Jejich návrh, podle nějž by zaměstnavatel proplácel 60 procent výdělku i za první tři dny, což by mělo být firmám kompenzováno snížením sazby sociálního pojistného o jednu desetinu procenta, v prvním kole Senátem prošel. Tím, že si ekonomicky hloupé opatření zavedeme znovu, se jeho hloupost nezmenší, naopak člověka napadá něco o horkých kamnech.
Tzv. karenční lhůta, tedy neplacení prvních několika dnů nemoci je naprosto běžnou součástí většiny systémů sociálního pojištění, a je to tak ekonomicky velmi dobře vysvětlitelné. Slouží naprosto stejnému účelu jako minimální spoluúčasti, které známe u jiných typu pojistek - mají zamezit zneužívání pojištění.
O tom, že nemocenská byla zneužívána, máme dostatek statistických podkladů. Podle České správy sociálního zabezpečení v roce 2007, kdy se ještě první tři dny proplácely, byly výdaje na nemocenskou celkem skoro 28 miliard korun, zatímco loni 14 miliard, a počet lidí, kteří stonali na krátkodobé péence, taky klesl na necelou polovinu.
Odpovědnost na vedoucích
Kdysi jsem se v těch statistikách ČSSZ vrtal dost podrobně, a důkazů o tom, že zneužívání nemocenské bylo skutečně masívní, se našlo dost a dost. Například byl velký rozdíl v nemocnosti v závislosti nikoli na profesi, ale v závislosti na příjmu. Jelikož dávky nemocenské byly přes redukční hranici u vyšších příjmových skupin jako procento příjmu velmi nízké, stonat se vysokopříjmovým opravdu těžce nevyplácelo a nevyplácí, takže na pracovní neschopnost nechodili (nechodí). Člověk by řekl, že právě na téhle skupině by se měla potvrdit základní teze zastánců zrušení třídenní karenční lhůty, že lidé pak nemoci různě přecházejí, což vede ke zhoršení jejich zdravotního stavu, případně že šíří nemocí v pracovním kolektivu atd.
Zároveň neexistuje jediný důkaz, že by vysokopříjmové skupiny měly v důsledku přecházení nemocí a nečerpání nemocenské horší zdravotní stav; naopak všechny studie tvrdí pravý opak. Takže tenhle argument nelze ničím podepřít.
Váš nárok na nemocenskou?
Spočítejte jednoduše díky kalkulačce nemocenských dávek
Co ten o tom nakažení ostatních? Kompetentní vedoucí by neměl mít zájem nakazit svoje spolupracovníky a snížit tak výkon celého útvaru, tím méně by to měl dovolit komukoli jinému (mimo jiné to ohrožuje příjem samotného vedoucího a nutí jej to vyvinout zvýšené manažerské úsilí), když je chytřejší i levnější dát prokazatelně nemocnému člověku volno, třeba i placené. V malých firmách s adresným vlastnictvím fyzických osob je přímo proti ekonomickým zájmům samotného vlastníka tolerovat přítomnost lidí schopných nakazit svoje kolegy.
Lovecká sezóna
Pozoruhodné je také zjištění, že nemocnost souvisela ne s tím, kde a co děláte, ale pro koho to děláte. V čerpání „péenky“ byly o dost lepší kancelářské pracovnice ve veřejné správě než jejich kolegyně v soukromých firmách.
Nakonec jasný a přitom zábavný důkaz o tom, že lidé se rádi hodí marod, když se jim to hodí a není to spojeno s žádnou finanční nebo sociální sankcí (například nespokojenost kolegů, kteří za simulanty musejí zaskakovat), jsem nenašel ve statistikách ČSSZ, ale v jedné studii o pracovní neschopnosti u policejního sboru a u hasičů na americkém venkově. Skoro všichni tihle chlapi jsou náruživí lovci, a zahájení lovecké sezóny na jeleny je velká událost. Datum se ovšem liší stát od státu, stejně tak jako záhadná epidemie, která tyhle chlapy nutí vybírat si sick-days zrovna první den sezóny, kdy je zároveň statisticky nejvyšší šance nějakého kapitálního paroháče skolit.
Podobnost s chřipkovou epidemií, pravidelně kosící české hospodyňky těsně před vánočními svátky, v dobách, kdy se marodilo za peníze, není čistě náhodná, je statisticky robustní a dávno prokázaná. Naši senátoři nám tyhle časy chtějí vrátit, většina národa s nimi souhlasí…a prvotřídní ekonomická pitomina má šanci na svojí třetí reinkarnaci.
Čtěte další komentáře Miroslav Zámečníka:
Mezi národem a vítací kulturou