Šepot z Washingtonu

20. 12. 2005

Některé firmy si z prodeje politických informací udělaly lukrativní obchod

Obchodníci na burze byli zmateni. V úterý 15. listopadu si neuměli vysvětlit, co se děje v USG, chicagské společnosti na stavební materiály, jež se zapletla do soudních procesů vedených v souvislosti s používáním azbestu. Akcie firmy se obchodovaly v dvojnásobném množství za den než obvykle, cena jedné poskočila nahoru o 2,12 dolaru a končila na 61,55 dolaru. Jenže žádné důležité zprávy zdůvodňující náhlý vzestup USG nebyly známy.
Lépe řečeno, nebyly známy veřejně. V zákulisí se totiž vůdce většiny v Senátu Bill Frist (republikán zvolený za stát Tennessee) rozhodl nedbat obav rozpočtového výboru a odhodlal se protlačit návrh zákona, jímž vznikne fond 140 miliard dolarů na pomoc společnostem jako USG, které se potýkají se závazky v souvislosti s používáním azbestu. Frist to oznámil až 16. listopadu. K nejdůležitějším hráčům na Wall Street se přesto zpráva dostala o den dříve prostřednictvím málo známého kanálu: díky skupince firem specializovaných na získávání politických informací, jež washingtonské ptydepe překládají do jazyka obchodních tipů.
Začalo to doma provozovanými firmami na počátku sedmdesátých let, nyní je však tento byznys na vzestupu. Zasvěcenci tvrdí, že prudký vzrůst hedgeových fondů přivedl washingtonským slídilům řadu nových klientů a zvýšil příliv dolarů. „Fondy vlastně pouze vyhledávají na trhu mezery, v nichž se objevuje nedostatek výkonnosti,“ vysvětluje jeden z manažerů investičních fondů, který si pravidelně kupuje informace hned od několika firem, „A Washington je největším producentem tržní nevýkonnosti na světě.“ Na rozdíl od lobbistů nemusejí organizace provozující „politickou špionáž“ zveřejňovat jména svých klientů ani roční příjmy, což znamená, že mohou maskovat skutečný rozsah svého tichého působení. Jeden z finančních veteránů odhaduje, že na tomto trhu spolu soutěží zhruba šest konkurentů, kteří dohromady ročně shrábnou od 30 do 40 milionů dolarů. Mezi prominentní hráče patří washingtonské výzkumné firmy Prudential, Lehman Brothers a Stanford Washington Research Group, kterou vlastní houstonská Stanford Financial Group.
Činnost této skupiny ovšem přesahuje i Capitol Hill. „Analyzujeme věci veřejného zájmu, makroekonomiku, kroky Fedu, rozpočet, obchod, měnový vývoj - to všechno má dopad na finanční trhy, jednotlivá odvětví a společnosti,“ vysvětluje Leslie Alperstein, zakladatel firmy Washington Analysis. Únik takových informací, jako je Fristův zákon o „azbestovém fondu“, je samozřejmě vítán, ale jak říká Alperstein, jeho práce spočívá především ve výkladu trendů. „Kdybychom pracovali jenom se žhavými tipy, tak bych nejspíš nebydlel v Potomaku,“ zmiňuje v narážce na drahé předměstí Marylandu, „To se zase tak často nestává.“

Rozvolněné standardy.

Přesto k únikům informací dochází natolik často, aby to znepokojovalo některé zákonodárce. Poslanec Brian Baird (demokrat zvolený za Washington) požádal 23. listopadu sněmovní výbor pro pravidla chování úředních činitelů, aby vydal směrnici pro postup pracovníků, kteří se setkávají s těmi nejcennějšími informacemi. „Riziko přímé korupce je tady enormní,“ tvrdí Baird, který se o prodeji politických informací dočetl v novinách The Hill, zabývajích se událostmi v Kongresu. Baird se obává, že toto předávání informací se začíná „velice blížit“ naplnění pojmu insider trading.
Odborníci na etiku jsou toho názoru, že pravidla nikdo neporušuje. Pracovníci Capitolu a státní zaměstnanci nesmějí mít osobní prospěch z důvěrných údajů a nesmějí rozšiřovat informace tajné, nebo pokládané jejich zaměstnavateli za důvěrné. Tyto standardy jsou ovšem poněkud rozvolněné a v jejich rámci je poskytování politických informací jenom dalším legálním způsobem, jak mohou investoři provádět due diligence. Zpravodajci tvrdí, že v Kongresu, kde se rozhodnutí přijímají veřejně, se hraje fér.
Spolu se zvyšující se hodnotou jejich produktu se začínají i firmy s politickými informacemi řadit do ligy, která hraje férovou hru. Alperstein v červenci prodal Washington Analysis čínské Xinhua Finance, kterou ze 6,5 procenta vlastní státní Xinhua News Agency. Xinhua koupila Washington Analysis v létě za nezveřejněnou částku právě ve chvíli, kdy vrcholila bitva o Unocal, v níž se utkali na jedné straně Chevron a na druhé čínská CNOOC.
Chevron v téhle bitvě CNOOC porazil, což dokazuje, že Číňané zatím životu v jádru Ameriky neporozuměli. Ale to se už dnes může začínat měnit. Čínští komunisté stejně jako obchodníci z Wall Street si uvědomují, jak je důležité poučit se o kapitalismu. Samozřejmě washingtonským způsobem.