkowski má svého amerického partnera, kterým je další proslulá tiskárna Quad Graphics. Američané nyní vlastní 42 procent akcií polské firmy a jejich účast na chodu tiskárny přináší nejen důležité finanční zázemí, ale také marketingovou podporu při dobývání nových trhů. Právě ve spolupráci s Quadem Winkowski üskutečňuje další vzdělávací program, díky němuž studenti získávají stipendijní pobyty ve Spojených státech. Někteří studenti údajně chodí za Winkowským konzultovat své studijní práce.
Muž činu zasahuje.
Když Winkowski s tiskem začínal, opoziční týdeník Solidarity „Tygodnik Mazowsze“ měl náklad 80 tisíc, což bylo v tehdejším Polsku obrovské číslo. Dnes jeho tiskárna vychrlí 800 milionů výtisků různých časopisů za rok. Co ho vlastně k tisku přivedlo? Listu Rzeczpospolita se asi před rokem svěřil, že je disgrafik a měl potíže se psaním. Navíc je mužem činu, takže se nakonec nestal filozofem, i když ho filozofie kdysi hodně zajímala. A dnes je Tadeusz Winkowski ve svém živlu, nic ho nebaví více než polygrafie. Podobný přístup doporučuje všem: „Dělejte to, co vás zajímá.“
Přesto začátky ambicióznějšího podnikání po změně režimu v Polsku nebyly spojeny pouze s tiskárnou. Tehdy Winkowski společně se svými přáteli založil vydavatelství Prószyński i S-ka. Vydávali sedmnáct měsíčníků z různých oborů. Tadeusz Winkowski byl mezi svými partnery tím, kdo měl přirozeně na starost tisk. Vydavatelství se ale polygrafií zpočátku zabývat nechtělo. Jenže hlavní partner, tiskárna Zaklady Graficzne v Pile v severozápadním Polsku, se dostala do finančních potíží. Vydavatelství muselo půjčovat peníze, začalo samo nakupovat tiskařské stroje a nakonec navýšilo kapitál přímo v tiskárenském podniku, který následně ovládlo. V první polovině devadesátých let Winkowski také navázal kontakt s americkou rodinnou firmou Quad Graphics. Jejího šéfa Harryho Quadracciho Winkowski označuje za jednoho z největších vizionářů v polygrafii i v mediální oblasti. Významnou roli v budoucí spolupráci polského podnikatele s firmou Quad zřejmě sehrála skutečnost, že matka zakladatelů společnosti, bratrů Quadracciových, byla Polka.
Deník Rzeczpospolita líčí, jak Tadeusz Winkowski v roce 1993 při hledání tiskařských strojů narazil na zkrachovalou tiskárnu ve Finsku, která dříve tiskla sovětský časopis Sputnik. Podnikatel se rozhodl nakoupit její vybavení, čímž naprosto vyděsil své společníky. Ti považovali investici za příliš drahou. Postupem času se však právě z tiskáren stala nejvýnosnější část. Sám Winkowski se nakonec se svými partnery rozešel - jeden z nich zůstal ve vydavatelství, druhý se soustředil na internetový obchod a tiskařskému králi zůstala pochopitelně polygrafie. Velký tiskárenský podnik Winkowski vznikl v roce 1998 sloučením společnosti Zaklady Graficzne s firmou Superkolor.
Tiskárna je služebník.
Winkowski v rozhovoru pro týdeník EURO mimo jiné vysvětloval, proč mu dnes vydavatelství nijak nechybí. „Tiskárna musí být služebníkem více vydavatelství,“ zdůrazňuje. Pokud jsou tiskárny příliš propojeny s vydavatelstvím, těžko se hledá ten nejvýhodnější finanční model, který by polygrafii zaručoval dostatek peněz. Vize Winkowského ovšem spočívá v tom, že hodlá klientům kromě tisku poskytnout celou šíři služeb. Firma se má stát jediným kontaktním místem. Zajišťuje také distribuci, má příslušné smlouvy s poštami nejen v Polsku, ale také v dalších zemích. Tiskárna buduje nové polygrafické a logistické centrum ve Wyszkówě, vzdálené 55 kilometrů od Varšavy, které už zahájilo svou činnost a plně funkční bude v roce 2010. Winkowski hodlá vycházet vstříc veškerým rozdílným požadavkům klientů, což znamená, že některé práce musí zadávat specializovaným partnerským tiskárnám. Firma polského podnikatele roku nicméně garantuje kvalitu. Pomáhá také vydavatelům magazínu v marketingových kampaních, samozřejmostí jsou různé druhy obalů.
Kromě investicí do lidí patří mezi největší hity, kterým Winkowski evidentně věnuje velkou pozornost, revitalizace a ochrana životního prostředí. Nové tiskárny se rodí na „brownfieldech“, v nevyužitých místech, kde dříve stály závody ze zcela odlišných odvětví. V Radzyminu u Varšavy stojí tiskárna v objektech bývalého závodu na údržbu a opravu železničního vozového parku. Ve Wyszkówě se nové centrum buduje v bývalé automobilové továrně Daewoo-FSO. Tadeusz Winkowski zdůrazňuje, že se převážná část odpadu recykluje. Přebytečné teplo z tiskárny v Pile se prodává městu. Tiskárna hodlá také maximálně využít staré železnice, vlakem má letos putovat devadesát procent veškerého papíru do Pily. „Aby se tiskárna rozvíjela, nesmí se vyskytovat vůbec žádné plýtvání, vše se musí efektivně využít,“ uvádí Winkowski. Na rozdíl od Američanů z Donnelley neplánuje žádné akvizice a sází na organický růst.
A nenaznačují jeho aktivity z osmdesátých let, že by nakonec mohl skončit v politice? Winkowski tvrdí, že vůbec ne, i když nabídky měl. „Politika mne nezajímá. To není pro lidi, kteří mají co dělat,“ říká.
