Evropské vinařství netvoří jen země se stotisícihektarovou rozlohou vinic a produkcí jdoucí do milionů hektolitrů.
Autor: Ludwig Neuhaus
Vedle Německa, které k velikánům patří, jsou tu ještě země s vinařskými aktivitami, řekněme komorními. I když se o nich možná tolik nemluví, stále důrazněji se vemlouvají do pozornosti konzumentů.
Německo za vinařské kolosy, Švýcarsko a Lucembursko – jako zástupci těch menších, to jsou země, které dnes navštívíme. V každé z nich objevíme atraktivní vína, která jsou odrazem podmínek, v nichž se zrodila. Úžasné ryzlinky z Rheingau, Porýní, ale i z moselských teras jsou nejcennějšími poklady ukrytými pod německými etiketami. Najdeme je ovšem i v ostatních vinařských oblastech našeho západního souseda. Odrůdová škála v německých vinicích je samozřejmě mnohem, mnohem širší tamní ryzlinky jsou však korouhví, pod níž vína z třinácti oblastí celé země dobývají zasloužené vavříny. Vedle ryzlinků jsou v kurzu ještě „millerky“, i když, zdá se, je konzumenti zvolna opouštějí. Mezi červenými se prosazuje dornfelder, dává stále zajímavější, lahodnější vína. U nás ještě nedávno ohrožený portugal si v Německu přes klesající význam stále ještě drží své pozice.
Švýcarsko se postupně vypracovalo mezi evropskou vinařskou elitu. Nelze je – s více než patnácti tisíci hektary rozlohy vinic v deseti kantonech – počítat mezi kolosy. Rozmanitost jednotlivých terroirů, odlišná filozofie tamních vinařů, i některé atypické odrůdy, spojení toho všeho je magnetem, přitahujícím k produktům země Helvetského kříže pozornost milovníků atraktivních, svérázných vín jedinečného charakteru.
A konečně Lucembursko, poslední z našich dnešních hostitelů. Vinařský „trpaslík“, disponující necelými čtrnácti sty hektary. Na svazích Mosely se vlní především révy rivaneru, téměř čtvrtinu rozlohy opanovávají dvě místní speciality, auxer-rois a elbling. V družstevních i soukromých sklepích z nich potom připravují neotřelá, atraktivní vína osobitých vlastností.
Herxheimer Honigsack Riesling 2007, Kabinett trocken – Pfalz, G. Petri
Světlou zlatavou barvou se zelenkavými, neonovými pablesky, brilantně čirou a jiskřící se pyšní Herxheimer Honigsack z ne zrovna typické ryzlinkové oblasti. Příjemně svěží kytka, v níž se potkávají vstupy letního ovoce. Chuť středně tělnatého vína sestává především z ovocito-hroznových valérů. Je poměrně rozsochatá, pod svěžím tahem kyselin se v ní rozvíjí rostoucí stopa cukru. Za promluvou exotických plodů lehoučká stopa dřeva, doteky minerality a v závěru ještě sotva patrné zbytnění cukrem, kyselinou však příznivě „přiklopené“, to společně skýtá pijákům příjemný, vesele strukturovaný doušek s kupodivu poměrně dlouhým dozníváním.
Přestože Falc obecně zatím nedosahuje věhlasu známějších oblastí země a tamní ryzlinky zatím ke kýženým „devadesátkám“ v proslulých bedekrech jen vzhlížejí, projevuje se zde nástup nové filozofie tamních vinařů, kteří usilují o obnovení někdejšího věhlasu svých vín. Názorným příkladem může být právě tento Petriho ryzlink.
Pirouette 2008, suché – Fendant du Valais AOC Suisse, Albert Mathier et Fils SA
Fendant, chasselas nebo po našem chrupka bílá je réva, jejíž hrozny dávají základ tohoto vína. Nevysoké barvy, zato však přívětivé kytky, plné ovoce a vůní luk údolí Valais. Ovoce opanuje i chuť, poměrně plné tělo je sebevědomé, příjemně však „prodávající“ své vlastnosti. Nízký podíl alkoholu a naopak důrazné kyseliny dávají doběhu líbivost, doušek je živý, podpořený drobounkou, provokující perličkou, jež s sebou nese stopový podkres kvasnic. Až třeskutě zvonivý doběh, v němž se tu a tam ozvou minerální příchutě, kde však hlavním partnerem zůstává spousta ovoce, zejména letních peckovin. Chrupka je často považována za odrůdu mezi moštovými „druholigovou“, proto se povýtce pěstuje jako sorta hroznů stolních. Díky péči, kterou jí Švýcaři po léta věnují, se tam z ní daří vyškolit atraktivní přívětivá vína s originálním výrazem.
Rhoneblut 2007, suché Pinot noir de Salquenen AOC Valais Suisse, Albert Mathier et Fils SA Pro pinot charakteristická antuková barva – byť zde možná o stupínek tmavší, s jasným lomem v elevaci hladiny při okraji sklenky dávají tušit odrůdově věrné víno nesporných kvalit. I buket je charakteristický, určující. Ovocný, lehýnce dřevem políbený, noblesně uměřený. Tmavé lesní bobule, jahody, višně spolu s dotyky dřeva, to vše se pojí v bohaté spektrum. Ovšem pomineme-li důraznější panovačný projev třísel, která chuťové skladbě dominují. V chuti se ve druhém plánu objeví i téměř latentní náznak kouře spolu s neprůbojnými, avšak zřetelně vnímatelnými kyselinami. Celé odeznění je přece jen však trochu rozhárané, chutě se přehánějí a co chvíli střídají ve vedení celku. V něm se projevují ještě sem tam neobroušené hrany. Důrazné víno s mnoha vlastnostmi burgundského, jemuž by však další rok dva ležení na lahvi jistě prospěly. Elbling 2007 – Côtes de Grevenmacher, Grand Duché de Luxembourg, Bernard-Massard **
Dnes málo známá, kdysi však hojně rozšířená odrůda dává lehká, leč zajímavá vína. Charakterizuje je bledničková barva nízké, bezmála až vodové intenzity. Ve svěží ovocité kytce objevíme živost a jako fouknutí lehký medový tón. Chuť je reprezentována samozvaným vedením kyselin, k nimž se v zadní projekci přidají tóny ovoce a mírný hroznovitý nádech. Kdesi uprostřed rozvoje chuti vystrčí růžky do čela se probíjející stopa nevýrazné nasládlosti.
Vzápětí však zmizí, ke slovu opět přijde kyselinami oživlý projev, který zaznívá až do samého konce. Lehoučké víno útlého těla s nízkým podílem alkoholu je osvěžujícím, byť pro někoho trochu nakyslým douškem. Velice dobře se pije v teplých letních dnech. Pro svou leckdy až dravou kyselinu je často používáno jako surovina pro produkci lucemburských crémantů. Ale i takto, v podobě tichého vína, v něm nachází zalíbení víc a víc konzumentů. Přestože v tomto případě jde o etiketu základní řady sklepa, jde o přívětivé víno odrůdového charakteru a vydařeného reprezentanta lucemburských elblingů.
