Bývalý poslanec Federálního shromáždění Rostislav Senjuk se vrátil do politiky. Spolu s podnikateli Rudolfem Baránkem a Bedřichem Dandou nedávno založili Stranu soukromníků ČR, která se podílela na tvorbě volebního programu ODS.
Autor: Jakub Stadler
„Moje energie není nekonečná. Okamžikem prohraných voleb skončím, a jednou provždy,“ říká předseda strany Senjuk.
Proč jste se po letech vrátil do politiky?
Všichni, kdo úspěšně podnikáme, nepodnikáme díky tomu, že by tu byla dobrá vláda, ale navzdory tomu, jaké vlády tady máme. Cítil jsem, že politici – prezidentem Václavem Klausem počínaje a Jiřím Paroubkem konče – jsou odtrženi od praxe. Nikdy žádný podnik sami neřídili a nemají představu, co znamená zaměstnat lidi, denně se potýkat s tisíci kontrol, s úřady, čelit obrovské byrokracii. Na vlastní práci zbude podnikatelům polovina, nebo spíš třetina času. To je neúnosné. A když se začala před evropskými volbami formovat levice a začala mluvit o dalším zvyšování daní, to už byla poslední kapka. Bylo jasné, že jestli do toho nepůjdeme, celá střední třída, malí soukromníci a živnostníci to celé zaplatí. Tak jsem řekl: Dáme tomu ještě podruhé šanci.
Podnikatelé se sdružují v Hospodářské komoře i jiných organizacích, proč považujete za nutné mít stavovskou politickou stranu?
Hospodářská komora je už v pozici, že může prosazovat jen lobbistickou politiku. Ale tím už dnes nic nezmůžete, protože na vás budou všichni koukat skrz prsty jako na lobbisty. Musíme mít přímý politický vliv, aby někdo bral naše názory vážně. Když vloni přišel šéf ODS Mirek Topolánek po evropských volbách s výzvou ke spolupráci všech pravicových stran, reagovali jsme, protože pro malé strany tady nejsou podmínky. I když jednou uspějí, stejně zmizí v propadlišti dějin. Podepsali jsme s ODS smlouvu, že nepůjdeme do voleb samostatně a podpoříme největší politickou stranu. Smlouva má některá ustanovení, která nám zaručují, že naše názory, například platba daně z přidané hodnoty až ze zaplacených faktur nebo splatnost všech faktur do 30 dnů, budou brány v potaz.
Požadujeme také, aby byl kodifikován legislativní proces, aby začala platit stejná pravidla pro všechny. Dnes existují různé postupy, jestli jedete podle obchodního nebo občanského práva, nebo podle trestního či civilního práva. Legislativní proces není v tomto státě dvacet let po revoluci zajištěn žádným právním instrumentem.
Co navrhujete, aby se situace v legislativě změnila?
Legislativní proces by měl mít jasná zákonem stanovená pravidla. Máme připraven návrh zákona o legislativním procesu, který by měnil jednací řád obou komor parlamentu a eliminoval by možnost změny zákona proti jeho duchu v průběhu jednání parlamentu. Poslanci by se vzdali části svých práv s tím, že by některá speciální ustanovení podle svých záměrů nechali vypracovat odborníky. A potom už by do nich nemohli zasahovat, měli by jen možnost hlasovat pro nebo proti.
Omezení legislativní zvůle je naprosto nezbytné, protože jsou chrleny stovky a tisíce zákonů. A v okamžiku, kdy máte omezený počet soudců a geometrickou řadou se zvyšují počty předpisů, nejsou ani soudy schopny se pravidly řídit. Rapidně klesá vymahatelnost práva a tím i vážnost státu. Už jsme na hranici, kdy si lidé začnou své problémy vyřizovat svépomocí, protože nechtějí čekat deset let na spravedlnost.
Navrhujete, aby čistotu práva hlídal nezávislý legislativní orgán. Legislativní rada vlády nestačí?
Myslíme si, že by měly fungovat tři nezávislé, vysoce profesní instituce, které budou zajišťovat stabilitu měny, stabilitu práva a stabilitu rozpočtu. Dnes už nikdo nepochybuje, že centrální banka má být nezávislá na vládě, aby zajistila stabilitu měny. Stejně nezávislý musí být orgán, který bude dbát na čistotu práva. Něco jako legislativní rada vlády, ale nezávislá na vládě. A v čem jsme zajedno s ODS, to je ekonomický orgán, který by zajistil stabilitu rozpočtu.
Na čem se s ODS neshodnete?
Například v otázce povinného a nepovinného členství v komorách. My jsme jednoznačně pro povinné, kvůli kvalitě, profesní cti. Od začátku jsme tvrdili, že členství v Hospodářské komoře musí být povinné, aby se komora stala dostatečnou protiváhou státu. Podívejte se, jak dopadla. Hospodářská komora přes tripartitu nic neprosadí. A co je dnes tripartita? Setkání zaměstnanců na jedné straně a zaměstnanců na druhé straně. Za zaměstnavatele tam nikdo nemluví, protože generální ředitelé státních podniků a nadnárodních společností nejsou žádní zaměstnavatelé. Celá slavná tripartita je jen skrumáž zaměstnanců.
Co byste ještě rádi prosadili?
Budeme tlačit na to, aby soukromnické svazy měly dostatečný vliv na učňovské školství a licencování. Aby o všem nerozhodoval jen úředník, ale aby se zvýšila váha jednotlivých profesí. Aby nemohlo docházet k věcem, jako se stalo nedávno, kdy se přílepkem k zákonu zrušily odborné kontroly u soukromých bezpečnostních služeb, zmizel titul detektiv a z vázané živnosti se to převedlo v podstatě na volnou. Považuji to za zločin.
Má vaše strana vlastní program? Máme celý akční program, osmnáct bodů, souvisí s naším pohledem na ekonomiku, učňovské školství, živnostenskou politiku, decentralizaci státní správy. Nikomu nepřijde divné, že v Praze může být neomezený počet taxíků. Za první republiky dávaly živnostenské listy profesní organizace. Cechy dělaly zkoušky, hlídaly kvalitu, aby jim někdo nekazil dobré jméno. Měly i regulační vliv. Pokud byli v jedné ulici čtyři řezníci, tak další zájemce musel čekat, až s obchodem někdo skončí, nebo zemře. Je nesmysl tvrdit, že všechno vyřeší neviditelná ruka trhu. V předvolební kampani se stále více ozývá téma vysokého veřejného dluhu. Kde vidíte chybu, když stát získal spoustu peněz v privatizaci a ekonomika v minulých letech šlapala?**
Vládli lidé, kteří prodávali všechno, co šlo. Jenže si nepřipravili žádné zdroje, které státu budou vydělávat. Žádný podnikatel by tohle neudělal. Stabilního kšeftu, který vydělává, se nikdy nebude zbavovat. Pokud chcete státní rozpočet stavět na tom, co získáte v privatizaci, musíte si položit otázku: Co budu dělat, až bude všechno zprivatizováno? A musí dojít k tomu, že stát bude muset zase něco sebrat, aby měl dál co prodávat. Takovou odpověď slyšíme mezi řádky od Jiřího Paroubka. A to je také důvod, proč jsme šli do politiky. Nechci zažít druhý únor 1948. Pokud chceme hájit některé principy demokracie, je nutné říci, že život, zdraví a majetek jsou nedotknutelné. To jsou tři atributy spravedlivé společnosti, protože prostřednictvím majetku jste si schopni na život vydělat a prostřednictvím majetku jste si ho schopni i uhájit.
